Australie 1
Úvod
Po dlouhé době se zase vydávám na cesty. Už čtyři roky jsem nikde nebyl. Vlastně se mi ani nikam nechtělo a nic mě nechybělo. Až teprve v posledních několika měsících se ve mně začala probouzet ta stará touha někam putovat, něco neobyčejného poznávat a zažívat. Ne že by se mi u nás nelíbilo, spíše na opak, ale možná, že to byla jen taková ta zvědavost, jestli to tam náhodou není lepší než tady. Dost dlouho jsem se tomu bránil, ale nakonec jsem si řekl: proč ne, třeba budu mít zase na chvíli klid. Pak mi ale nastal další problém. Kam to bude? Nejvíce mě to táhlo do Egypta a na Blízký Východ. Ale pak jsem si říkal, jestli by to nebylo příliš přízemní a začal jsem si plánovat další cestu do Indie. Nakonec jsem si se rozhodl, že když cestovat, tak někam daleko a kde jsem ještě nebyl. Do Austrálie! Neznám nikoho, komu by se Austrálii nelíbilo. Možná, že ještě víc by se mi zamlouval Nový Zealand, ale po zkušenosti, kdy mi před několika lety odmítli udělit vízum se přeci jen rozhoduji pro Austrálii. Bohužel zjišťuji, že australské vízum dnes stojí spoustu peněz, člověk musí splňovat přísná kritéria a navíc to trvá několik mnoho týdnů. Kdepak jsou ty časy, kdy se víza dávaly zadarmo a na počkání. Až teprve po absolvování této bolestné procedury jsem se dozvěděl, že na Nový Zealand dnes našinec vízum vůbec nepotřebuje!
Na cestu se vydávám sám. Myslím, že je to nejpohodlenější způsob cestování. Člověk se nemusí na nikoho vázat. Zastaví se kdy se mu zachce a když se dost vynadívá po okolí, zase jede dál. Cestou potkává spoustu takových poutníků jako je on sám. S nimi si poklábosí, od nich se dozví, kde je to dobré, kam se má určitě podívat a čemu se má rozhodně vyhnout. A kdyby náhodou na člověka padl pocit osamění, není nic jednoduššího než se k někomu přidat a cestovat kousek společně.
Trochu jsem se obával, že by Austrálie mohla být pěkná nuda. Takové ty západní atrakce pro západní cestovatele a samozřejmě za západní ceny. A také jsem si chtěl užít zase trochu té pravé Asie. Proto jsem si ještě naplánoval zastávku v Singapuru. Odtud je to coby kamenem dohodil do Indonésie a Malajsie. Celkem jsem si dal dva měsíce na cestování po Austrálii a jeden měsíc na ten zbytek.
S prstem na globusu jsem si krásně naplánoval cestu napříč Austrálií: poletím do Darwinu, který je na severnějším pobřeží. Tam si užiju tropů. Pak se nějak propracuji jednou ze tří cest přes poušť na druhou stranu kontinentu. V Novém Jižního Walesu (NSW) se kouknu do hor a ze Sydney poletím dál. Moji zkušenější kamarádi mi vysvětlili, že jsem si to naplánoval pěkně špatně. Darwin leží v tropické oblasti. V únoru tam bude zrovna období dešťů. V poušti se pak uprostřed léta upeču. Než dorazím do Sydney, přijde pomalu podzim a v horách bude už moc chladno. Pani v cestovce mi už ale měla můj lístek vystavený a tak mi nezbylo, než se vrhnou na cestu.
Spousty pozdravu z jizni polokoule.
Po dlouhe a namahave ceste jsem v pohode dorazil do Darwinu na nejsevernejsim cipku Australie. Na prvni pohled je tu moc pekne - modra obloha s nekolika dekorativnimi oblacky a 33 stupnu. Marne vzpominam, jak vlastne vypada zima. Uz si ani nejsem jisty, jestli je snih bily nebo jaky. Darwin je velmi prijemne mesto s poctem obyvatel mensim nez Budejce. Zije tu spousta narodnosti z celeho sveta. Po ulicich posedavaji opili domorodci (Aborodzinci cili Abo). Utrpne se na nas divaji a my bili se zase utrpne divame na ne...
