Další fotky zde/more pictures here
28.10.2008
Zdravim od Idickeho oceanu!
Tak jsme po mirne unavne ceste dorazili do jizni Indie.
Je tu prima teplo a vlhko. Pres den je tu dokonce i vice nez prima teplo.
Navic je i desne vlhko, ale pomalu si zvykame.
Ted bydlime v historickem centru Cochinu v soukromi u jedne rodinky,
ktera pronajima dva pokoje, takze mame bezva pohodli na adaptaci na
nove klima a prostredi.
Na zitra mame v planu se projet lodickou po backwaters (prirodnich kanalech) a pak pofrcime dal na jih. Kam, to jeste nevime.
30.10.2008
Vcera jsme vyjeli na mensi projizdku po backwaters (prirodnich
kanalech). Bylo to moc fajn. Byla to naprosta oaza klidu a pohody. Na
lodi jsme byli jen my 2 a jedna indicka rodinka z Tamil Nadu se dvema
rvoucimi detmi. Pan pruvodce nam vsechno ukazoval a tak jsme videli
pepr, muskat, betel, mangovnik, ruzne druhy palem, kokosovych,
ananasovich i bananovych. Na moje prani mi ukazal i strom na kterem
rostou orechy kesu. Zrovna neni sezona a tak mi pripadal jako uplne
normalni strom. Bohuzel, cesta pres mesto ke kotvisti trvala dve hodiny
a cesta zpet taky. Takze kvuli dvoum hodinam idily jsme ztravili 4
hodiny v aute prodirajice se silenou dopravou a se dvema rvounama za
sebou.
Dneska jsme se vydali na cestu dal na jih. Bohuzel dnes je zrovna
stavka soukromich autobusu a tak jsme museli vzit riksu na druhou
stranu mesta odkud jezdi statni autobusy. Ale byli jsme velice prijemne
prekvapeni, ze autobus nebyl ani moc nacpany a kondukter navic vyhnal
dva mladiky a udelal nam tak misto, abychom mohli sedet spolu.
Takto jsme se premistili do mesta Aleppy odkud chceme jet dal na jih
vyletni lodi.
Chtel jsem poslat nejake fotky, ale tento pocitac mi ukazuje jen
pomotane barevne fleky, ackoliv fotak mi je zobrazuje spravne.
Doufejme, je to jen timto pocitacem. Druhy (muj) fotak nefunguje vubec.
Asi si neporadil s mistni 95% procentni vlhkosti. Dneska jsem ho nechal
na slunci, tak se snad trochu vysusil.
Tady v Aleppy jsme se hned od autobusu nechali nahnat od nejakeho
manika do "jeho" hotelu a udelali jsme dobre. Je to nadherna vilka v
zahrade hned vedle kanalu. Mame krasny pokoj s mramorovou podlahou a
obrovskou koupelnou s obri vanou. A to cele stoji 250Rs (100Kc). Jednim
oknem mame luxusni vyhled na palmy. Ta papajova je zrovna obsypana
papajama. Druhym oknem mame vyhled na opravnu motorek odkud se ozyva
neustale buseni do kovadliny. Doufejme, ze se do vecera pan kovar unavi
a da nam pokoj aspon v noci.
Jo, jedno z neoblibenejsich aut je tu skoda octavia. To je ovsem auto
jen pro "lepsi" lidi. Jinak se to tu hemzi fordkama, fijatama, suzuki,
hondama a predevsim Tatama. Tata je mistni velkovyrobce aut. Prekvapuje
mne, ze vetsina aut je docela peknych a novych.
1.11.2008
Zdravim od Indickeho oceanu!
Tak jsme se zase posunuli o kousek dal na jih do Varkaly.
Za tech 15 let, kdy jsem tu byl po prve se to doopravdy zmenilo. Jeden
hotylek je natlaceny na druhy, spousta restauraci vseho druhu, internet
kafe - no zkratka vsechno, co si muze srdce turistovo prat. A neni
divu, je nas tady zápaďáků opravdu dost. Primo pred touto internetovou
kavarnou je uzasny cerveny utes, pod nim zlata plaz a krasne ciste a
teple more. Proste idilka. Myslim, ze se tu par dni zdrzime :-)
Na internet jsem umistil zase par fotek z predchazejicich dnu:
http://nepal08.rajce.idnes.cz/Indie
Pocasi je porad stejne - 30-35 stupnu a je pod mrakem. V pristich dnech
by se snad melo trochu ochladit. Snad az na 28 stupnu. Tak to se tesime.
8.11.2008
Tak jsme se presunuli do hor! Porad jsme jeste v Kerale, ale jsme ve
vychodnim vybezku, az u hranic s Tamil Nadu. Diky nadmorske (1800mnm)
vysce je tu prima chladek. To je po delsi dobe zajimavy novy pocit.
Nastesti spousta super paliveho indickeho jidla nam nedovoli
prochladnout. Pro jistotu se vecer beru na sebe i mikinu.
