Naše cíle.

    Jeden každý z nás si prožil v souvislosti s konkurzem své vlastní problémy, které málokdy byly jednoduché. Když jsme se pokoušeli navazovat mezi sebou první kontakty, ukázalo se, že řada úpadců je na svých původních adresách (čerpali jsme z přehledu, který je k dispozici na : www.justice.cz  pod heslem „Evidence úpadců“) nedosažitelná.

    Nezdar a s ním spojený konkurz pro některé byl tak tvrdou životní ranou, že se jim pod ní rozpadl i soukromý život a před jeho dalšími důsledky mnozí hledali únik změnou bydliště, nebo působiště, v některých případech dokonce i změnou jména.

    Pokus si přečtete tyto řádky a víte o někom, kdo si prošel „konkurzním peklem“ informujte ho, že se vytváří „zájmová základna“ pro systémové řešení i jeho problému a jestliže nemá vlastní počítač (což je asi mezi úpadci běžný stav), že se může do společných aktivit zapojit i dnes už poměrně snadno dosažitelným způsobem a to tak, že se na internet připojí buď v internetové kavárně, nebo veřejné knihovně či kdekoliv jinde, kde mají počítačový kontakt s internetem. Potom stačí si zvolit :  www.volny.cz/ferda.nemec/ a objeví se mu naše stránky. Problém není ani zajistit si vlastní adresu, na kterou mu může chodit elektronická pošta. Provozovatelé serverů svým klientům (Seznam, Atlas, Volný, Spektrum a další) takovou možnost nabízejí a vlastník počítače, či zprostředkovatel kontaktu jim poradí, jak si při založení vlastní schránky počínat.

    Zapojením do společných akcí (zatím jsou spíš jen ve stadiu úvah) se nikdo nezříká svých osobních aktivit a kroků. Bude mít jen vědomí a jistotu, že není ve svých snahách osamocený a že společné akce mohou proběhnout na jiné úrovni, v jiné kvalitě, s větší váhou a díky tomu i s lepšími nadějemi na konečný úspěch.

     Všechny naše jednotlivé „úpadcovské příběhy“ jsou natolik různé a odlišné ve svých jednotlivostech, že bychom pro ně asi těžko hledali nějakou společnou platformu. Přesto se domníváme, že tu jsou reálné základy a předpoklady pro společný postup a tím prvotním je samotný Zákon o konkurzu a vyrovnání.

      Naše „česká verze“ tohoto zákona je velmi specifická. Někteří z nás měli a mají možnost se „pochlubit“ se  „svým konkurzem“ v některém státě Evropy na západ od našich hranic (především v Německu). Jejich líčení poměrů, za nichž probíhají konkurzy v Česku berou cizinci jako něco mezi „sci-fi“ a „hororem“.

     Zatímco v demokratických západních zemích je zákon o konkurzu koncipován tak, aby při něm především nebyla zlikvidována pracovní místa konkurzem společnosti ohrožených zaměstnanců a aby byli co nejméně postiženi partneři podniku (či podnikatele), který se dostal do potíží a ukončení činnosti s následným prodejem majetku je až tím posledním a uznávaně nejhorším řešením, je tomu u nás právě naopak. To první, co u nás zpravidla SKP udělá je, že ukončí činnost úpadce (pokud probíhá) a začne rozprodávat jeho majetek.

     To je sice pro všechny další účastníky konkurzu to nejhorší řešení, konkurznímu správci ale umožňuje v podstatě nikým nekontrolovatelnou manipulaci s majetkem úpadce a o to obvykle správci jde.

     Dostali jsme informaci, že prvním předkladatelem (a nejspíš i tvůrcem) Zákona o konkurzu a vyrovnání byl JUDr. František Zoulík (narozen 25.5.1933) a evidovaný jako bývalý agent Centrály StB (viz : www.cibulka.cz - StB online). Pokud je to informace správná, nelze se ani současnému stavu konkurzů v ČR divit. Lze se naopak oprávněně domnívat, že se předkladatel  neměl zájem poučit v těch zemích, kde jsou konkurzy dlouhodobě existující realitou a pravidla pro jejich průběh „životem prověřená“ a funkční. To by nebylo to „pravé ořechové“. On raději vytvořil něco „specificky národního“ se spoustou „skulin“, kterými se dali „zákonné mantinely“ obejít a „propastí“, do nichž se majetky úpadců „sesuly“ a v nichž (rádoby nenávratně) zmizely.

