Indonesie

13. dubna 2000

Kuta, Bali

Tak to vypada, ze me vitr zaval az na Bali. O Bali jsem slysel tolik rozporuplnych veci, ze jsem si nakonec rekl, ze to musim jit zkontrolovat.

Yogakarta je mimoradne misto. Male kralovstvi s opravdickym zijicim a vladnoucim kralem, uprostred Indonezske republiky. Ale hlavne lidi jsou tu v naproste pohode. Jsou pratelsti, porad se usmivaji a nemaji tolik ve zvyku na cloveka pokrikovat. Nicmene, po peti dnech jsem si rekl, ze nastal cas podivat se taky nekam jinam. Rekl jsem si ze zacnu vyletem na Mt. Bromo. Z Yogyakarty jsem vzal v pondeli rano autobus a cely den jsem se kodrcal napric ostrovem az k severnimu pobrezi. Ve meste Promboliggo se na me snesla noc a tak nezbylo nez si najit hotel. Uz po peti minutach jsem litoval, ze jsem opustil Yogyakatru. Tady jsem se totiz dostal do prave indonezske reality. Cloveka neustale pronasleduje stado lacnych nadhanecu, berou mu batoh, tahnou ho do nejake pochybne cestovni kancelare s predrazenymi jizdenkami na vsechna ta mista, kam clovek nikdy nechtel jet a nechteji pochopit, ze jedine co chci, je chvilka klidu. Neni to sice o nic horsi, nez Indie, ale uz jsem asi prilis zhyckany. Nakonec jsem tedy nasel jakys takys hotel.
Rano jsem v hotelove loby potkal jednu holku z Danska, ktera byla cela stastna, ze vidi belocha. Spolecne jsme se vydali na autobusak a odtud minibusem na horu Bromo. Cestou jsme na hodinu zastavili v nejake vesnicce a cekali jsme, az se minibus poradne naplni. Sedime na lavicce pred kramkem a pozirame melouna, kdyz najednou strasna rana - ze stropu se utrhla asi metrova eternitova deska. Ackoliv deska byla primo nad nasimi hlavami, nejakou zahadou se nam vyhnula a roztriskla se o lavici vedle me, skulila se na zem a tam zrejme lezi dodnes. Lidicky na me koukali a s usmevem na me ukazovali, jestli mi jako spadla na hlavu. Kyvam, jako ze ne a ukazuji jim vryp v lavici. Kdyby me trefila asi bych to prezil, ale moc prijemne by to nebylo. Lidicky pokyvuji hlavami. Nemyslete si, ze to byl pro ne nejaky signal, ze by se jako meli zvednout. Ale jsou radi, ze je nejake vzruso. Toz jsem si oplachnul melouna a pokracoval v jidle. Ze stropu uz na me evidentne nemelo co spadnout.
Mt. Bromo je naprosto uzasne. Bromo je v zapadojavanstine slovo pro Brahma. Stary krater je asi ve vysce 2000 m. Podle legendy ho za jedinou noc vykopal nejaky nestastnik, ktery se uchazel o ruku princezny, pulkou skorapky od kokosu. Ale taticek kral mu nepral a nahazel kohoutum ryzi. Ti v domeni, ze uz je rano, zakokrhali o hodinu drive. Nestastnik zemrel vysilenim. Ale i tak odvedl kus poradne prace, do krateru by se klidne vesla cela Plzen i s prilehlymi lesy a rybniky. Oprostred je nekolik novych krateru. Z jednoho se neustale vali kour (2500 m). Az na horu na krater vedou schody. Clovek se tak muze divat primo do doury. Je to docela sila: velka cerna bahnita dira. Takhle jsem si nejak predstavoval pekelnou branu. Na okraji krateru postava nekolik maniku, kteri prodavaji kytky pro turisty, aby si mohli hodit do krateru, jako obetinu. Kdyz se obrati vitr a nazene kour na vyhlidkovou terasu, vsichni se stahnou dolu. Jen jeden manik tam porad sedi, salu pres pusu, oci mu slzi, ale odvazne trima v ruce svazky kytek, co kdyby si je zrovna ted chtel nekdo koupit. Kdyz se vitr zase otoci, sleze dolu, pozbira kytky a proda dalsim turistum. Tomu rikam recyklace.