Dneska jsme se vydali na prochazku po cajovych plantazich. Bylo to proste uzasne. Vladne tu naprosty mir a klid.
Zitra se pojedeme podivat na Top Station. To je nekde vysoko v horach,
kde konci silnice a dal uz je jen jungle. Chteli jsme tam jet uz dnes,
ale zatahlo se a vypadalo to na dest, tak snad zitra bude lip.
V pondeli se chystame vyrazit nazdarbuch po vesnickach. Nevim jak
dlouho nas to bude bavit. Ale pocitam, ze tak tyden budeme mimo dosah
internetu. No, kdyby to bylo dele, tak se neděste.
Dneska jsem si delal seznam neprotivnejsich veci v Indii:
1) Troubeni aut a doprava obecne.
Indove jsou velci hracickove a milujou barevne a hlavne hlucne veci.
Jejich klaksony hraji melodie a jsou tak hlasite, ze to rve usi. Indum
to asi nevadi, ale nas to strasne vycerpava. Houkani je naprosto
vsudypritomne. Vozidlo bez super hlucneho klaksonu nemuze pocitat s
tim, ze se prosadi v mistni chaoticke doprave. Ze vsech aut, motorek,
riks a autobusu se navic vali husta oblaka cerneho dymu.
2) Touts (profesionalni nadhaneci)
na kazdem miste, kde je sance, ze se objevi turisti se hemzi mladici
vzezreni nasich vekslaku z doby komunismu. Jakmile na nejake
nestastneho cizince narazi, tak se na nej vrhnou a cpou mu pod nos
letacky a hulakaji uzasne nabidky hotelu, vyletu a vseho mozneho, co by
tak turista mohl chtit. Zbavit se jich neni lehke a stoji to dost
energie. Take vsichni riksove a taxikari zastavuji jakmile vidi bilou
kuzi, protoze chapou, ze nekde v zadni kapse bude i nadita penezenka.
Nadhaneci se nekdy hodi, protoze clovek aspon nemusi sam hledat hotel.
Ale jejich zpusoby a hlavne pocet je proste nesnesitelny.
3) Paleni odpadku
Majitel naseho hotelu nam vysvetlil, ze Indicka vlada nepovazuje
likvidaci odpadku za svoji prioritu. Lidem tedy nezbyva, nez hazet
odpadky na hromadu a pak proste zapalit. Kazdou chvili clovek vidi
doutnajici hromadu, ktera vydava husty stiplavy dym z paleneho plastu.
13.11. 2008
Tak jsme zase kratce zpatky v civilizaci, pokud se to tak da rici.
V pondeli jsme se vydali nazdarbuch cajovymi plantazemi, zvedavi, jak
to vypada dal, tam kde konci. Samozrejme jsme vychazeli z predpokladu,
ze nekde koncit museji.
Mezi cajem se chodi dobre. Cesty jsou krasne z daleka videt, protoze
caj se sestrizeny do vyse pasu a cesty jsou siroke protože se po nich
svazi natrhane pytle s cajovym listim. Plantaze jsou jedno zmala
tichych a klidnych mist. Jen obcas jsem potkali par česačů ci jejich
ubytovny. Vzdycky na nas pratelsky mavali. Takto jsme si to mašírovali
nekolik hodin. Presli jsme nekolik kopcu a opravdu jsme dosli az na
druhy konec. Tam se nam podarilo chytit jeep a snim se svez par
kilometru na silnici, kde jsme prestoupili na autobus, ktery nas vzal
do mestecka Mankulam. Tady jsem se krasne ubytovali v mistnim hotylku.
Rano jsme zjistili, ze cele mestecko je obklopene jungli. Lide byli
nesmirne pratelsti ale moc jsme si nepokecali, protoze jen opravdu
malokdo umel aspon trochu anglicky.
Dostali jsme doporuceni, ze se mame jit podivat do blizke sloni
rezervace na divoke slony. Cesta byla naprosto uzasna! Napravo i nalevo
rostlo koreni a spousta dalsich veci, jako v jakesi obrovske zahrade.
Kakao, kafe, kokosy, papaya, pepr, kardamom, betel, banany a spousta
kaucukovniku. Obcas se nam stalo, ze nas pozvali lidi domu a nabidli
nam caj nebo i neco k snedku.
Po asi 8mi kilometrech jsme dorazili na misto, ale sloni se chodi
napajet az kolem 6 a to uz je tma. Takze jsme kraceli zase zpet. Cestou
jsme videli obrovsky vodopad. Ptali jsme se mistnich lidi, jak se k
nemu dostaneme, ale nikdo o nem nevedel. Az jedna pani ucitelka, ktera
sla zrovna ze skoly nas k nemu dovedla. Bylo to jen par set metru, ale
byl obklopeny hustou jungli. Nakones se nam podarilo se dostat az pod
nej a bezvadne se tam vykoupat.
Myslim, ze lide o nem nevedeli, protoze vodopady jsou zde naprosta
samozrejmost. Oni asi mysleli, ze se ptame na takovyten "vodopad, co se
na nej chodi divat turisti". Zatimco tohle byl jen „vodopad, kterych je
tu spousta“.
