KATECHETICKÁ SEKCE ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE

NÁBOŽENSKÁ VÝCHOVA

OSNOVY PRO I.-VIII. ROČNÍK CÍRKEVNÍCH GYMNÁZIÍ
(DOPORUČENO I PRO OSTATNÍ OSMILETÁ GYMNÁZIA)

HODINOVÁ DOTACE:
1. a 2. ročník - 1 hodina týdně
3. až 8. ročník - 2 hodiny týdně

  1. ÚVOD
  2. PŘEHLED NÁPLNĚ JEDNOTLIVÝCH ROČNÍKŮ
    1. Prima: CÍRKEVNÍ ROK (Společně slavíme slavnosti a svátky)
    2. Sekunda: DĚJINY SPÁSY
    3. Tercie: SVÁTOSTI - ZNAMENÍ BOŽÍ MILOSTI
    4. Kvarta: ZÁKLADY MORÁLKY
    5. Kvinta: VĚDA A VÍRA
    6. Sexta: EVANGELIA OČIMA VÍRY
    7. Septima: CÍRKEVNÍ DĚJINY
    8. Oktáva: VÝVOJ TEOLOGIE A CÍRKEV TŘETÍHO TISÍCILETÍ
  3. Prima: NAŠE SPOLEČNÉ SLAVNOSTI (CÍRKEVNÍ ROK)
    1. I. MEZILIDSKÉ VZTAHY
    2. II. SLAVNOSTI BOŽÍ RODINY
    3. III. ADVENT
    4. IV. DOBA VÁNOČNÍ
    5. V. JEŽÍŠOVO VEŘEJNÉ PŮSOBENÍ V IZRAELI - 1. ČÁST MEZIDOBÍ
    6. VI. POSTNÍ DOBA
    7. VII. DOBA VELIKONOČNÍ
    8. VIII. ČAS CÍRKVE - 2. ČÁST MEZIDOBÍ
  4. Sekunda: DĚJINY SPÁSY
    1. I. DO HLUBIN STAROVĚKU
    2. II. PRVNÍ NÁLEZ: VÍRA
    3. III. DŮVĚŘOVAT BOHU
    4. IV. IZRAELSKÝ NÁROD - PŘEDOBRAZ BOŽÍ ZÁCHRANY
    5. V. DOBA SOUDCŮ - PRVNÍ SPOLEČNOST, ŘÍZENÁ BOŽÍMI ZÁKONY
    6. VI. DOBA KRÁLŮ
    7. VII. PROROCI
    8. VIII. MESIÁŠ PŘICHÁZÍ
  5. Tercie: ZNAMENÍ BOŽÍ MILOSTI (SVÁTOSTI)
    1. I. VELIKONOČNÍ TAJEMSTVÍ V ČASE CÍRKVE
    2. II. BOŽÍ EKONOMIE SPÁSY
    3. III. POSLÁNÍ APOŠTOLŮ
    4. IV. LITURGIE CÍRKVE
    5. V. SVÁTOSTI JAKO KRISTEM USTANOVENÁ ZNAMENÍ
    6. VI. INICIAČNÍ SVÁTOSTI
    7. VII. POKÁNÍ
    8. VIII. SLAVENÍ EUCHARISTIE
    9. IX. SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH A PÉČE O NEMOCNÉ
    10. X.DVĚ CESTY: MANŽELSKÁ SMLOUVA NEBO SVOBODA PRO BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ
    11. XI. "...V OSOBĚ KRISTOVĚ..." - SVĚCENÍ A SLUŽBA KNĚŽÍ
    12. XII. ŽÍT V CÍRKVI A S CÍRKVÍ
  6. Kvarta: PRAVIDLA PRO ŽIVOT (KŘESŤANSKÁ MORÁLKA)
    1. I. JAK LIDÉ ŽIJÍ
    2. II. ...ABYCHOM VOLILI DOBRO
    3. III. ...ABYCHOM NALEZLI CESTU
    4. IV. SVOBODA ČLOVĚKA - VELIKÝ BOŽÍ DAR
    5. V. HŘÍCH JAKO LIDSKÉ SELHÁNÍ
    6. VI. PRAVIDLA PRO ŽIVOT S BOHEM
    7. VII. PRAVIDLA pro DOBRÉ VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ
    8. VIII. SPOLEČNĚ NA CESTĚ
  7. Kvinta:
    1. I. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - SPOLEČNÝ ZNAK VŠECH KŘESŤANŮ
    2. II. BIBLICKÁ ZPRÁVA O STVOŘENÍ A ASTROFYZIKA
    3. III. STVOŘENÍ ČLOVĚKA A SOUČASNÉ VÝSLEDKY BIOLOGIE
    4. IV ČLOVĚK MÁ TĚLO A DUŠI
    5. V. POZNÁVÁME NAŠI VÍRU (viz KKC a Katechismus pro mládež)
  8. Sexta: EVANGELIA OČIMA VÍRY
    1. I. JAK VZNIKALA BIBLE
    2. II.VZNIK A VÝZNAM SLOVA "EUANGELION"
    3. III.UDÁLOSTI MARKOVA EVANGELIA; SROVNÁNÍ S OSTATNÍMI SYNOPTIKY
    4. IV. CO MAREK NEZAZNAMENAL
    5. V. MALÁ A VELKÁ VSUVKA LUKÁŠOVA EVANGELIA
    6. VI. EVANGELIUM SVATÉHO JANA
  9. Septima:
    1. I POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ
    2. II. CÍRKEV VE VÝCHODNÍ KŘESŤANSKÉ ŘÍŠI ŘÍMSKÉ
    3. III. ROZKVĚT ZÁPADNÍ CÍRKVE
    4. IV. NA SKLONKU KŘESŤANSKÉHO STAROVĚKU
    5. V. KŘESŤANSKÝ STŘEDOVĚK - RANÉ OBDOBÍ
    6. VI. VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
    7. VII. POZDNÍ STŘEDOVĚK, RENEZANCE A HUMANIZMUS
    8. VIII. CÍRKEVNÍ NOVOVĚK
    9. IX. DOBA OSVÍCENSTVÍ A 19. STOLETÍ
    10. X. DVACÁTÉ STOLETÍ
  10. Oktáva: VÝVOJ TEOLOGIE (UKÁZKY)
    1. I. SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO A ZALOŽENÍ CÍRKVE
    2. II. TEOLOGIE SVATÉHO PAVLA

