Příběh šestý “Stal jsem se obětí zločinu organizovaného Státem“

Takto bych mohl charakterizovat svůj příběh, který trvá již 10let. Podnikal jsem a byl jsem „vydírán“, abych po odchodu bývalé manželky prodal obchod na, který jsem si půjčil za značně nevýhodných podmínek. Jako čestný muž jsem s nimi vyrazil dveře, oni zase naplnili hrozby a nezákonně mi zablokovali majetek, čímž jsem jeho část nemohl prodat, abych tak uhradil půjčku. Přes to, že usnesení za tři měsíce Krajský soud zrušil, již nikdy se mi nepodařilo získat k majetku práva, po třech letech byl na mne mým dlužníkem vyhlášen konkurz. Správce uznal neexistující dluhy, pohledávky však nezapsal a nevymáhal, pak byl odvolán. Nový správce musel pokračovat již v započatém, prodal majetek za zlomek ceny, zaplatil neexistující přednostní pohledávky a svou odměnu, mí dlužníci zanikli a mé dluhy zůstaly. Podal jsem řadu trestních oznámení, policie vše odložila…, podal jsem několik žalob, ale k těm jsem nebyl dostatečně legitimní. 20let jsem budoval své postavení, v mých 40 se vše zastavilo, dnes je mi 50 a nemám nic, navíc se dlouhodobým stresem dostavily vážné zdravotní problémy.

Autor Kmotra by „mafiánské praktiky“ lépe nenapsal. Ale, ale zůstalo. Konkurz skončil a některé kauzy běží dál, na škodu je že mí dlužníci již právně neexistují, naopak OSSZ a další na mne nezapomněli. Žaloba o náhradu škody požadovaná po Státu za nezákonné zablokování majetku podaná v r. 1998 ještě nepřišla na oprávněný soud, 9let se dohadují, že kdo to vlastně bude soudit? Mé odvolání ke konkurzu, když jsem si stěžoval na dodržování lidských práv až k Ústavnímu soudu, bylo zamítnuto, neboť Ústavní soud nepřezkoumává rozhodnutí nižších soudů. Prezident mi poradil se poradit s právníkem a Ombucmanova moc do moci soudní zase nesahá, ministr spravedlnosti mi naopak dobře poradil vznést své nároky u soudu, ke kterému mně však nikdo při konkurzu nepozval. Ne nepíši o Kocourkovu, ale o České Republice, příběh je natolik složitý a dlouhý, že by podle něj mohla být telenovela.

Jak jsem pouze shrnul, vyčerpal jsem všechny možnosti dané mi v tomto státě a mohl jsem podat 69stránkovou žaloby do Štrasburku, právě na dodržování lidských práv:

Ø      Ochrana majetku (stát svými zákony pomáhal při jeho rozkradení)

Ø      Každý má právo na spravedlivý proces (nebyl jsem legitimní a nikdo se mnou nebavil)

Ø      Všichni jsou si před soudem rovni (někteří možná rovnější, já žádné práva neměl)

Ø      Zákaz diskriminace (úpadci bez práv jsou diskriminováni jako skupina)

Federmann

Konkurzní: 1/ Ing. Jiří Šmíd, 2/ Ing. Stanislav Šenkýř, úpadce : Ing. Bohumil Federmann