Druhy den jsme se vypravili zpátky pres cajove plantaze a vcera vecer jsme dorazili zase zpet sem do Munaru.
Tady se mezitim probiha uz druhy den stavka a vsechno (krome hotelu) je
beznadejne zavrene. Nikdo nevi presne o co jde, ale vsichni jsou pro.
Nastesti jsme na dnesek meli naplanovano váleníse v posteli a odpocivani po namahavem pochodu.
Doufejme, ze zitra bude uz zase vsechno fungovat a my budeme moci vyrazit na dalsi vylet "tam kam jini turisti nechodi".
Doufam, ze seznam otravnych veci vyznel tak, ze vsechno ostatni je tady prima!
Nicmene mezi neprijemne veci musim jeste zaradit na 4 misto pijavice. V
jungli, hlavne tam kde je trvale vlhko, vrhaji se na turistu male
krveziznive potvurky, ktere se do nej zakousnou a saji mu krev. Kdyz si
toho clovek vsimne vcas, da se potvora jeste odtrhnout. Ta se ale hned
druhym koncem prisaje cloveku na prst a pak na druhou ruku a dal po nem
leze :-(
Prvni setkani s pijavicemi malokdo prozije bez paniky, poskakovani a
desiveho revu. Pozdeji clovek zjisti, ze kousnuti neboli a pry
neprenaseji zadne nemoci. Staci ji posolit nebo namydlit a ona sama,
rada odpadne. Navic mnozstvi krve ktere pijavice velka jako sirka
vypije, opravdu nestoji za rec. Jenom neni dobre uz zakousnutou
pijavici odtrhavat. Je nebezperi, ze se pretrhne a rana se muze zanitit.
Vcera jsme posedeli na terasce u snidane s jednou holkou z Belgie.
Docela jsme se nasmali, když nam rekla ze se jmenuje celym jmenem Eva
David! Casto jmena lidi zapominam, ale tohle jsme si zapamatoval :-)
Jeste musim napsat seznam nejlepsich veci na Indii:
1) Lidi
Lidi jsou proste uzasni. Veseli, usmevavi, pratelsti, zvedavi atd.
Nekdy je jich moc a clovek je z toho unavenej, ale te neni jejich
problem. Oni maji radi spolecnost a mumraj jim nijak nevadi.
2) Cerstve dzusy z ovoce
Na kazdem druhem rohu je kramek, kde vam vyrobi vynikajici dzus z
jakehokoliv ovoce na ktere si ukazete. Sklenice vyjde na 6 - 10 korun.
To je neco pro me! Vetsinou se smejou kdyz si obednavam druhou a treti
sklenici. Kdyby to jen bylo mozne u nas!
3) Teplo
Tady v jizni Indii je porad teplo. V kazdem rocnim obdobi je tu kolem
30ti stupnu. Zato tady v horach, kdy teplota klesa na 20 (v noci) oni
oblekaji zimni bundy, kulichy a rukavice. Je to nadherny pohled videt
inda (turista z niziny) jak ji sve kari v kulichu a v rukavicich!
4) Ceny
Za tech par let se tu ceny, hlavne ubytovani, velice zvysili. Ale porad
je tu levnoucko. Predevsim jidlo se da koupit v levne restauraci za 10
kc. A dostava pridat tak dlouho, dokud nema dost.
16.11. 2008
Tak zdravim z Kodaikanalu! To je takove letovisko v horach statu Tamil
Nadu. Takze uz nejsme v Kerale. Z Munaru (Kerala) jsme se vypravili
pesky pres kopce smerem tam, kam turista nechodi. Kus jsme sli po
silnici a po par kilometrech v jednom mestecku skoncila a pak uz byla
jen takova horska krajina. Clovek by skoro rekl, ze je v Krkonosich,
kdyby tam nebehali po stromech opice.
Na vecer jsme dosli do zapomenute vesnicky. U jedne hlinene chatrce s
rakosovou strechou jsme se zastavili a lidi nas hned pozvali dovnitr a
dali nam najist a napit. Rukama nohama jsme se domlouvali, kde je tam
nejake ubytovani, ale rekli nam "no problem" a bylo to!
Po jidle nam hodili tenkou rohoz na zem a slabou deku na prikryti.
Bohuzel jsme se moc nevyspali, protoze vedle brecelo skorou noc male
dite a navic hlinena zem byla pro nase zmekcila tela preci jen trochu
moc tvrda. Nejhorsi ale bylo, ze tyto chaloupky nemaji komin. Takze
jsou proste plne koure. Ale aspon jsme si mohli vyzkouset, jak asi
bydleli lide u nas pred 1000 lety. Iluzi dasateho stoleti ovsem trochu
kazila rvouce televize, ktera jela z foto clanku az do 10ti hodin.
Ovsem nejuzasnejsi na tom bylo s jakou samozrejmosti nas proste vzali
dovnitr a nacpali nas jidlem a cajem. Kdyz Eva dekovala pani za jidlo
tak ta se ohradila: "ne dekuji, ty sestra" a na me "ty bratr"!
