Současný stav.

    Pro současný stav je charakteristických několik okolností. Je to především skutečnost, že ačkoliv je nás nepochybně dost (nevíme o žádné oficielní statistice, pokud Vy ano, napište), nejspíše v řádu tisíců, nebo desetitisíců, kteří jsme dopadli obdobně a jejichž majetků se prostřednictvím konkurzů za ani ne symbolické, jako spíše „směšné částky“ zmocnil někdo jiný a to zcela bez náhrady a bez toho, aby v nějakém odpovídajícím rozsahu SKP uhradil naše dluhy, jsme prostorově „rozptýleni“, nevíme o sobě a nekomunikujeme spolu.

    Díky tomu jsme jeden každý z nás pro „konkurzní mafii“ velmi slabým soupeřem, kterého snadno „převálcují“. „Můj“ SKP kupř. zcela bezostyšně tvrdí, že absolvoval řadu konkurzů, že v žádném z nich nebyla jeho činnost zpochybňována (přestože je mu známo, že já vím, že to není pravda) a pokud se já snažím jeho působení nějak zpochybnit, že je to nejspíš důsledek mé až možná „jakési chorobné posedlosti“ a především akt snahy se mu mstít. Je pozoruhodné, jak ochotně, bez pochybností a zbytečného prověřování mu příslušníci orgánů činných v trestním řízení a soudci věří.

    Možná ale situace není tak špatná. Třeba se řadě úpadců podařilo nějak uspět, vzhledem k naší již zmíněné rozptýlenosti o tom ale prakticky nikdo další neví a nemůže ho proto takový úspěch, byť někoho jiného, ani posílit, ani se z něj nemůže poučit.

    Za důležitý předpoklad jakýchkoliv dalších změn proto považujeme především změnu této naší současné „atomizace“.  Měly by nám v tom pomoci mj. i vlastní „úpadcovské“ webové stránky, které budou trvale přístupné a kam snad občas někdo zavítá a dozví se na nich, že bylo zaregistrováno občanské sdružení, které chce i pro něho spravedlnost a kde najde oporu a zázemí.

     Samozřejmě musíme být především my sami aktivní. Společenský vývoj je ale příznivý. Jestliže tu po tzv. „sametové revoluci“ bylo všechno ve „státním vlastnictví“ a v zájmu (oficielně) „restaurování kapitalizmu v Čechách“ bylo nutné rozsáhle privatizovat, vytvořily se odpovídající zákony. Celý tento proces ale proběhl „pod taktovkou“ „starých, osvědčených totalitních kádrů“ a tomu také odpovídal a odpovídá průběh i výsledek. Dnes už je ovšem prakticky všechno úspěšně privatizováno (chtělo by se spíš napsat „rozkradeno“) a tak noví „velkokapitalisté“ (většinou dřívější „velkokomunisté“) už budou potřebovat spíš zákony, na ochranu vlastnictví, aby je snad někdo o ty „pracně získané majetky“ nechtěl připravit a tak se dočkáme nejspíš i toho, že se konečně začnou ze zákonů vytrácet všechny ty „podivnosti a nejasnosti“, které umožňovaly různý výklad zákonů a hlavně znemožňovaly či znesnadňovaly postih našich „úspěšných privatizátorů“ (všechny ty „vyšumělé kauzy“ a rozkradené miliardy nebudu ani připomínat).

     Také se bude volat po tlusté čáře. Nic takového ale neexistuje. Je to pouze jedno z typicky „českých právních zaklínadel“ a pokud se svými snahami  překročíme hranice ČR a budeme se dovolávat svého práva v EU, jsou naše vyhlídky celkem slušné.

      Víc už by asi na toto téma nebylo vhodné uvádět.

      Teď  je  potřeba  pro  úspěch  něco  dělat.