Film Poklad hraběte Chamaré je jakousi výtvarně hudební freskou agónie baroka, doznívajícího daleko od centra světového dění; dotýká se politicko-sociálních problémů tehdejší doby, jako bylo zrušení Tovaryšstva Ježíšova, vydání Tolerančního patentu, volteriánství, hnutí svobodných zednářů, zrušení nevolnictví a současně urputný boj církve o moc. V Jiráskově novele je všechno obsaženo s určitou samozřejmostí, ale na besedách s mladými lidmi jsem zjistil nejen, že Jiráskův Poklad nečetli, ale že by dnes ani nepochopili tyto, pro Jiráska a jeho současníky běžné souvislosti. Takže jsem dospěl k názoru, že film natočím především jako podívanou, která umožní atmosféru 18. století příblížit. Rád bych ale zdůraznil, že filmový přepis je jakousi volnou variací na motivy Jiráskovy novely, která pouze svým moderním filmovým zpracováním může zaujmout dnešního mladého diváka, jemuž je film určen. Romantické ladění literární předlohy tak muselo ustoupit historické pravdě, i když umocněné vlatní filmovou zkratkou. Snažil jsem se film pojmout jako fugu rychlého sledu obrazů, někde dokonce jen obrazových výjevů: samotný začátek je rychlou montáží scén, charakterizujících dobu temna - pálení knih, upalování čarodějnic, mučení, mor, okázalé bohoslužby, dobové představy pekla. Dialogy jsou zredukovány na minimum, jejich funkci přebírá hudba, barokní svým výrazem. Jsem totiž přesvědčen, že film je především podívaná a že slovo, pokud nejde o situační konverzační záležitost, by mělo zůstat výsadou rozhlasu nebo možná i televize, která se vyjadřuje v bližších záběrech. Film je především obraz, hudba, pohyb a slovo nastupuje tehdy, kdy předchozí složky nemohou vyjádřit informaci nutnou k pochopení děje.
     Myslím, že náš divák má na to, aby nemusel být pasívním účastníkem, ale aby se sám podílel na stavbě dějových situací. A v tomto duchu jsem se právě film Poklad hraběte Chamaré snažil udělat.