Hned po nasem prichodu nastala srandovni situace; z bot, ktere jsme si
nechali pred chalupou ukradl pes Eve jednu botu. Vsichni chlapi se ji
hned vydali pri poslednich zbytcich svetla hledat. Nastesti ji pak
skoro za tmy nasli, takze nedoslo k mezinarodnimu incidentu :-)
Druhy den jsme pokracovali pres hory a doly dal smerem na vychod. Takto
jsme za ty dva dni usli asi 40km. Ale pak uz zase byla silnice a na ni
houkajici auta a tak jsme se poslednich asi 30 km do Kodaikanalu svezli
autobuse. Ted jsme ve fajnovem (na mistni pomery) hotelu. Chodime do
ruznych restauraci. Kupujeme si vybrane lahudky a odpociame po dlouhem
pochodu.
Kodaikanal je prosperujici letovisko oblibene jak u zahranicnich
turistu, tak predevsim u Indu. Diky vysce 2100mnm je tu jeste vetsi
chladno nez Munnaru. Zvlastni je, ze je tu po ranu celkem teplo, ale
kolem poledne se zatahne a mestem se honi cary mraku. To uz clovek rad
natahne kalhoty a mikinu. Eva si zrovna koupila skvely svetr. Moc ji
slusi.
Asi pozitri pojedeme dal ma vychod. Zastavime se nejspis v Madurai, tam
je slavny hinduisticky chram a pak asi k zase k mori do bengalskeho
zalivu.
22.11. 2008
Zdravim z Mahabalipuram. Vlastne z Mamalipuram, jak se to ted jmenuje.
To je takove turisticke letovisko na pobrezi bengalskeho zalivu
(indicky ocean), kousek jizneji od mesta Chennai (drive Madras). Ale
jinak je to to same jako pred lety. Vlastne ne to same, protoze na
plazi je SPOUSTA odpadku. Hlavne igelitove pytliky a lahve. Taky ve
vode je toho spousta. A reknu vam, ze setkat se mori s oslizlym
igelitem je neprijemna zkusenost. Mistni obchodnici rikaji, ze to tam
hazou rybari. Jini rikaji, ze to prinesla pred par dny mala vlna
tsunami odnekud z otevreneho more. A dalsi tvrdi, ze za to muze vlada.
Soudim, ze to bude tak trochu od kazdeho neco. Kazdopadne s tim nikdo
nic nedela a je to hnus. Nastesti je to jen na male plose a kdo se
nenecha odradit, tak po 500 metrech se da najit docela cista plaz, kde
se to navic nehemzi vtiravymi prodejci vseho mozneho.
Trochu jsou tu jeste videt dozvuky vlny tsunami, ktera zasahla mistni
pobrezi velkou silou. V hotelu, kde bydlime (cca 150 m od plaze) bylo
pry po pas vody. Ale nikomu se tam nic nestalo. Lidi chteli pak odjet,
ale autobusy nejezdili a tak se pry museli zase vratit do hotelu a
pokracovat v dovolene :-)
Vladne tady takova zvlastni smutna nalada - cisnici jsou neprijemni,
prodavaci otravni a lidi nejaci takovi apatycti. Nevim, jestli jsou to
jeste dozvuky tsunami, nebo jestli jsou proste takovi.
Pred tim jsme byli jeste den v Madurai, kde jsme navstivili rodinku
jednoho PhD studenta, se kterym se zna Eva z Prahy. Bylo to moc
zajimave. Oni jsou brahmini (tj. nejvyssi kasta) ale neziji si na
nejake vysoke noze. Domecek maji jednoduchy. Spi na zemi na tenke
rohozi. Voda tece hodinu denne. Ale velmi si zakladaji na tom ze
pomahaji financne i duchovne potrebnym. Bylo videt, ze si jich tam v
okoli velmi vazi.
Byli moc hodni a pohostinni. Snad az moc. Maminka neustale
kontrolovala, jestli mame dost vseho a jestli vse delame podle
nejlepsich brahminskych tradic. To jsme samozrejme nedelali, a tak jsme
dostali dukladnou istruktaz, ze napred se ji tamto sladke, tak tamto
druhe sladke, pak tadle zelenina, pak tamta a tamta. Pak ryze, ale to
uz jsme meli dost, tak jsme si museli neco vyslechnout, nez jsme se
ubranili dalsimu pridavani ruznych dobrot...
No, nakonec jsme byli radi, ze jsme zase jeli pryc.
Ted spradame plany kam dal. Rikali jsme si, ze bychom mohli jet dal
podle pobrezi na sever az do Kalkaty. Dalsi stat tim smerem je Andra
Prades. Nase cestovatelska kniha rika, ze tam nic neni a ze tam nikdo
nejezdi (!!!). To zni lakave!
Dneska jsme ale vymysleli neco jeste lepsiho, vezmeme rychlik rovnou do
Kalkaty a pak vyjedeme do Darjeelingu [dardžíling]. Tam by to melo byt
dobre. To uz je vysoko v horach, ale ne zas tak vysoko aby tam mrzlo.