ÚVOD

Osnovy náboženské výchovy byly sestaveny s respektováním dokumentů Posvátné kongregace pro výchovu Apoštolského stolce. V dokumentu "Náboženský rozměr výchovy v katolické škole" (ČBK 1994, odst.70) se uvádí: "Náboženské vyučování by mělo zaujímat důstojné místo ve vyučování mezi jinými předměty. Rozvíjí se podle programu schváleného kompetentní autoritou.... Školní vyučování náboženství nachází významné místo v katechezi uskutečňované farností, rodinou i mládežnickými sdruženími.... (odst 75:) Vyučujícímu (náboženskou výchovu) se nabízí jistá cesta, přibližující mladé lidi k zjevenému tajemství Božímu, nakolik je to lidsky možné".

Dále dokument upozorňuje na jednotlivé oblasti uceleného způsobu podání křesťanství a jeho poselství, které jsou v předkládaných osnovách uplatněny.

Osnovy jsou koncipovány s ohledem na knihu Josefa Ratzingera (současný prefekt Kongregace pro doktrinu víry Ap. stolce) "O víře dnes" (Zvon 1994, 5. kap., odst. 2 - Rozmělněná katecheze) a zejména na jeho "Malý úvod do Katechizmu katolické církve" (kap. 1. a 2.), který napsal spolu s Christophem Schönbornem.

K nahlédnutí byly i stávající učebnice náboženství pro 6. až 8. ročník ZŠ (Portál, 1992), jakož i "Náplň hodin náboženství pro katechety" - moravská verze (autoři P. A. Kupka, P. Múčka, dosud neúplné, osobní dar od autorů), dále "Katechizmus katolické církve", získaný zatím v neoficiální české verzi, katechizmus Italské biskupské konference pro adulty "Io ho scelto voi" a rovněž některé materiály z obdobných škol v USA.