Pomalu se prizpusobuji casovemu posunu (8 hod), klimatu a sumiruji si plany do budoucna. To znamena ze se placatim v hotelovem bazenu nebo se prochazim po meste. Kdyz je mi moc vedro, zalezu do nejblizsiho kramu. Kdyz je mi zima, tak zase vylezu.
Je to tu prima, ale je zrejme, ze to nejlepsi je mimo mesta, tak se tesim az vypadnu nekam ven.
Tak ted je 8 vecer a venku zacina byt docela prijemne: 30°C. Usoudil jsem, ze jediny rozumny zpusob jak se dostat ven je koupit si auto a pred odletem ho zase prodat. Jinak jsem totiz odsouzen travit cas po hotelich a vstrebavat uniformni kulturu - hlasita muzika, popijeni piva atd. Dnesek jsem tedy stravil schanenim auta. Myslim, ze jsem mel docela stesti. Na vymezenem parkovisti kde prodavaji batuzkari sve odrene milacky jsem koupil asi 15 let stary Nissan Bluebird, najeto ma min 225 000 km (uz mu nefunguje tachometr). Zitra ho musim zaplatit a vyridit papiry. Pak hned mazu ven. Prvni zastavka bude Kakadu Nat. park. Ti co tam byli rvali blahem. S autem kupuju mimo jine i vstupenku (plati totiz 14 dni). Pak budu smerovat nejspis nekam, kde neni takove vedro.
Zdravim z Alice Springs - rudeho stredu Australie. Alice je vlastne docela zelene mesto, zvlaste ted v obdobi destu.
Se svym autem (jmenuje se Pete) jsem vyrazil na jih do chladna. Ale cesta na jih vede pres rude peklo stredni Aus. Cestou jsem jeste stacil navstivit narodni park Litchfield (trop. prales, vodopady, klokani, atd). Po nejakych 700 km se vlhke horko premenilo na suche horko, ktere je preci jen lepsi. Zato je tu jeste vetsi vedro (40 C). Ale uz jsem si celkem zvykl a vratit se ted do zimy by bylo drsny. Cestovani je celkem jednoduche. Clovek sedi, drzi se volantu a frci, oci uprene na horizont. Silnice je skoro uplne rovna. Zhruba kazdych 10-20 min potkavam protijedouci auto a pak jsem na silnici zase uplne sam, jen s vlnicim se vzduchem. Okolo silnice je bush. Uz chapu, proc se naziva bush a ne les. Stromy (ruzne druhy eukalyptu) jsou totiz docela daleko od sebe a mezi nimi, je krovi (cili bush). Vzdalenosti mezi mestama (spise vesnickama nebo jen 2 baraky a pumpa) je tak 100-200km, zbytek je bush.
Vcera jsem prenocoval v Tennent Creek a posledni kus jsem vezl dva batuzkare, se kterymi jsem se stridal o rizeni. Cestou jsme zastavovali a fotili scenerii a velbloudy. Cestou jsme prekrocili obratnik Kozoroha, ale nic moc.
Takze jinymi slovy se mam dobre a tesim se do trochu vetsiho chladna.
Zitra nebo pozitri jedu dal. Cestou se budu zastavovat v Uluru (Ayers rock, tamta cervena skala v pousti, odsud 500 km). Uluru je vlastne jediny duvod, proc sem vsichni ti turisti jezdi.
Priste ode mne uslisite nejspise z Adelaide.
Zdravim z pobrezi Pacifiku, Adelaide.
S Petem, svym autem, jsem se prokousal temi asi 4000 km nejen bez nehody, ale dokonce ve velke pohode. Od posledni zpravy ze stredu se udalo to, ze zacalo prset. A kdyz v pousti prsi, tak to stoji za to. Vymleta koryta, ktera jsou normalne sucha se zaplavila vodou. Nedozirna rovina se promenila v mocal a na mnoha mistech se voda valila i pres silnici. V Alice Springs napadlo pry 150 mm vody, coz je temer rocni objem srazek. 12 hodin po te, co jsem odjel z Alice byla silnice uzavrena. A to je jedina silnice v teto casti Aus. Lidicky museli zaparkovat sva auta a cekat. Uz je uzavrena treti den.
