Narodil se 2. prosince 1926 v Kroměříži, studoval gymnázium v Místku a po jeho uzavření během okupace přešel do Ostravy na hudebně dramatickou konzervatoř. Po válce nejprve vystřídal řadu zaměstnání, až se v roce 1961 stal blízkým spolupracovníkem Břetislava Pojara, s nímž natočil několik animovaných filmů (Biliár, Úvodní slovo pronese, Palác snů). Spolupracoval také se Stanislavem Látalem (Jak si opatřit hodné dítě, Otýlie a 1580 kaněk, Nebuďte mamuty, Příliš mnoho něhy aj.), Jiřím Brdečkou (Špatně namalovaná slepice) a mnoha dalšími tvůrci animovaného filmu.
     Kromě toho vydal několik sbírek poezie (Člověk by nevěřil svým očím), psal povídky (Živočichopis), pohádky (Mravenečník v početnici) a divadelní hry (Jedničky má papoušek, Hra na Zuzanku). Od roku 1959 spolupracoval s pražským Divadlem Na zábradlí (Smutné vánoce, Nejlepší rocky paní Hermanové).
     V roce 1966 začal působit v oblasti hrané kinematografie, kde spolupracoval převážně se dvěma režiséry: Václavem Vorlíčkem a Oldřichem Lipským.
     S prvním z nich natočil veselohru parodující comicsové příběhy Kdo chce zabít Jesii? (1966) a vzájemná spolupráce pokračovala bláznivou komedií "Pane, vy jste vdova!" (1970). Rok nato následovala moderní pohádka Dívka na koštěti (1971). Vorlíčkův a Macourkův zájem o moderní pohádku a propojení světa fantazie se skutečností přinesly dětem roku 1979 také jeden z nejúspěšnějších televizních seriálů všech dob - Arabelu, natočenou v koprodukci s Westdeutsche Rundfunk Köln. Zcela jiného ražení je pak spolupráce těchto autorů na trilogii ze života moravského JZD Rozvoj Pálavice Bouřlivé víno (1976), Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). V loňském roce se Miloš Macourek podílel i na Vorlíčkově posledním celovečerním filmu Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001). Je totiž autorem původního animovaného seriálu a tedy i duchovním otcem dvou žáků 3. B, kteří v tomto hraném filmu obživli.
     S Oldřichem Lipským spolupracoval Miloš Macourek na scénáři veseloherního experimentu vyprávěného pozpátku Happy end (1967). Z jejich další vzájemné spolupráce vznikla komedie Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) či další parodie amerických comicsů Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970). Z oblíbeného cirkusového prostředí čerpali oba tvůrci inspiraci pro své snímky Šest medvědů s Cibulkou (1972) či Cirkus v cirkuse (1975).
     Během osmdesátých let vznikly na základě Macourkových předloh televizní seriály Létající Čestmír a Křeček v noční košili. Byl pilný a pracovitý do poslední chvíle svého života. V devadesátých letech spolupracoval s režisérem F. A. Brabcem na filmovém zpracování Jarryho dramatu Král Ubu (1996) a podílel se rovněž na Brabcově adaptaci Erbenových balad ze sbírky Kytice (2000). Jeho poslední a nedokončenou prací se stala spolupráce na filmové pohádce Čert ví proč (2003).

---