Ma tam byt krasny vyhled na Kangchenjungu (3. nejvyssi hora) a prima
prochazky po mistnich kopeccich. Kazdopadne se nam libi to jmeno -
Darjeeling. Tam to prece nemuze byt spatny!
Ted se pokusim stahnout nejaky fotky z fotaku, tak pokud mi bude mistni
super pomaly pocitaz priznive naklonen, tak se muzete tesit na par
obrazku v novem albu, ktere jsme uz inzeroval:
23.11. 2008
Zdravim stale jeste z Mahabalipuram.
Uz se mi tady pomalu zacalo libit. Na plazi je sice porad jeste spousta
odpadku, ale zjistili jsme, ze o kus dal uz je to docela dobre. Navic
je tu krasny park (s opravdickou travou) ve kterem je spousta skalnich
chramu, majak a taky balvan velky jako dum, ktery vypada, ze by mohl
pri silnejsim vetru spadnout ze svahu. Ale zatim se to nestalo a tak
jsme se u nej mohli vyfotit stejne jako vsichni ostatni turisti.
Skalni chramy jsou vysekane do zuly a jsou pry z roku 640 - 647.
Nase plany jsme museli zase trochu upravit, protoze vlaky do Kalkaty
jsou vyprodane na 14 dni dopredu. Pry maj studenti zkouskove obdobi, ci
co. Tak jsme si koupili letenku (75 euro) a zitra letime rovnou do
Kalkaty. Tim jsme si usetrili klopotnou cestu vlakem, ktera trva asi 28
hodin. Nebo 32 hodin? Nikdo to nevedel presne...
Kalkata ma asi 15 milionu obyvatel a je to podle vseho jedno z
nejspinavejsich a nejrusnejsich mist v Indii a tedy i na svete. Ale pry
je to taky nejprivetivejsi ze vsech indickych metropoli. No uvidime.
Odtud pak pojedeme asi zase vlakem na sever a pak chceme jet takovim
srandovnim malym vlackem (toy train) do darjeelingu. Pry jeto moc
krasna cesta. Tak to se tesime.
Docela urcite to ale nebude vypadat jako ve filmu Dajeeling limited,
protoze tej natacenej v pousti v Rajastanu, coz je na druhe strane
Indie. Darjeeling je na severu tesne vedle Nepalu ve state Zapadni
Bengalsko. A to je tropicky stat, kde usti reka Ganga do more.
Tak to je zatim vsecko. Za chvili jdeme se dvema italskyma svicarama a
s jednim srilansko-japonsko-svedsko-americanem do restaurace na rybu a
tak se musim jit hodit do gala.
Uz jsme tam byli vcera a bylo to moc dobre.
25.11. 2008
Zdravim z Kalkaty, hlavniho mesta statu Zapadni Bengalsko. Rekl bych,
ze je tu tak nejak hodne lidi a desny kraval. A taky uz lepe chapu
vyraz: "to je ale bengal!". Nastetsti uz jsme docela zvykli z jizni
Indie a tak nam to celkem nic nedela.
Kalkata je pro me vlastne prijemne prekvapeni. Vzdycky jsem si myslel,
ze tu vladne jen naprosty chaos a bida, ale tady v okoli naseho hotelu
je spousta krasnych obchodaku. Navic lidi jsou v pohode, moc se
nevnucujou a kdyz neco potrebujeme tak jsou mili a napomocni. Kupodivu
tady vladne velice uvolnena atmosfera a pohoda. Dokonce snad ani auta
tolik netroubi jako v jizni Indii. A navic je tady ted hrozne prijemne
pocasi. Nejakych 25 stupnu pres den a vnoci prijemny chladek.
Zitra pres noc pojedeme do Jalpaigury a pozitri pak cely den do hor malym parnim vlackem do Darjeelingu. Uz se tesime!
Uz me vyhaneji od pocitace, protoze je 9 hodin a to uz jdou vsichni slusni lide do postele.
Tak cau a darjeelingu zdar!
Eva: Vcera jsme prileteli do Kalkaty, je tady 13 milionu Indaku,
obcas mame s Davidem pocit, ze na ne sami dva nestacime:-) Zrovna pred
chvili mi jeden borec na ulici malem protrhnul bubinek nejakou
frkackou, kterou se mi pokousel prodat a rozhodl se mi ji ukazat v
akci... Do toho me z kazde strany tahaly za rukav dve zebracky, at jim
dam neco „for the baby“, ze zadu na me najizdel dzip a zepredu motorka.
Takhle to tady bezne chodi vsude, v Kalkate o to vic ze je tu malinko
hustsi koncentrace lidi.
Nastesti my jsme bydleli v docela ciste ctvrti okolo New Marketu.
Lidske hemzeni jsme prezili - David vcelku s prehledem, ja jsem zacala
Indaky nenavidet...