     My se domníváme, že se do Zákona o konkurzech, ať už záměrně a nebo jen pro laika těžko pochopitelným diletantstvím tvůrců a zákonodárců dostalo tolik nestandardních podivností, že je nutné, aby byly odstraněny včetně napravení jejich důsledků.

      Velice podivným řešením je mj. i to (také jedno z českých specifik), že zatímco pro právnické subjekty prohlášením a absolvováním konkurzu jejich podnikání končí a jejich dluhy jsou, bez ohledu na to v jaké výši byly konkurzem vyrovnány považovány za zcela uhrazené, jsou z tohoto řešení vyjmuty OSVČ. Těm konkurzem nevyrovnaný závazek zůstává k lze ho na nich dále vymáhat (pokud se potomci úpadce nezřeknou dědictví, přejde tento dluh dokonce i na ně).

       Nechceme se na tomto místě pouštět do nějakých složitých a už vůbec ne právnických úvah. Pokusíme se argumentovat srozumitelně pro laiky (jimiž úpadci obvykle jsou) a ilustrovat náš názor příkladem.

       Představme si, že podnikáte jako OSVČ, Vašimi obchodními partnery ale budou „právnické osoby“(to jistě nijak neodporuje zákonu). Vy nakoupíte zboží kupř. za 1 milion Kč a podaří se Vám ho prodat za 1,1 mil.Kč. S „výdělkem 100.000,-Kč budete celkem spokojeni, ale „ouha“. Váš odběratel byl někde zadlužen (situace mohou být i jiné, složitější) a tak on výtěžek (i on Vaše zboží někde realizuje) nepoužije na úhradu Vaší pohledávky, ale zaplatí jinému věřiteli. Nezbude mu nic, jen dluh vůči Vám, který nebude schopen uhradit. Aby to bylo ještě trochu zajímavější, Vy se obrátíte na soud a ten uzná, že Vaše pohledávka je beze sporu oprávněná a nařídí dlužníkovi zaplatit (Vy za ten úkon státu dáte další 4% částky o kterou se soudíte, jako soudní poplatek). Ani potom ale dlužník nezaplatí a tak požádáte o výkon rozhodnutí (soud od Vás bude znova chtít soudní poplatek a nejste-li náhodou právník, budete  platit také za právní služby). To už bude na Vašeho dlužníka příliš „silné kafe“ a tak na sebe nechá prohlásit konkurz. Majetek, který přijde do konkurzní podstaty je minimální a stačí jen tak, tak na úhradu nákladů konkurzu (v opačném případu by konkurz fakticky ani neproběhl).

      Všechno proběhlo v souladu se zákonem. Vy jste se nedopustil žádného nezákonného jednání, jen jste měl smůlu, že Vám Váš obchodní partner nezaplatil (není ani příliš důležité, jestli nezaplatil proto, že nemohl a nebo proto, že to byl podvodník a nikdy zaplatit nechtěl). Kdyby jste byl pan Lauder, nebo jiný zahraniční podnikatelský subjekt, mohl by jste stát zažalovat, že „neochránil Vaše investice“ a asi by jste měl slušné vyhlídky na úspěch. Protože jste ale „jenom občan ČR“ chce se od Vás, aby jste respektoval skutečnost, že stát svými zákony vytvořil takové právní prostředí, kdy Vás zcela legálně a beztrestně může kdokoliv ošidit (stačí, aby se schoval se svým záměrem za „právnickou osobu“). Najednou Váš dlužník neexistuje a Vy nemáte na kom svou pohledávku vymáhat. Je to Vaše „podnikatelské riziko“.