Zajimave je, ze nikoho jeste nenapadlo, uklizet do krateru odpadky. Mozna, ze je to tim, ze jsou povercivi. Ale spise je to moc prace, kdyz se odpadky daji vyhodit kamkoliv jinam :-(
O par kilometru je dalsi sopka Mt. Semeru (3100 m). Kazdych 20 minut vypusti oblaka cernehu dymu.
Rano jsem se nechal vzbudit v 3.30, abych se pokochal pohledem na vychod slunce nad Bromem. Je to bomba. Pak jsem si jeste udelal vylet po okolnich kraterech.
Ve dvanact jsem byl zpatky, popadl jsem batoh a ujizdel zpatky dolu do Prombolingga, abych si koupil listek na Bali. Autobus ale jel az v noci, takze mi zbylo nekolik hodin casu. Moje logika mi rikala, ze kdyz je Prombolinggo u more, musi tam byt nekde plaz na koupani. Na moji otazku, jak se tam dostanu, na me koukali trochu nechapave, ale nakonec jsme to zvladl. K mori to byla asi hodina pesky tam a zpet nejakou mene noblesni ctvrti. Za tu hodinu jsem slysel asi 5000 krat: "Hellou Mistrrrrr" Stari i mladi, chlapi i zenske, starci i nemluvnata na me volali jako jeden "Hau-ar-ju mistrrrrr". Zkousel jsem uplne vsechno: kyvat na pozdrav, ignorovat je, nadavat jim (v tomto poradi), vsechno marne, byli v presile. Korunu tomu nasadil uniformovany policista: "Come come mistrrrr" "What's your name. I am Sulejman. Which country. How many sisters and brodhers.." Ani me nenechal odpovedet a komisnim tonem me vyslichal dal. Moji otazku: jak se dostanu k mori, odbyl mavnutim a palil dale: "I am verry happy. What is you job. How do you like Prombolinggo." Nemel jsem srdce mu rici, ze si myslim, ze Prombolingo je hnusna smrduta dira. Zamaval jsem mu a zanechal tam ho i s jeho nezodpovezenimy otazkami.
Cesta k mori vedla pres pristav/rybi trh. Ten smrad si nedovedete predstavit. Kdyz jsem vytahl fotak, sesypali se na me: "Mistrrr, foto!!!!"
O kus dal bylo skutecne neco co by se dalo klasifikovat, jako plaz. Ale jeste spise to vypadalo jako skladka odpadku. Sedl jsem si na kus betonu a obdivoval vrak napul potopene lodi. Samozrejme, ze se za mnou vytvoril chumel lidi. Koukali kam koukam a polohlasne si huhlali sve: "Hellou misrrr".
V sedm hodin jsem byl zpet na nadrazi, spolu s trema klukama z Prahy, ktere jsem potkal uz nahore na Bromu. Nas autobus mel jet az za hodinu, ale udelalo se misto v jinem autorbuse vyssi tridy. Manik z cestovky nas premluvil, abychom si priplatili a jeli drive. Pak nas rychle natlacil do autobusu a jelo se. Hned se ukazalo, ze jsem dostali ta nehorsi mista, ktera se nedala sklopit, nebylo tam poradne misto na nohy a jedno sedadlo upadavalo. Cestou jsem zastavovali na jidlo, ktere melo byt v cene. Vsichni ho dostali, jen my ne. Hadali jsem se, nadavali jim, ale jedine co jsem dostali, bylo ujisteni "No problem" Ridic mi jeste ukazoval 20 000 rupii (100 kc), kterte dostal za to, ze nas vzal na cerno. No problem.
Tak ted jsem tedy na tomhlenctom Bali ve meste Kuta. Zatim nevim, co si o tom mam myslet. Kuta je nejturistictejsi mesto na nejturistictejsim ostrove sveta. Nas hotel lezi kousicek od plaze uprostred kramkoveho silenstvi. "Silnice" je momentalne v rekonstrukci. Clovek se brodi po kotniky bahnem, vyhyba se hromadam s piskem, autum a motorkam, za neustaleho pokriku: "Mistrrr, look batik! Mistrrr look this!...."
Zitra rano pojedu dal do mesta Parangbay, ktere by melo byt jedno z tech lepsich mist. Uvidime.
Ve skutecnosti to tu neni zas tak spatne. A koneckoncu, kuli takovymto dobrodruzstim sem clovek jezdi, ne?