Prselo i na Ayers Rock. Myslim ze jsem byl opravdu jen jeden z mala, kdo videl jak se z Uluru vali vodopady. Velmi impresivni. Skala je NESMIRNA!!! Na fotce to tak nevynikne, ale ve skutecnosti je to opravdova hora, jen jeji tvar je naprosto nepozemsky. Kdosi mi rekl, ze vypada, jako spici zvire. Jo, tak to teda vypada.
Pak jsem s Petem frceli dal do Coober Pedy, ktere je strediskem naleziste opalu. Kvuli desnemu vedru tam lide ziji v opustenych dolech. Odtud i nazev. V mistnim domorodem jazyce znamena: Dira, co v ni bydli belosi. Hotel, co jsem v nem bydlel byl 6 m pod zemi. Velmi pohodlne bydleni. Naproste ticho a clovek ma furt dojem, ze je jeste tma a ze muze klidne spat. Teoreticky je Coober Pedy jedno z nejsussich mist v nejsussim state nejsussiho kontinentu. No nevim. Kdyz jsem tam dojel, tak lilo. Ale nebylo to tak spatne. PanBozko asi slysel jak si stezuji na vedro a tak poslal ochlazujici dest. Misto 50°C jsem mel neustale 25C. Prset prestalo az na podbrezi. Dneska je prijemne slunecno a 25°C. Co vice si prat.
Adelaide je VELKE mesto (900 000). Asi uz jsem si zvykl upirat sve oko do nesmirnych dalav a tady mezi mrakodrapy, tisici lidickami vsech barev a stovkami aut se citim trochu stisnene.
Vlastne jsem sem zabrousil jen proto, abych si zasel do banky vymenit nejake cestovni seky za dolace a nakoupil par veci. A krome toho, Adelajdu bych stejne tezko nejak objel. Jeste dneska chci zase popojet dal na jich, na jizni pobrezi. Pak se chci pomalu propracovavat na vychod, smerem na Melbourne. Mozna ze pojedu nekam jinam, ale hlavni ukol - dostat se do chladna, byl splnen. A dal se uvidi. Take chci vice spat venku, ve stanu nebo v aute.
Tak jeste jednou z Adelaidy
Po te, co jsem stravil skoro hodinu u pocitace tady v jednom InternetCaffe a zaplatil jim za to 8 drahych australskych doliku, uvolnilo se misto u jednoho terminalu venku, odkud je to ZADARMO. Sice do me pere slunce a na obrazovce skoro nic nevidim, no ale je to zadarmo. A jeste se clovek opali.
Tak tedy zpet do rudeho stredu. Alice Springs je mala tecka na mape. Predstavoval jsem si par chysi, benzinku, ohradu s velbloudama a par velmi oslehanych australaku s korkovyma spuntama na klobouku (jako mel Krokodyl Dundee). Mimochodem tyhle klobouku skutecne existuji. Ty spunty, tim ze se porad houpaji, odhaneji doterne australske mouchy. Ve skutecnosti je Alice dost rozlehle moderni mesto. Clovek ma pocit, ze je nekde na americkem stredozapade.
Po ulicich se potlouka spousta opilych Aborigincu. Je to velme smutne, divat se, jak se perou o karton piva. Inu, kam noha belocha slapne, tam sto let trava neroste. Ale vsichni samozrejme nejsou takovy. Spousta jich zije v busi tradicnim, nebo skoro tradicnim zpusobem. Ale ty zase nejsou videt.
Zrovna okolo projelo auto s obrovskyma reprobednama, ze kterych se valila tak hlasita hudba, ze jsem se musel drzet klavesnice, aby me to neodfouklo. Na korbe sedeli tri belosi a jeden domorodec a mavali na me. Mavam na ne, jako ze vidim, jaky jsou dobry.. Domorodec si me foti. Nastesti naskakuje na semaforu zelena a auto jede oblazit zase nekoho jineho.
