Aktuality z astronomie

Mlhovina Helix v nových barvách

    Dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) na observatoři Paranal v Chile, zachytil pozoruhodný nový snímek známé mlhoviny Helix v souhvězdí Vodnáře. Tento snímek, který byl podřízen v infračerveném oboru spektra, odhaluje zdroje chladného plynu, které nejsou patrné na snímcích ve viditelném spektru. Podobným způsobem je zvýrazněno na snímku i bohaté pozadí hvězd a galaxií.

Mlhovina Helix je jedna z nejbližších a také nejpozoruhodnějších příkladů planetárních mlhovin. Nachází se v souhvězdí Vodnáře přibližně ve vzdálenosti 700 světelných let daleko od Země. Tento zvláštní objekt vznikl, když hvězda podobná Slunci byla v posledních stádiích vývoje jejího života. Hvězda si neudržela vnější vrstvu, pomalu odhazovala plynnou obálku, ze které posléze vznikala mlhovina. Hvězda se dále vyvíjí, aby se stala tzv. bílým trpaslíkem. Na snímku se objeví jako drobná modrá tečka uprostřed mlhoviny.
    Samotná mlhovina je komplex složený z prachu, ionizovaného materiálu a také z molekulárního plynu. Je rozložena do překrásného složitého květinového vzoru a září v ostrém jasu ultrafialového světla žhavé centrální hvězdy.
    Hlavní prstenec mlhoviny Helix o rozměru přibližně dvou světelných let, pro srovnání přibližně poloviční vzdálenost mezi Sluncem a nejbližší hvězdou. Nicméně, materiál z mlhoviny se šíří mimo hvězdu do vzdálenosti nejméně pěti světelných let daleko. To je zejména dobře patrné na infračerveném pohledu, neboť červený molekulární plyn můžeme vidět na velké části snímku mlhoviny.
    Zatímco je obtížné vidět vizuálně, slabé záření rozptýleného plynu snadno zachytil speciální detektor na dalekohledu VISTA, který je velmi citlivý na infračervený obor světla. Průměr 4,1 m objektivu dalekohledu také umožnil zachytit působivé oblasti na pozadí mlhoviny tvořené hvězdami a galaxiemi.
    Dalekohled VISTA naplňuje představy astronomů Evropské jižní observatoře a také odhaluje jemné struktury v prstencích mlhovin. Infračervené světlo zachytí, jak je molekulární plyn přesně v mlhovině rozložen. Shluky materiálu uvnitř plynných vláken, které z centra vyzařují, připomínají v celkovém pohledu nebeský ohňostroj.
    Přesto, že se tyto struktury zdají být jemné, velikost vláken molekulárního vodíku – označovaných jako ‚kometární uzlíky‘ (cometary knots) – je srovnatelná s naší Sluneční soustavou. Molekuly zde mohou odolávat vysokoenergetickému záření vycházejícímu z umírající hvězdy právě proto, že se shlukly do těchto uzlíků, které jsou stíněny prachem a molekulárním plynem. V současnosti ale není jasné, jak tyto ‚kometární uzlíky‘ mohly vzniknout.

    Zdroj: The Helix in New Colours

autor:  Jaroslav Trnka