Něco málo o našich začátcích a třeba i současnosti…..

Těžké začátky

S chovem českých teriérů jsme začali v roce 2001. To jsme zakoupili naši první fenku. Tehdy rozhodoval hlavně obsah naší peněženky, neboť – jak známo, chov jakéhokoliv plemene není nejlevnější záležitost. Naší první berušce jsme tenkrát odpustili, že nám ji chovatel předal neostříhanou, s lehce zalepenou prdelkou a bez jakýchkoliv informací, které bychom dnes sami považovali za naprosto samozřejmé. Pro nás byla krásná a my ji moc chtěli – budiž nám to omluvou. Při bonitaci se mi třásla kolena, manžel byl na infarkt. Čas plynul, situace se chýlila ke konečnému verdiktu. Tepová frekvence nám oběma (tedy mě a manželovi, naší hvězdě to bylo celkem jedno) stoupala i s tlakem do nebezpečných výšin a pak to zaznělo:

U C H O V N Ě N A !

Hurá – sláva – vítězství. Jsme chovní - tedy naše Žofi je chovná. A my? No, my jsme od té doby postižení nevyléčitelnou chorobou, jejíž český název by mohl znít

Č E C H O U N O M Á N I E.

Nelehká současnost

V současné době máme, kromě velkolepých plánů a snů o naší budoucí veliké smečce čechounků, zvířat celkem dost. Řadí se mezi ně kobylka Welshpony, dvě kozy a průběžně kůzlata, pes dogouš řečený Kadl, z drůbeže pak husy, kachny a slepice. Veškerý náš zvěřinec se systematicky snaží býti stále na útěku a měnit obraz naší zahrady k obrazu svému. Kozy tu a tam ožerou stromky nebo keříky borůvek, kachny se jdou vykoupat do jezírka (občas i k sousedovi do bazénu), no a hafíci – tak ti ode všeho něco. Nejvíc je zajímá ježek ukrytý v živém plotu pozdě večer. Ale my, my máme trpělivost, my se jen tak svých přání a snů nevzdáme.

Domů

Odkazy

Naši další

kamarádi

Naši psi

rodokmeny

O nás

Novinky

Kontakt

mapa