Kdyz jsem prijizdel k Uluru, podival jsem se pri zahybani jen velmi letmo, jestli neco nejede. Asi jsem si uz prilis zvykl na to, ze jsem na silnici sam. Tentokrat neco jelo, ale presto jsem spokojene vyrazil. Obrovsky ladrover me za velmi hlasiteho houkani objel a nechal me zit. Ovsem v zavesu za nim jel policajt. Obratnym manevrem me zatarasil cestu. Nez ke mne dorazil zpytoval jsem svedomi a premyslel, kolik muze stat australska pokuta. Policajt na me ale spustil z vesela a ptal se me, jestli jsem OK. Poklepal me po rameni a ujistoval me, ze jemu se stalo to same taky, zrovna vcera. Chvilku se mnou jeste klabosil, pak mi zamaval mi a zase odjel. Asi chtel jen videt, jestli nejsem namol. No, to jsem teda nebyl. Spise jsem byl zmateny pri pohledu na skalu Uluru.
Pred chvilickou se me ptala jedna pohledna indka s teckou na cele, jestli uz nebudu koncit. Takze se loucim a mejte se moc krasne. Ja se krasne mam.
Za pripadne chyby se omlouvam, ale na obrazovku mi s viti slunce, takze text muzu kontrolovat jen, kdyz slunce zaleze za mrak. A zadny takovy zrovna neni v dohledu.
Zdravim z vesnicky Willunga v Jizni Aus. (50 km jizne od Adelajdy). V mistni lidove knihovne je internet zdarma. To je kapitalismus, co!
Minuly tyden jsem se tak zdrzel na internetu, ze mi vsecky banky davno zavrely a me zustala posledni stovka v kapse. Inu, rekl jsem si, ze se zatim vypravim nekam na plaz a v pondeli se vratim. Podarilo se mi najit skvele misto asi 50 km jizne od Adelajdy - zaliv s utesy a siroka plaz. Jedina nudisticka plaz v jizni Aus. V nedeli jsem se tedy placatil na plazi u opravdickeho more.
Okoli Adelajdy pripomina Spanelsko, nebo jak si Spanelsko predstavuji. Prijemna krajina. Prsi jednou za uhersky rok a po zbytek roku je krasne. Kdyz jsem prijel, bylo par dnu celkem chladno (v noci docela kosa) a ted uz jsou zase vedra (35 - 37°C).
Chvily jsem nevedel, kam se vydam dal, ale ukazalo se, ze jsem uprostred vinarske oblasti. Pani v recepci kempu, kde jsem byl ubytovany, se hrozne divila, ze nejsem na vinobrani. No, tak jsem se nenechal dlouho premlouvat. Asi za hodinu jsem uz byl na poli, hlavou zaboreny ve vinem keri. Idealni prace pro me. Clovek u toho nemusi myslet, nacpe se tim nejlepsim a nejzralejsim vinem podle libosti a jeste ho plati 1 dolar za kybl nacesanych hroznu. Vydelat se takhle da 6-9 dolaru za hodinu. Kdyz si vzpomenu, ze 1 A$ je asi 22 Kc, mam vtiravy pocit, ze takhle vydelavam mnohem vice, nez u nas, jako programator. Ale dneska, po tydnu prace na ostrem slunci, zacinam mit pocit, ze jsem nebyl stvoren pro manualni praci.
Pocitam, ze tu budu jeste tak tyden a pak zasejc nekam popojedu. Pristi tyden zacina v Adelajde nejaky obrovsky festival, tak se tam pojedu podivat. Na to si tady hodne potrpej. Jizni Aus. ma v podtitulu "Zeme festivalu". No, uvidime. Pocitam, ze to bude proste velky mumraj.
Tak jeste jednou zdravim z vinobrani.
Uz 3. den prsi. Vcera byla dokonce rano bourka, takze jsme meli den volna. Cesac vina vycuhujici nad vinici, je pry prilis dobry terc pro blesky. Vinice jsou tady v rovine a ne na kopci, jak byvaji videt u nas. Vsichni mame vsecko nacucane vodou a netrpelive vyhlizime slunce.
Vcera jsem zjistil, ze mi kdosi ukradl maly batuzek s penezenkou. Po starem a odrenem batohu se mi ani tak nestyska, ale stve me tech 250$. Na hotovosti mi zbylo 25 centu. Vcera vecer jsem to oznamil lidem, se kterymi tu bydlim a pracuji. Vsichni byli otreseni, otraveni (zacali si zamykat stany) a jsou ted ke me velice ohleduplni. Jeden hned sahl do kapsy a pucil mi 5 dolaru (velice slechetne). Nekolik dalsich me ujistovalo, ze mi pujci, kdyz budu potrebovat, Jeden se dokonce nabidl, ze mi uvari k veceri neco dobreho! Doufejme, ze na to nezapomene.