Jo jeste k te lodi z Batamu do Jakarty. Tam sice bylo vice lidi, nez by nasinec cekal, ale nemyslim si, ze byla pretizena. Ona je to totiz PORADNA lod s deviti patry. Zadna dzunga, pres kterou se prevali kazda vlna.

Tak to je vsechno.

Jeste jednou z Kuty.
Po navratu z internetu jsem se posadil pred pokoj a pocital dnesni ztraty:
- Definitivne se mi rozervaly sandaly, ktere jsem si pred peti dny koupil (a pak jeste nechaval jednou zpravovat, nez se vubec daly nosit).
- Z duvodu naproste a nepochopitelne vlastni blbosti jsem si otevrel fotak a osvitil film, ktery jsem s nejvetsim nasazenim nafotil na Bromu.
- Kuta mi leze nesmirne na nervy
- Uz 2 dny jsem se nevyspal
- A vubec.

V tom se ke mne prinachomitla postarsi indonesanka a, tak jako uz dnes po 50, mi nabizela masaz. Mel jsem chut ji kopnout do zadku, ale pak jsem si rekl proc ne. Chvilku jsem ji nechal slevovat a nakonec jsme si placli na 25000 Rupkach (125 kc) za hodinovou masaz. Pani se do mne pustila s vervou a opravdu me namasirovala tak dokonale, ze jsem ji sam nabidl 30000. Tek tu sedim, jsem v naproste pohode a nic mi nechybi.
Ti 3 prazaci, co uz 2 dny cestujeme spolecne, posilaji domu mejly a jejich kamaradi to uverejnuji na strance indonesie2000.krej.cz - vrele doporucuji navstivit.

Za vse uverejnuji bez jejich svoleni uryvek z Jakarty:

Rano je tu vedristo,
odpoledne takysto,
v noci tma. A vedristo.

17. dubna

Ubud, Bali

Tak jsem po trech dnech v Padangbayi nalezite ovaleny z plaze, ogrilovany od slunce a preosoleny morem. Moje oci si uz tak zvykly hledet na relief sopek sousednich ostrovu, ze mam co delat, abych je prinutil divat se na mihotajici obrazovku pocitace.
Uz cestou ze super turistickeho "letoviska" (ci silentstvi) Kuty jsme projizdeli nadhernou krajinou. Ale okoli Padangbaye proste nema chyby. Krajina jak z nejakeho dobrodruzno-romatickeho filmu. Divoke zalivy, strme hory rostouci primo z more, bile plaze, barevne lodicky rybaru s postranimi plovaky... Idylka. Balici a Balenky jsou prijemni lide s nesmirne zajimavou kulturou. Hned prvni den, jsem zabloudil do hinduistickeho chramu, kde byla nejaka bohosluzba. Bylo mi hned prideleno misto a spolu s ostatnimi jsem byl take nalezite pokropen svecenou vodou, polepen zrnicky ryze a obradne jsem odhodil nekolik kvetu. Co to melo presne znamenat nevim, ale kazdopadne jsem obrad ponekud pletl. Knez me zato alespon tuplovane pokropil vodou.
Druhy den jsem si pujcil motorku a projel se trochu po vychodni casti ostrova. Nadhera. Mam pocit, ze jsem zajel i na par mist, kam jeste pneumatika belocha nevjela. Bylo videt, ze turista malokdy opusti svuj rodny hotel. Takze, kdyz jsem vyjel trochu za mesto, dostal jsem se do mist, ktera jsou celkem nezkazena pribojem turistu na jihu.
Dalsi 2 dny jsem ztravil snorchlovanim, cili potapenim okolo koralovych utesu. Pral bych vam videt tu spoustu barevnych ribicek a koralu. No, uzil jsem si poradne.
Ted jsem tedy v Ubudu, coz je jakesi kulturni stredisko ostrova. Odtud budu pokracovat zpatky, abych byl v pozoru 26. dubna na letisti v Sinagapuru.