Jo, taky jsme byli (dokonce dvakrat) v kine na novem Jamesu Bondovi,
svezli jsme se lidskym riksou a kalkatskym metrem - prekvapive
"modernim".
30.11. 2008
Ahoj z Darjeelingu,
Je to tady uplne uzasny. Lidi jsou prevazne Gurkhove, tedy puvodem
nepalci, takze vypadaji skoro jako Tibetani. A taky jsou nesrovnatelne
prijemnejsi nez vetsina indu.
Darjeeling je mesto vysoko na kopci (2150m) a na vetsinu okolnich kopcu
koukame smerem dolu. Taky mame vynikajici vyhled na treti nejvyssi horu
sveta Kangchenjungu (8586 m). Na tu ovsem hledime smerem nahoru
Taky vidime do Tibetu, do Nepalu, do Bhutanu a taky na druhou stranu do Bangladese.
Bohuzel je tady taky dost velka kosa. Pres den krasne sviti slunce a je
tak asi 12 stupnu. Ale v noci muze byt tak 5 stupnu. Neco jako ustredni
topeni tu samozrejme neznaj. Vlastne tu není zadne topeni. Ne nadramo
se v nasi knize pise, ze sezona konci v pulce listopadu.
Tak jsem z to tedko nejakej nastydlej. Ty rychly zmeny mezi teplem a
zimou jsou trochu narocny. K tomu jeste spousta prachu, ze jo. Ale uz
je to lepsi. Musel jsem si koupit nejaky zimni obleceni: sustacku,
kulicha s napisem Darjeeling a asi si koupim jeste jednu mikinu. Ale je
tu nadherne. Viditelnost az do vecera vynikajici.
Ted premyslime co dal. Puvodne jsme chteli jet zase dolu do Indie, ale
vubec se nam nechce do toho mumraje a vedra. Tak mozna pojedeme dal na
sever do Sikkimu. To je takovy maly indicky stat ve vybezku mezi
Nepalem, Tibetem a Bhutanem.
Z Darjeelingu mame dobry vyhled na cely Sikkim. Mesta jsou tam pekne v
udoli, tak by tam ani nemusela byt takova kosa. Podle vseho Sikkim je
neco jako Tibet pred tim, nez ho anektovali cinani. Hlavni nabozenstvi
je tam budhismus. Taky je tam spousta tibetskych uprchliku. Navic se
tam da dobre lezt po kopcich.
Tak uvidime.
Vcera jsme se vypravili na kopecek (tiger hill), ktery je jeste asi
500m nad nasim kopeckem na kterem je Darjeeling. Asi 2 hodiny jsme
bloudili po krivolakych ulickach mesta zavalenych hustym provozem, po
schodech nahoru a dolu, az nas to prestalo bavit a vzali jsme taxika a
dojeli na kraj mesta. Odtud to bylo 4 km krasnym cyprisovym lesem.
Stromy meli casto v prumeru vice nez jeden metr! Od vysilace na vrcholu
Tiger hill jsme pak do sytosti mohli obdivovat zasnezene hory v okoli.
Na vysilaci bylo napsano: vyska 2568m, Teplota v lete max. 15, min 6;
Teplota v zime max 12, min 4. To je zajimave jak malo se tam meni
teplota!
Dneska jsme nejaci usli a travime vetsinu casu v hotelu a po restauracich.
Uz je mi desna zima. Slunce zapada a tak teplota rychle klesa. Tady v
internetovem kafi samozrejme neni topeni a dvere jsou dokoran otevrene.
Uz se tesim se na caj a na pivo - dnes jdeme zkusit tibetske specialni
pivo z prosa, tak doufam ze to me nove strevni indicke bakterie
zvladnou - kdyztak je holt vymenim za ty tibetske:-)
12.12.2008
Zdravim z Dilli! Tak uz jsme zase v nizine. Cesta z vychodnich Himalaji
byla mirne receno narocna: 2 hodiny jeepem, pak 2 hodiny druhym jeepem,
pak hodinu riksou pres mesto Silligury z jednoho nadrazi na druhe, pak
hodinu pobihani a neuspesneho shaneni listku na dalsi cestu. Mistenky
uz nebyly a ourednici si nas posilali od certa k dablu. Nakonec jsme
proste vlezli do prvniho vlaku, ktery jel nasim smerem a tak dlouho
jsme se dohadovali s pruvodcim, az se vlak rozjel a tak jsme v nem
zustali. Pan pruvodci byl moc hodny a nasel nam bezva mista ve 2+ tride
s klimatizaci. To plus znamena, ze tam nebyli 3 lehatka nad sebou, ale
jen 2!
