Příběh pátý, aneb “Pro dobrotu na žebrotu“.      

      Je to příběh pana M, který se v r. 1991 rozhodl ukončit svou „zaměstnaneckou kariéru“ a začal podnikat ve stavebnictví.

      Jako „volného společníka“ do podnikání přibral pana Š – člověka s kterým se poměrně dobře znal z dřívějších obchodních kontaktů a jednání. Vypadalo to zpočátku, že šlo o správné a výhodné rozhodnutí. Pan Š měl spoustu zajímavých kontaktů a dokázal pro firmu získat celou řadu zajímavých kontraktů. Spojení obou pánů bylo velice volné a v této chvíli pan Š vlastně jen za provizi hledal dobré zakázky.

     Život je ale věčný pohyb a vývoj a tak ani popsaný stav nevydržel trvale. Zakázky od pana Š začaly poměrně brzo „ukazovat svou odvrácenou stranu“ a tou byla špatná platební morálka investorů, které pan Š panu M sehnal a vřele doporučil a tak zatímco si pan Š ze svých provizí dobudoval luxusní vilu, koupil auto a rekonstruoval chatu (pan M je přesvědčen, že si oficielní provizi pan Š ještě neoficielně poněkud vylepšoval), dostával se pan M do druhotné platební neschopnosti a na ní „nabalených“ problémů.

     Dlužno podotknout, že účetnictví firmy vedla v této době sestra pana Š a nepochybně „dělala co uměla“. Perfektní účtařská práce to ale nebyla. To panu M, který začal mít podezření, že se „dějí věci divné“ potvrdila její nástupkyně, která zjistila, že v účetnictví kupř. chybí řada příjmových dokladů k uhrazeným fakturám a objevila i jiné vážné nedostatky.

     Panu M v té chvíli došlo, že jeho partnerství s panem Š nebyl dobrý nápad a rozhodl se spolupráci ukončit. Ani v této chvíli ale nechtěl vyvolat otevřený konflikt a tak hledal „průchodné“ kompromisní řešení. Panu Š, který mezi tím začal také podnikat ve stavebnictví nabídl dohodu o společném využívání podnikatelského areálu, který byl dost velký pro oba. Ten dohodu přijal a podepsal, následně ji ale svým postupem nijak „nenaplnil“. Panu M tedy zůstal celý objekt takříkajíc „na krku“ a s ním i všechny související provozní náklady.

     Aby se to nepletlo, začal asi po roce pan Š požadovat na panu M něco jako „náhradu za nevyužívání objektů“ a vyúčtoval panu M jakési nesmyslné, ničím nepodložené náklady. Pan M všechno považoval za naprostý výmysl a nereagoval ani na soudem vydaný platební rozkaz. Všechny ty „z malíčku vycucané“, neoprávněné nároky svého bývalého společníka považoval za tak evidentní hloupost příčící se zdravému rozumu, že ho ani nenapadlo, že by soud takové nároky mohl uznat jako oprávněné.

      Kam ale na soud se „zdravým rozumem. Tam platí jiná pravidla a tak soud pana M nejprve odsoudil a aby snad náhodou nezaplatil, poslal jeho podnikání na základě návrhu pana Š do konkurzu.

      Byla to situace jakoby (a nebo možná doopravdy?) připravená pro našeho známého pana Konkurzního, který byl vedením konkurzu pověřen.

      Ten „rozehrál“ škálu svých oblíbených „tahů“. Na pana M „poštval“ policii, aby mu poněkud „zamotal hlavu“ a „přidělal starosti“ (pana M možná tak trochu „počítal do rodiny“, protože ho nechal vyslýchat svým tehdejším tchánem), uznal mu řadu problematických a nereálných závazků (aby opticky firmu „předlužil“), zajistil si na jeho majetek snad ještě méně, než „symbolické odhady“ atd. atp.

     Výsledek byl zcela v intencích dalších konkurzů z „dílny pana Konkurzního“. Zaštítěn státem a špatným Zákonem o konkurzu a vyrovnání, za laskavého a nevtíravého přihlížení konkurzního soudu pan Konkurzní nezískal prodejem aktiv firmy v hodnotě cca 20 milionů Kč prakticky nic. Nejvíce si pan konkurzní oblíbil pana Š, kterému prodal majetek bývalé firmy pana M, včetně zásob stavebního materiálu a dřeva za (vše v hodnotě milionů Kč) neuvěřitelných……….22.000,-Kč. No nekupte to !!!  Jen najít někoho, kdo Vám takovou nabídku udělá. Vám se to ještě nepovedlo?

     O mnoho lépe nedopadl ani prodej rodinného domu (s restaurací) pana M, který byl těsně před dokončením. Pan Konkurzní ho prodal za 1,3 mil Kč (v opakované dražbě, jak jinak) a to i se zahradou 1.500 m2, jejíž samotná tržní cena je vzhledem k blízkosti Prahy (Zličín) vyšší, než byla částka získaná za celý komplex.

       Když se poučíte ze zákona o Konkurzu a vyrovnání, jak by si měl SKP v konkurzu počínat a srovnáte to s počínáním a výsledky pana Konkurzního, nestačíte se divit tomu výkladu zákona, stejně jako pan M.

                     ( Hlavní aktéři : SKP – JUDr. Pavel Pikola ,  úpadce  Jan Morys ).