Rozhovor s duchem velkého českého učitele,

Učitele národů

Jana Amose Komenského

„Mnoho učitelů národů nesmí zapomínat na to, že jde o poslání, a ne o zaměstnání. Jednáš s nejčistší lidskou dušičkou, která potřebuje vést, a to dobře vést…

V prvé řadě rodina je základ života (rodina to znamená celá zem i škola). Nikdy neopouštějte děti v jejich předškolním věku – myslím tím oba rodiče. Dávejte jim Lásku všerozdávající, všemocnou od našeho Boha a Otce Stvořitele danou. Učte dítě milovat sebe samého jak Ducha svého, tak Duch tělo. Podivuješ se – vidíš to je první rozdíl v dnešní výchově v pochopení této věty! Totiž pod pojmem milovat sebe samého znamená milovat se tak, že se vedeme k nejčistším myšlenkám, citům a projevům, a tím budeme tvořit podstatnou základnu člověka.

Láska vychází od Boha Otce Stvořitele a tato Láska plyne celým vesmírem a doslova dosedne na každého i každé dítě tam, kde jsou podmínky dosednutí, to znamená přitahují se. Jedná se o zákon energie – stejný stejného si hledá. Tudíž Láska k lásce přichází. Je třeba si dát záležet na svém vztahu k dětem, vzbuzovat v nich vztah a soucit k druhým, to je solidaritu a pomoc. Veďte je k dobrým myšlenkám na druhé, to znamená vidět dobro v člověku – ve své mamince, otci, kamarádovi… Umět pochopit nutnost pomoci a nutnost soucítění s lidmi, ale i s přírodou a zvěří…

Takže jako prvotní úkol ve výchově dítěte je umět utvářet jeho názor na svět, tak mu vytvářet správný názor v návycích, zvycích, potřebách a cítění. Učení je vlastně i mučení. Je to tak v životě lidském, že se člověk velice nerad něčemu novému přizpůsobuje. Někdo nerad dostává zcela nové myšlenky, v podstatě lidská stvoření jsou velmi úzkoprsá a konzervativní. Tak proto je třeba umět předkládat dětem i dospělým látku vyučovací. Jaké by to bylo nezáživné, kdyby se lidé učili novým věcem čistě strohým způsobem. Záživnost způsobuje obraz, který si člověk vytváří pomocí představivosti na základě mu předkládaného slova.

Život lidský je pomíjející a co Duch lidský získá ve svém počatém životě, to si zachová navěky.”

Duchovně přijala J. Václavů