Při povídání o našich dalších kamarádech nemáme na mysli přátele z řad pejskařů, myslíme spíš naše další zvířectvo, zejména to, jehož spolubydlení jsme sami schválili. Jak známo - bydlívá s lidmi porůznu i havěť nevítaná. Jako prvního a nejvzpomínanějšího bych zmínila našeho dogouše Kadla. Bohužel - je to jeden z těch našich věrných, který už není s námi. Pořídili jsme si ho při návštěvě známých, když jsme se byli NATUTY  JEN  P O D Í V A T  na roztomilá malá štěňátka. Žil s námi přes 7 let, z toho poslední více než tři roky ho trápily problémy spojené s nemocí, která ho nakonec zdolala. Mrzutost nebo zlá nálada ho ale netrápily nikdy - do poslední chvíle byl nejšťastnější, když byl s námi. Skutečně do poslední chvíle. Také jsme chovali drůbež, kachny a slepičky, jenže to nám poněkud nešlo dohromady právě s pejsky. Však i Kadl měl nejeden exemplář na svědomí. Včetně jednoho kůzlete. On ale nic nezakousnul, všechny své oběti uslintal.

Kadla coby „hlídače“ vystřídala ovčanda Petty - povahově andílek. My měli snad všechny psy hlídací, tedy všechny jsme museli hlídat. Zato jsme nikdy neměli problémy s pokousáním ať už našich dětí, tak i sousedů. A že malé děti, naše sluníčko copaté nevyjímaje, umějí chlupáče hezky potrápit. Mezi naše kamarády patřila i kobylka Kačena a po jistou dobu i hřebeček Šibal, oba Welshpony. Dodnes se zabýváme chovem koz, občas přibude ovečka. Zapomenout nesmím ani na naše králíky. Manžel má sice pojmenované i ty, jejich fotky ani životní příběhy se na těchto stránkách ale nejspíš neobjeví. Doma s námi bydlí i kocour Majk, vděčný objekt zájmu našich Čechounků. Nutno podotknout, že i když ho dokážou dost intenzivně terorizovat, nedá si se svými provokacemi proti nim nikdy pokoj. Počet kocourů a koček bydlících na zahradě se mění průběžně, nelze je počítat. Počet odhadujeme jen podle intenzity jejich večerních rituálů (= kraválu). A tím jsme se dostali k obyvatelům naší zahrady, zejména manžel považuje většinu z nich za naše. Ať už sýkorky a vrabce, žáby v jezírku (dokonce i užovku, loví ji s fotoaparátem zatím marně, tak i ještěrky a všelijakou jinou hmyzí havěť.

Přestože  s obstaráním vší té zvěře je dost a dost práce, přestože při sušení sena léčíme bolavá záda a mažeme spálená ramena, asi bychom bydliště neměnili. Líbí se nám tu, líbí se nám to. A máme radost, když nám naši zahradu a okolí pochválí i přátelé, kteří nás navštíví. Je to pro nás ta nejlepší odměna za vší tu dřinu, co to obnáší.

Domů

Odkazy

Naši další

kamarádi

Naši psi

rodokmeny

O nás

Novinky

Kontakt

mapa