Pomalu si zacinam zvykat na mistni lidi. Vetsinou jsem totiz prichazel do styku s batuzkarema, cili prevazne cizincema. Tady na vinobrani jsou skoro sami mistni a pak par mladych anglicanu. Prevazne tedy pracujici lid. Mam pocit ze jsem jediny, kdo nema anglictinu jako matersky jazyk. Lidova australstina je docela tvrdy orisek. Navic tito lidicky zpravidla nechapou, ze nekdo nerozumi uplne vsemu.
Tak konecne mohu prinest prvni vysledky vedeckeho vyzkumu, ktery tady provadim:
1. lide tady nechodi vzhuru nohama. Naopak, australaci jsou presvedceni, ze my v Evrope chodime vzhuru nohama. Jediny, kdo je skutecne vzhuru nohama, je Orion na obloze.
2. Vir ve vane. V teto oblasti jsem podnikl rozsahle zkoumani, ale vysledek neni jednoznacny. Prvni mereni jsem provedl v Darwinu, ale voda zde nejevila zvlastni ochotu virit (voda z lahve proste vybubla a bylo to!). Zde je treba vzit v uvahu ze Darwin je velice blizko rovniku a tocivy moment zrejme neni tak silny. Dalsi mereni jsem provadel cestou a skutecne se tvoril vir ve smeru hodinovych rucicek, cili obracene nez u nas. Tady na jihu Australie mereni jednoznacne prokazala tuto tendenci. Ale vcera jsem provadel kontrolni mereni a vir se potvora schvalne porad tocil proti smeru hod. rucicek. Tim se mi cele zkoumani nabouralo a problematiku vireni viru nechavam konovi.
3. Vedecky pozorovanim bylo prokazano podivne chovani Mesice. Dorustajici Mesic vypada takto C a ubyvajici mesic D. Inu jiny kraj, jiny mrav.
4. Smer toceni popinavych rostlin. Nemam tuseni jak se toci popinave rostliny u nas, ale zda se mi, ze tady se toci celkem jak chteji, bez nejakeho predpisu.
Uz me odsud vyhaneji, tak cau.
2. brezna Willunga
Ahojky, naposledy z vinobrani.
Cas plyne nejak rychle. Uz jsem tu treti tyden. Ale pozitri koncim a mazu dal. Za 3 tydny prace jsem vydelal nejake dolary, ale kdyz odectu ukradene penize, mam to tak fiftyfifty.
Chci se vydat podle pobrezi do Melbourne po The Great Ocean Road. Pry velmi uchvatna cesta. Nekde napulcesty je napriklad Dvanact apostulu - skalni jehly, vycuhujici z more, hned vedle plaze. Co na tom, ze za tech 200 let uz zbyvaji jen 3. Pro nas jich je porad 12. Mimochodem, na jih od Australie je Jizni ocean! To mi teda ve skole zatajili!
Jizni Australie ma v podtitulu: Stat festivalu. V Pa 26. unora zrovna zacal ten nejvetsi, takze jsem nemohl odolat. Spolu s dalsima batuzkarema jsme se byli podivat na uvodni pruvod. Bylo to uchvatne. Neco jako nas Majales, ale ve velkem a mirne strizene komerci. Ale jen mirne. Mistni komunity se prezentovali pokud mozno nejakym neotrelym zpusobem a s co nejvedsi nadsazkou. Inu je videt, za australaci se umi bavit.
Podle predpovedi je u vas zima, mokro a posmourno. Tady je 40 C (14 hod, u vas je 5 hod rano) a na obloze neni ani mracek. Zitra by snad melo byt jen neco malo pres 30 a snad i zatazeno, ale mam podezreni, ze mistni meteorologove radi slibuji a skutek utek. V Adelajde jsou momentalne, krome rudeho stredu, nejvetsi vedra. Zato v Melbourne uz je podzim v plnem proudu (20-25 C). Do Sydney hodlam dorazit asi tak za 14 dni, abych mel dost casu prodat auto. Ve zbylem case se muzu vypravit do hor Blue Mountains, ktere zacinaji hned za mestem. Kazdopadne, do Singapuru poletim 26.3., tak jak mam naplanovanou letenku. Dal se uvidi.
