„Specifické; vývojové poruchy učení.“ Tento pojem se dostává stále více do povědomí veřejnosti. Procento dětí, které těmito poruchami trpí, neustále vzrůstá a tím roste i potřeba se s těmito poruchami podrobněji seznámit.
Jak již víme, specifické vývojové poruchy učení nepříznivě ovlivňují vzdělávací a osobnostní rozvoj dětí školního věku. Také negativně působí na rozvoj kognitivních a intelektových funkcí. Proto těmto funkcím musíme věnovat značnou pozornost a vědomě je rozvíjet vhodnými speciálními metodami. Nejprve však specifickou poruchu učení diagnostikujeme, abychom u dítěte eliminovali skutečně to, co jeho problémy vyvolalo. Je-li porucha prokázána, je dítěti poskytnuta pomoc odborníků z pedagogicko-psychologické poradny, pomoc učitele i rodičů. To je ale ideální situace. v některých případech se dítěti nedostává takové péče, jakou by ve skutečnosti potřebovalo. Setkáváme se s nevhodným přístupem jak ze strany rodičů, tak i učitelů. Problémem může být i nedostatečný počet specializovaných tříd, kde se dítěti věnuje speciální pedagog. Dítě pak zůstává ve své kmenové třídě s běžným počtem žáků. Potom i učitel, jehož oborem není speciální pedagogika, by se měl snažit zajistit optimální podmínky pro rozvoj takto diagnostikovaného dítěte. To je možné v případě, má-li k dispozici dostatek podkladů pro individuální práci.
Je mnoho materiálů o specifických poruchách učení a o jejich nápravě. Ale dyskalkulie není v těchto materiálech podrobně propracována, a proto jsem si ji zvolila jako téma diplomové práce.
Diplomovou práci jsem rozdělila do pěti částí. v prvních čtyřech částech jsem na základě prostudované literatury uvedla obecné informace o specifických vývojových poruchách učení a podrobně jsem se zaměřila na dyskalkulii. v páté části se věnuji praktické části, ve které jsem zpracovala práci s dyskalkulickým žákem.