LUMÍK
(Kejmy, Kuláč)
JSI JAKO SLEPEC, VŮBEC NIC NEVIDÍŠ
NECHÁŠ SE VÉST A KAM JDEŠ, NETUŠÍŠ
JSI JENOM LOUTKA, SÁM MYSLET NEUMÍŠ
A VŠEMU, CO TI TVRDÍ, BEZVÝHRADNĚ UVĚŘÍŠ
R.: „MÁŠ SVŮJ NÁZOR, TAK SI ZA NÍM STŮJ
HLAVNĚ, ŽE JE Z TVOJÍ HLAVY A JE JEN TVŮJ“
ČÍ MYŠLENKY VLASTNĚ PROPAGUJEŠ?
JESTLIPAK NAD TÍM UVAŽUJEŠ?
ASI MOC NE!
JSI DŮVĚŘIVEJ A JAKO OVCE NAIVNÍ
KDOKOLIV SNADNO TĚ JAKKOLIV OVLIVNÍ
JSI VŮBEC ČLOVĚK? NEBO CO VLASTNĚ JSEŠ?
NEVIDÍŠ, NESLYŠÍŠ A NECHÁPEŠ
V HOUFU TĚL JE TEPLO, BEZPEČÍ
NIKDO NIC NEŘEŠÍ
KUPŘEDU BEZ ŘEČÍ
NAJEDNOU
VEPŘEDU NĚKDO ZAJEČÍ
KRÁČÍŠ DÁL, OBAVY ODHÁNÍŠ
SMĚR TEĎ UŽ STEJNĚ NEZMĚNÍŠ
A SRÁZ JE BLÍŽ A BLÍŽ
ŘÍKÁŠ SI, ŽE MOŽNÁ NESKOČÍŠ
R.: „MÁŠ SVŮJ NÁZOR, TAK SI ZA NÍM STŮJ
HLAVNĚ, ŽE JE Z TVOJÍ HLAVY A JE JEN TVŮJ“
ČÍ MYŠLENKY VLASTNĚ PROPAGUJEŠ?
JESTLIPAK NAD TÍM UVAŽUJEŠ?
ANI MOC NE!
DÁL, STÁLE DÁL, STÁLE DÁL, STÁLE DÁL
DÁL, DÁL, DÁL, STÁLE
DÁL, DÁL, DÁL, STÁLE
DÁL, DÁL, DÁL, STÁLE DÁL
DÁL A DÁL A POTOM DOLŮ Z KRAJE SKÁLY
DÁL A NÍŽ, KDE SE MRTVÁ TĚLA VÁLÍ
DÁL A DÁL SE NA NĚ DALŠÍ TĚLA VALÍ, DÁL
DÁL JEN SMRT, ALE NIKDO SMĚR NEZMĚNÍ
DÁL A DÁL, SNAD JE TO LÉK NA PŘEMNOŽENÍ
DÁL A DÁL, MOŽNÁ UŽ JINÁ CESTA NENÍ DÁL