     I Vy se po této „havárii“ dostanete do konkurzu (Váš věřitel Vás do něj pošle – může to být ale i jinak). Také Váš konkurz proběhne, Vy jste jako podnikatel musel ukončit své aktivity, SKP prodal Váš majetek a z výtěžku si uhradil náklady konkurzu, takže z Vašeho závazku nezaplatil prakticky nic

     . Kdyby jste býval podnikal jako „právnická osoba, byl by i Váš závazek vyrovnaný a Vy by jste měl „čisté saldo“. To se ale nestane. Protože jste podnikal jako OSVČ a navíc v ČR (chce se mi zapět : „Čechy krásné, Čechy mé“, nějak by to ale nebylo upřímné), přestože jste nic špatného neprovedl, nikoho jste neošidil, naopak Vy sám jste se stal „obětí“ možná neschopnosti, možná nekorektnosti někoho jiného a „právního klimatu“, za který nenesete zodpovědnost Vy, ale beze vší pochybnosti stát a jeho nefunkční instituce, právě tento stát svými podivnými zákony tvrdí, že jste to Vy, kdo se provinil a musí být potrestán a to nejméně tím,  že všechny dluhy zaplatí.

       Pokud si položíte otázku, jak je to možné, že zatímco Vy jako podnikatel musíte nést všechna podnikatelská rizika s podnikáním neoddělitelně spjatá,  z Vašeho věřitele jsou tímtéž zákonem  všechna rizika sejmuta. To nemá žádnou logiku a jedinou rozumnou odpovědí na tuto otázku je konstatování, že zákon je špatný a navíc zcela evidentně vůči této skupině lidí (OSVČ) diskriminační.

     V konkurzech se ale ještě lze setkat s celou řadou dalších a my jsme přesvědčeni, že významných problému. Může se kupř. stát, že Váš správce má k dispozici dost značná aktiva na to,  aby po jejich pouze „průměrném“ zpeněžení mohl zaplatit všechny Vaše dluhy. On ale Vaše aktiva zpeněží tak špatně, že nezaplatí nic a nebo téměř nic. Navíc Vám Vaším jménem a bez Vašeho vědomí uzná i nikdy neexistující dluhy (ty situace si „necucám z malíčku“, ty řada z nás opravdu zažila a zažívá – ne všechny konkurzy z nichž čerpáme poznatky jsou již pravomocně ukončené).

     Pak zcela nepochybně dochází k porušení jednoho ze základních principů, na nichž jsou zákony a společenská kategorie „spravedlnost“ postaveny a to je princip příčinné vazby mezi vinou (nebo prohřeškem) a jejím potrestáním. Někdo jiný se dopustí chyby (špatné zpeněžení aktiv a ani tady není příliš důležité, jde-li o vědomý akt, nebo jen důsledek neschopnosti ze strany SKP), ale uzavřením konkurzu by pro něho jakákoliv zodpovědnost měla končit, druhý (úpadce) by měl nést právní i faktickou odpovědnost, ačkoliv všechny procesy v konkurzu proběhly zcela mimi jeho vliv.

    Tento zákon byl a je podle našeho názoru koncipován špatně a je třeba ho napadnout. Není totiž možné, aby prováděcí předpis k různým společenským, nebo technickým problémům byl v rozporu s Ústavou, nebo Listinou základních práv a svobod či mezinárodními smlouvami na ochranu občana a lidských práv, které Česká republika ratifikovala.

    Technicky vzato to (jak je vidět i v případu Zákona o konkurzu a vyrovnání) to sice možné je, pokud bude ale soud problém posuzovat, měl by rozhodnout v intencích zákona „vyšší právní váhy“, což by měla být v ČR Ústava a jí na roveň postavené zákony.

    Ještě lepší vyhlídky na úspěch bychom s protesty proti konkurzům „po česku“ měli mít u ESLP ve Štrasburku. Tam totiž soudí podle standardů EÚ a ty jsou jiné. Stojí v nich mj. že pokud poškodí občana stát (svými institucemi a činností jejich úředníků), jde o škodu nepromlčitelnou (v tuzemsku se nás stále snaží odbývat argumentem „promlčení“ možností situaci nějak řešit).

           Jediná naprosto nezbytná podmínka abychom mohli uspět je, že budeme o úspěch usilovat !!!!!!!!!!!!!

    Ti kteří na konkurzech profitovali, profitují a chtěli by profitovat i v budoucnu nám budou „házet klacky pod nohy“ a nepomohou nám ani ti, kteří se osobně s konkurzem nesetkali a ve velké většině nemají tušení, co se při konkurzech odehrává.

      Zamyslete se nad tím a ozvěte se.

                                                                      Zdraví  kolegové  „úpadci“.