Puvodne jsme chteli jet na par dni do mesta mrtvich Varanasi a pak dal
do Dilli, ale nakonec jsme se rozhodli, ze bychom ten mumraj ve
Varanasi asi psychicky nezvladli (po 14 dnech v horach) a jeli jsme
rovnou do Dilli. Cesta je to dlouha dokonce i na globusu - z jednoho
konce Indie na druhy. Navic nas vlak si vyrobil cestou zpozdeni 10
hodin, takze celkove jsme byli na ceste 40 hodin! Navic nam nekdo v
nestrezenem okamziku ukradl moji rozectenou knihu, pak knihu pruvodce
po Indii, Eve starou mikinu a mp3 prehravac. Mikinu chtela Eva stejne
brzy vyhodit a moje knizka se mi moc nelibila, ale toho mp3 prehravace
je skoda a hlavne pruvodce nam ted dost chybi.
Tak ted se tu rekrejujem - chodime do lepsich restauraci, kupujeme si
spoustu cerstvych ovocnych dzusu a obcas se zajdeme podivat na nejakou
tu pamatku. To ale az od zitrka. Navic pocasi je tady prima - pres den
24 a v noci tak 13. Akorat ze je tu strasne smogu a prachu. Pres den
neni videt nebe. Jen takova mlzna clona, pres kterou se slunce jen
stezi prokousava. V novinach v sekci predpoved pocasi je kazdy den
vyznaceno, odkud kam prave saha smogovy mrak. A kazdy den je to stejne
- skoro pres celou Indii a dal smerem nad Cinu.
To v Sikkimu to bylo o dost lepsi. Mrak zustal nekde dole v udoli a nad
nami byla opravdovske modre nebe. Sikkin je takovy pidistatecek
namacknuty mezi Nepal, Tibet a Bhutan. Skoro odevsud je krasne videt
pasmo Kangchenjungy a spousta dalsich hor. Samozrejme, jen pokud neni
zatazeno. Nastesti jsme meli nekolik hezkych dnu a tak jsme si uzili.
Krome toho je v Sikkimu spousta panenskych pralesu - nadhernych
tlustych stromu, huste obrostlych lianama, kapradim a lisejnikem.
Hlavnim zdrojem primu je v Sikkimu kardamon. Nastesti ten roste nejlepe
v dzungli, takze diky tomu zustaly pralesy zachovany. Na rozdil od
Darjeelingu, kde jsou cajove plantaze az kam oko dohledne.
Druhym hlavnim zdrojem prijmu je alkohol. Sikkim, se svym pul milionem
obyvatel je v Indii velmoc v produkci (a konzumaci) alkoholu. Uz prvni
mestecko za hranici nas sokovalo. Na kazdem rohu obchod s chlastem.
Tvrdym. A taky dost opilich lidi.
Nastesti to bylo jen v tom jednom pohranicnim meste. V horach se tolik nepije.
V horach bylo nadherne. V Darjeelingu jsme si vyridili povoleni do
Sikkimu a stravili tam 8 krasnych a odpocinkovych dni. Myslim
odpocinkovych psychicky, neb jsme trekovali v dzungli po Himalajich.
Jsou to fakt kopce, clovek za jeden den tak maximalne sleze 700 metru
prevyseni do udoli a zase vyleze nahoru, na protejsi kopec.
Lide tu v horach byli uplne zlati, sami Nepalci, Tibetane, Bhutiove,
Lepčové a podobne horske narody - proste normalni lidi, zadni urvani
usmoleni Inďáci. Prosli jsme spoustou budhistickych chramu (tzv. gompy
a stupy) a navstivili posvatne jezero Kečuperi, kde strazi kobra (ziva
kobra, kterou jsme bohuzel nespatrili...). Celou dobu jsme cestou
koukali na Kangchenjongu, tutez horu jako v Darjeelingu, akorat ted
jsme byli tesne pod ni, takze vypadala opravdu impozantne. V Sikkimu
bylo mozne chodit cestickami v dzungli i bez pruvodce, takze jsme toho
vyuzili a celych osm dni jsme trekovali prirodou. Je tam vsude spousta
vodopadu, medvedu a sneznych leopardu, bohuzel (nebo diky bohu:-)) jsme
videli jen ty vodopady.
18.12.2008
Ahojky z Dilli.
po nekolika dnech v tomto 15 milionovem meste uz jsme dokonale z
rekreovani, najezeni, napiti, nadychani prachu a plni elanu do noveho
putovani.
Eva, aby si to co nejvic uzila, se nechala odvezt do nemocnice a tam
stravila prijemne 2 dni v péči osetrovatelek a doktoru. Uz několik dni
predtim ji bylo nejak nevolno a furt se to nechtelo zlepsit, ze jsme si
nechali doporucit nedalekou (soukromou) nemocnici. Vratny z hotelu mi
privolal riksu a uz jsme jeli. V nemocnici se mne doktor (samozrejme,
ze mne, protože jsme muž!) ptal, co Eve je. Tak jsem mu řekl, ze je
nejspis dehydrovana. Doktor si to napsal do notesu a prohlasil: „tak to
mame jednu dehydrataci...“. Na to jsem se musel ohradit, ze diagnozu by
mel urcit on! Doktor byl moc fajn, ale byl asi trochu prepracovany.
Hygiena v nemocnici byla na indicke pomery vskutku vysoka. Dokonce se tam i uklizelo!
