V dramaturgické skupině Oty Hofmana vznikl nový film autorské trojice John-Pelant-Smyczek Jako zajíci, který se námětově podobá předchozímu filmu Jen si tak trochu písknout.
     Příběh třináctiletých kluků Petra a Michala, kteří se podobají Petrovi a Pavlovi z minulého filmu, je situován do chatařské oblasti na Slapech. Prostřednictvím drobných epizod vyprávějí autoři o setkání dvou rozdílných charakterů, ale i o dvou různých rodičovských přístupech k výchově. Petr je zhýčkaný pohodlím a péčí své rodiny, není zvyklý sám jednat a rozhodovat se, nedovede se bránit úzkostlivosti matky ani jisté omezenosti otce. Michal je naproti tomu veden k naprosté samostatnosti a k uznávání skutečných hodnot. Počáteční oboustranná nedůvěra se postupně mění v přátelství, které každého z kluků něčím novým obohatí.
     Na pozadí zrodu klukovského kamarádství jsou nastíněny mnohé problémy, tak typické pro dnešní život. Všeobecná touha vlastnit chatu, nezřídka pouze z prestižních důvodů, kontrastuje s potřebou někdejších osadníků a trampů žít chvíli v přírodě, odpoutat se od městského komfortu a přizpůsobit se jiným podmínkám. Na Slapech však, zdá se, definitivně zvítězil model "chatového města", kde není ani památky po romantice, kam vtrhla civilizace se všemi svými nešvary. Ti, kteří sem kdysi přišli za romantikou, nutně musejí odejít, a místo nich přijíždějí po vyasfaltovaných cestách noví milovníci přírody.