Jen si tak trochu písknout

     V dramaturgické skupině Oty Hofmana vznikl zajímavý film ze života třináctiletých pražských školáků - Jen si tak trochu písknout. Podle námětu a scénáře Radka Johna a Ivo Pelanta jej natočil mladý režisér Karel Smyczek, známý svým úspěšným dlouhometrážním debutem Housata.
     Humornou, ale i vážnější formou je divák stržen do víru dětských radostí i trampot, zdánlivě třeba bezvýznamných, avšak spoluformujících mladé charaktery a postoje ke světu. Pestrý děj se rozehrává na červnové petřínské louce, kde dojde k tuhému zápasu kluci versus děvčata jedné pražské školy. Cestou domů Pavel, žijící jen s otcem číšníkem, který ho pro své četné "lásky" často zanedbává, a Petr, vychovaný v měšťáckém pohodlí starostlivých rodičů, zabloudí do starého opravovaného kostela, z něhož si odnesou rozebrané píšťaly z varhan. Celá třída s nadšením uvítá nevšední rozptýlení a cvičí se v parku v hraní na neobvyklý hudební nástroj.
     Další den se ale ve škole objeví příslušníci VB, hledající ztracené píšťaly a nalézají je u Pavla, společně s fotografiemi nahotinek, které si k němu schoval otec. Hrozí mu polepšovna, protože se údajně ztratily ze staveniště ještě jakési vrtačky. Ty se však jako zázrakem objevují na původním místě a Pavel z radosti uspořádá "večírek" na oslavu. Kluci a děvčata se sebezapřením upíjejí alkohol; objevení mrtvých rybiček v akváriu a příchod otce zábavu rychle ukončí. Pavel, vyhozený s nářezem z domu, ze zoufalství přichází za Petrem, jehož rodiče však chlapce odmítají. A tak osamělý Petr utíká s pláčem a pocitem křivdy noční ulicí... Teprve po jeho odchodu poví Petr ohromeným rodičům o svém podílu na krádeži a o Pavlově rozhodnutí vzít všechno na sebe, neshodit kamaráda.

Jen si tak trochu písknout. Film a doba, č. 2 / 1981, s. 57 - 59.