V teto soukrome nemocnici se samozrejme za vsechno platilo. Ne jen za
pobyt, ale i leky si clovek musel sehnat. Doktor me dal dlouhy seznam
věci, co mam koupit v lekarne za rohem - vse od jehel, az po
antibiotika. A tak si Eva hovela v posteli v peci prijemne sestricky,
mene prijemne sestricky a jedne protivne megery – podle toho, jak se
jim stridala sluzba.
Po dvou dnech infuzi, sirokospektrych antibiotik a bananove diety (z
neindickych jidel bylo k dispozici jen indicke kari) ji pan doktor
slavnostne propustil zpet do poulicniho mumraje. Bohuzel, na tu cestu
si musela vypujcit nemocnicni pantofle, protože nejaky dobrak ji ukradl
boty. No, asi je potreboval vic, nez Eva :-(
Na zitra mame letenku do Goa. To je takovy malicky plazovy stat v puli Indickeho poloostrova, smerem na zapad.
Zatim ho vsichni chvalili, ale ted o vanocich tam bude asi plno turistu. No snad to nejak vydrzime.
Navic uz je to nasim smerem - musime se pomalu sunout na jih, protoze
odletame z Keraly. Uz jsme se ptali, jestli by neslo zmenit misto
odletu, ale pry neslo. Musime zase zpatky do Keraly. Ale zas tak moc to
nevadi, protoze to tam bylo hezky.
V poslednich dnech jsme bohuzel nemohl dat zadne nove fotky do alba,
protoze do moji flashky, kam si zalohuji fotky se zakousl virus. Snad
dneska se do nej pustim a zkusim mu aspon par fotek vyrvat z tlamy.
24.12.2008
Vsem Vam prejeme krasne Vanoce!
Tak uz jsme par dni v Goe. Je to tady uplne SUPER!
Goa je malicky statecek na zapadnim pobrezi Indie. Od shora dolu jen
same plaze a taky spousta turistu. Gou objevili v 60. letech hippies.
Zajimave je, ze jeste dnes je tu dost takovych, kteri tehdy prisli a
jeste neodesli. Ale mezi tim se z kvetinovych deti stali kvetinovi
dedove a babky. Skoro kazdy vecer se jich par sejde na plazi a hraji na
kytary a zpivaji: "let the sun shine through the heart..." a podobne.
Okolo nich sedi chumel mladych taky-hipiku a hltaji kazde jejich slovo.
Tihle mladi jsou z celeho sveta a kupodivu je mezi nimi take spousta
rusu.
Dny se tu plnou svym vlastnim tempem a ze dnu se snadno stavaji tydny a
z tydnu mesice... Ale nam uz se chce domu a tak jsme si zmenili datum
odletu na 28.12. V Praze bychom meli byt kolem 17.30. Uvidime jak si
budeme zvykat na zimu. Ale nemyslete, ze tady nemuze byt taky chladno!
Vcera v noci klesla teplota na 23 stupnu a tak jsme museli vypnout
stropni vetrak! Ale pres den se to vysplha na 30 a je to zase dobry :-)
V Dilli jsme nakoupili spoustu darku po bazarech a vycerpani shonem,
smradem a prachem se uz treti den koupeme v pruzracnem mori a
odpocivame na poloprazdne plazi. Rajastan, kterz jsme ještě měli na
planu, jsme nakonec vypustili, uz toho trmaceni mame dost - radeji jsme
si s Davidem dali k vanocum pohodicku na plazi. Zustaneme tu pres
Vanoce a pak se pomalu odebereme zase do Kocinu a nejspis priletime o
neco drive nez v lednu, jak jsme puvodne planovali.
Jsme na nejsevernejsi plazi Goy, jmenuje se to tu Arambol. Kupodivu tu
skoro nejsou turisti, lidi asi odradily utoky v Bombeji. Bydlime v
rodinnem hotylku v kokosovem hajecku, asi 100 m od plaze. Na strese
naseho hotelu kempuji v moskytierach ruzne stari hippici, kteří bubnuji
20 hodin denne na bubinky a hraji na fletny.
26.12.2008
Tak uz se nam to krati. Dneska odjizdime z tohoto pozehnaneho mista.
Jedeme autobusem do Mapusa (20 km), tam presedame na dalkovy autobus do
Mangalore. Zitra rano bychom tam meli byt. Tam budem muset nejak prezit
cely den a na vecer odtud letime do Kochinu. Tam budeme nekdy kolem
8pm. Pak uz jenom vyckame pres noc do odletu naseho letadla do
Bahrainu, tam prestoupime na letadlo do Athen a pak uz pofrcime dom do
Prahy. Jednoduche, ze?
Bohuzel ted behem vanoc se vsichni presouvaji a normalni vlaky uz jsou
obsazene na 14 dni dopredu. A tak nam nezbyva, nez cestovat takto
krkolome, napul autobusem a pak letadlem, do Kochinu.
Na internet uz se asi nedoustanu, tak se zatim vsichni mejte a drz te nam palce, abychom tu cestu prezili v pohode.
Mapa cesty
