Staré štoly u Nového Města pod Smrkem           První zmínka o cínu na severu Jizerských hor je z roku 1576, kdy udávají písemné zprávy vypuknutí "cínové horečky". Frýdlantská vrchnost tehdy pozvala horníky z Krušných hor a Tyrolska. Ti se usídlili v nedalekém Ludvíkově, kde ještě v roce 1588 žil i hlavní perkmistr (někdo jako správce hornického revíru).  Podle jednotného plánu bylo v roce 1584 vybudováno Nové Město (tehdy zvané Böhmische Neustadt - České Nové Město) a to v roce 1592 obdrželo od pána Melichara z Redernu privilegia a městský znak.         Výnosy cínových dolů nebyly nijak mimořádné, a tak z desítek jam otevřených v prvopočátcích zůstalo jen několik málo se rentujících dolů. Většina z nich zanikla beze stopy (Věrné bratrstvo, David, Ptačí zpěv, Děti Zebedeovy, Pomoc Boží, ....). Už v roce 1653 byly známy pouze názvy, ale o skutečné poloze oněch děl neměl nikdo potuchy. V letech  1587 až 1652 byla těžba v kopcích u Nového Města ve svém vrcholu. V té době průměrná roční těžby činila 125 centýřů (stará váhová jednotka odpovídající přibližně 50 kg) cínu. Nejvíce rudy se vydobylo z důlních děl  Bohatá útěcha (163 centýřů), Erasmus (56 centýřů), Beránek Boží (69 centýřů), Blažená bohatá útěcha (56 centýřů), Nebeské vojsko (55 centýřů) a Rapold (31 centýřů). Všechny doly byly rozděleny dle horního práva na 128 kuxů, z nichž osmina náležela vrchnosti, šestnáctina městu (to z ní platilo školy, faru a kostel) a zbytek byl prodán zájemcům, převážně cizincům z Lipska, Berlína, Norinberka a dalších měst.        S příchodem třicetileté války těžba upadá a po válce se  již nevzpamatovala. Redernové z Réderu opouští své panství a s nimi emigruje z náboženských důvodů i většina horníků. Radní Nového Města pod Smrkem se několikrát pokouší těžbu opět rozjet, ale tato snaha se míjí účinkem. Tak alespoň udržují několik dolů v provozu, a to i za cenu prodělku, aby město nepřišlo o výsady horního města, které skýtaly měšťanům nejednu výhodu i finanční prospěch.  Hrstka horníku v dolech u Nového Města pracuje až do roku 1845 a o tři roky později umírá poslední horník. Tím definitivně skončila hornická činnost na severu Jizerských hor.         Přehled dochovaných štol se základními údaji Současný název Původní název Délka Těžená v letech Poznámka Světluše novodobá dobývka 300 m        1960 Zatopená Beránek Boží Lamm Gottes 60 m   1582 - 1642 Zabezpečená Bohatá útěcha Reicher Trost 80 m   1581 - 1642 Zabezpečená Rapold Rappelt 100 m     17. století Zabezpečená (květen 2001) Kateřina St. Catharina      1611 - 1616 Nedochovalo se Patrová štola není znám 43 m    Zabezpečená (květen 2001) Děti Izraele Kinder Israel 40 m     Zabezpečená František novodobá dobývka 1000 m         1959 Zabezpečená Josef novodobá dobývka 340 m         1959 Zabezpečená Petr a Pavel Petri und Pauli   1583 - 1609 Zabezpečená, zatopená Blažená bohatá útěcha Selig Reicher Tros 76 m   1585 - 1616 Zabezpečená Oukrop Wasersuppe 30 m   Zabezpečená (květen 2001) Erazmus Erasmus  100 m   1580 - 1642 Volně přístupná Podivuhodné hlavy Wunderliches Köpfe 12 m   Volně přístupná Nebeské vojsko Himmlisches Heer 15 m     16. století Zabezpečená Nadílka štěstí Beschertes Glück 50 m   1631 - 1785 Zabezpečená (květen 2001) Všech andělů Aller Engel     Volně přístupná, zatopená Svatý Vavřinec St. Lorenz 13 m   1585 - 1588 Volně přístupná, zatopená         V horním revíru Nového Města pod Smrkem se mimo již uvedených štol nalézá ještě  desítka dalších krátkých štol od 3 do 13 metrů. U nich se vesměs nedochoval původní název a z hlediska dolování jsou téměř bezvýznamná.   Do vstupu většiny štol u Nového Města pod Smrkem nechala správa CHKO Jizerské hory nainstalovat průletné mříže. Ty chrání štoly samotné (uvědomme si, že se jedná o zhruba 400 let stará díla a jejich cena z hlediska historie je srovnatelná s hrady z té doby), zimující netopýry před rušením a také zabraňuje vstupu osobám, které nejsou znalé rizika pohybu v podzemí a mohly by snadno přijít k úrazu.