21. dubna

Ubud, Bali

Tak jeste jednou z Ududu. Oni tu beztak nemaj internet jinde, nez v Ubudu a v Kute. V dusledku jakychsi nepokoju na Jave, jsem se nemohl vratit tak, jak jsem planoval, cili prez celou Javu do Jakarty a tam odsud do Singapuru lodi. Nezbylo mi teda nic, nez si koupit letenku rovnou do Singapuru. Jak nas uci Budha: vse je iluzorni. Bohuzel toto plati i na muj rozpocet. Uz tady na Bali zacal dostavat co proto. A ted jeste dalsich 170 americkych doliku za letenku!
No nic! Kazdopadne je tu hezky!
Ted jsem byl tri dny na horach. Uprostred Bali je nekolik sopek (nejvetsi ma pres 3000 m) Autobusem jsem se nachal vyvezt na Mt. Batur. (Ta ma jen slabych 2000m) Docela podobne Bromu. Obrovsky krater, do ktereho by se vesla cela Praha. No, a uprostred nekolik mensich krateru. Ale zato aktivnich. Skoda, ze domorodci jsou prilis zkazeni turismem. Nejhorsi celadka se poflakuje okolo vstupu na cesticku na horu. Tito samozvani pruvodci mi dokonce tvrdili, ze bez pruvodce (tedy bez nich) vubec nesmim jit. Za pruvodcovani chteli 150 000 rupii (750 kc)! Vezmeme-li v potaz, ze prumezny denni plat v Indonesii je nekde mezi 3000 a 5000 rupek, je to dost. Ale bohati americani si klidne vezmou 2 a maj dobry pocit z toho, ze maj prachy na rozhazovani.
Ale na kopci bylo dobre. Velice zajimava krajina. Nektera mista jsou celkem stara - tam jsou vesnicky a mestecka. Ctvrtku krateru zabira nadherne jezero s pitnou vodou. Pak jsou tu lavova pole z 1917. Tehdy vybuch zdecimoval cele vesnice. Jedine co zustalo, byl velky chram (Balici jsou hinduisti). To bylo dobre znameni. Znovu postavili celou vesnici ale v r 1926 se cela scena opakovala. Lava se pry zastavila na schodech pred chramem. Baliky uz to nebavilo. Chram rozebrali a postavili na okraji velkeho krateru.
A pak jsou tu velka lavova pole z r 1974. Tam kam lava nedotekla, tam jsou dal ty vesnicky a mestecka.
Dneska je Velky Patek. Take Hinduisti maj nejaky velky svatek. Uz vcera zacali velke modleni, ktere ma trvat cely tyden. Hora, aby k tomu take nejak prispela, si dnes rano trochu zasoptila. Jen spousta hnedeho coudu a nejaky ten kamen. Ptal jsem se jednoho pruvodce, jestli se neboji. Rikal, ze ne. Umi prej rychle utikat. A pak, treba bude zrovna nekde jinde. Ten kdo se boji sopek, nesmi do Indonesie. Mistni lidicky to berou jako prirozenou soucast kazdoneniho zivota. Za to, kdyz jsem jim licil, jaka je u nas zima, ze clovek muze i umrznout, trasli se strachy a rikali, ze je to strasne.
Tak takhle to tady teda chodi.
No uz budu koncit.

26. dubna

Odlet z Bali do Singapuru a pres Londyn domu, do Plzne.

KONEC


Mapa cesty po Austrálii	Mapa cesty po Indonesii		Fotky z cesty		Zpet na uvodni stránku	Díl: 1 2 3 4	Předcházející část