Dozvedel jsem se, ze silnice z Alice Springs byla uzavrena celkem 7 dni! Chudaci lidicky. Predstavte si, ze tyden cekate v malem motelu uprostred pouste, kde neni nic az kam oko dohledne.
Podle nejake mistniho (nebo zapadniho) zvyku mohou 29. unora zadat zeny muze o snatek. To jsem se dozvedel, az kdyz me 2 mlade anglicanky ptaly, jestli si ji nechci vzit. Uf, to bych si dal! Mam tady moznost srovnavat ruzne narodnosti a anglicani jsou doopravdy studeni cumaci. Na prvni pohled se to treba nezda, ale za chvili clovek vidi, jak si libuji ve stereotypech a povrchnich zabavach. Samozrejme, ze ostatni narodnosti taky, ale anglicani by mohli dostat medajli, na ktere by bylo vyryto "Salek caje o pate". Ale myslim ze i ony by brzy horce litovaly, kdybych nahodou, nedejboze, rekl sve OK. Samozrejme, ze to byl suchy anglicky humor, ale myslim, ze i trochu doufaly, ze by tak mohla mit jedna nebo druha namlouvani, tu trapnou zalezitost, z krku.
Jina otravna vec v tomto zapadnim anglicky mluvicim svete je, jak sproste se tu mluvi. Pred par lety pry byvalo oblibene slovo "bloody" (blady - krvavy). Vsecko bylo bloody. Cili doslova: krvave pocasi, krvave auto atd. Dneska se pouziva skoro magicke slovo fuck/fucking a to v hojne mire. Naprosto me dostal v kempu 3lety hosik kdyz zjistil, ze jsem si nedopatrenim pujcil jeho misku. Ujistil, jsem ho, ze jakmile dojim, misku umeju a vratim mu ji. Podival se na me prisne a detsky zvatlavym hlaskem povida: "Don't give it fucking to me! Give it to my Mom!"
No, nevim co budou rikat za dalsich par let.
Tak to je pro dnesek vsecko. Priste se ozvu nejspis z Melbourne nebo ze Sydney.
Ted jsem zase v Adelajde. Tentokrat uz naposledy. Podarilo se mi propasovat se tady k tomu pocitaci, co je tu na ulici a zadarmo.
V McLaren Vale jsem to dnes zapichl (vinobrani) a jeste dneska pofrcim dal. Odpoledne hodlam stravit okukovanim festivalu. Vecer vyrazim a prespim v aute, nekde za mestem. Musim priznat, ze neuleham zrovna moc mekce. Koupil jsem si karimatku, ale stejne mi trvalo dost dlouho, nez jsem si zvykl spat na tvrde zemi, o kterou se musim delit s mravenci. Ty potvory se mi naucily lezt do stanu a po vysoke trave, ktera zatim pod autem vyrostla, mi nalezly i do auta. Tech par, co se mi nepodarilo vyhnat holt, pojede se mnou na vylet do Melbourne.
Na vinobrani uz me palilo bydlo a lidicky, co jsme tam pobyvali spolu ty 3 tydny, uz mi docela lezli na nervy. Spousta z nas dnes konci a tak byla vcera velka oziracka. Byli jsme domluveni, ze v jedenact je pak odvezu do hospody (nemel jsem chut pit). Ale vsichni (anglicani) spokojene sedeli u stolu v altanu, pili sve pivo, kourili travu a vedli prazdne reci. Jedina cesta, kterou vcera podnikli, byla ze zidle pod stul. Zajimave. Tohle by meli byt lidi, kteri hledaji neco noveho. Dobrodruzstvi. Akce. Ale malokdo dokaze prekrokrocit svuj stin. Sam se o to snazim a je to proklate tezke.
|
|
Mapa cesty po Austrálii
|
Mapa cesty po Indonesii
|
|
Fotky z cesty
|
|
Zpet na uvodni stránku
|
Díl: 1
2
3
4
|
Další část
|