Jednotlivé oblasti katecheze jsou řazeny s ohledem na osnovy ostatních předmětů pro jednotlivé ročníky tak, aby náboženská výchova byla s nimi co do obsahové náročnosti přibližně stejná. Ze stejných důvodů je věnováno značné úsilí při provádění srovnání křesťanské víry a závěrů jednotlivých věd (historie, astrofyzika, biologie, psychologie,...) v oblastech, kdy se víra a věda stýkají a v těch vědních disciplinách, v nichž studenti získávají ve škole znalosti.


PŘEHLED NÁPLNĚ JEDNOTLIVÝCH ROČNÍKŮ

Prima: CÍRKEVNÍ ROK (Společně slavíme slavnosti a svátky)

Od pozorovaných mezilidských vztahů, které jsou pro člověka životně důležité, přecházíme postupně k poznání společenství pokřtěných, kteří mají jednoho nebeského Otce. Protože mezi žáky je řada nevěřících, zpočátku se vyhýbáme pro ně nesrozumitelnému a někdy i vysmívanému pojmu církev. Mluvíme o ní až tehdy, kdy se děti seznámily se základy učení o Kristu, tedy koncem školního roku.

Sekunda: DĚJINY SPÁSY

Jde o důležitější příběhy Starého zákona, které jsou potřebné pro pozdější pochopení událostí a života lidí Nového zákona, a které mají svůj antropologický význam i dnes a který musí být žákům vždy objasněn. Dále jde o přiblížení mesiánských předpovědí. Je známo, že žáci v tomto věku příběhům velmi rádi naslouchají).

Tercie: SVÁTOSTI - ZNAMENÍ BOŽÍ MILOSTI

(S příchodem puberty se i věřící studenti někdy odklánějí na nějaký čas od svátostí, zejména svátostí smíření a eucharistie. Souvisí to s jejich "odkládáním" dětské víry, kterou přejali od dospělých a k vybudování své vlastní víry potřebují čas. V této době jim právě časté přijímání svátostí pomůže překlenout potřebný čas bez zbytečných komplikací, které by u nich mohly mít celoživotní následky.)

Kvarta: ZÁKLADY MORÁLKY

(Aby studenti mohli dobře pochopit základy morálky, potřebují mít vědomosti o lidském těle - viz biologie 2.r. - ale i dostatečně vyvinutou možnost abstrakce. V tomto věku se též dostavuje buď více méně intenzivní strach ze smrti a nebo naopak touha po tom "zkusit", jak vypadá umírání. Jsou známy i případy experimentálních sebevražd, bohužel mnohdy dokonaných. U patnáctiletých též nabývá na důležitosti napětí mezi oběma pohlavími. I když se žáci seznámili s Desaterem již v sekundě (Východ z Egypta) a tercii (zpytování svědomí k svátosti smíření), jeví se nutné v tomto věku systematicky vysvětlit zásady pravidel správného jednání a krásu lidské svobody která není bezuzdná, neboť respektuje také svobodu druhého člověka. Je zde třeba také co nejnázorněji poukázat na škodlivost drog, alkoholu, předčasného sexu,...)

Kvinta: VĚDA A VÍRA

(Děti se dostávají na úroveň škol 3. stupně a mají touhu konfrontovat znalosti z náboženství s tím, co se učí v ostatních oborech. Je důležité ukázat, že věda a víra nikdy nemohou trvale dlouhodobě stát v protikladu. Vědní obory se musejí rozvíjet samostatně a nezávisle, dosažené výsledky lze vidět a vykládat z pohledu evangelijní zvěsti. S žáky provádíme srovnání všech získaných poznatků. Začínáme pohledem na křesťanskou zvěst z úhlu vývoje jednotlivých národů podle přiloženého diagramu včetně geografických podmínek jednotlivých území, seznámíme se s vývojem křesťanství i jiných světových náboženství. Dále srovnáváme biblickou zprávu o stvoření s moderními výzkumy astro fyziky a biologie. Lze seznámit i s výsledky archeologie, které napomáhají víře. Při jednotlivých výkladech je třeba žákům zdůrazňovat, že při vědeckých výzkumech vždy musí jít především o hledání pravdy a existuje-li Bůh, musíme se s ním při hledání pravdy setkat. Do této kapitoly patří rovněž konfrontace s vírou různých osobností známých ve světě vědy.)

Sexta: EVANGELIA OČIMA VÍRY

(Půjde o srovnávání jednotlivých evangelistů i jednotlivých událostí z Ježíšova života a Skutků apoštolů.)

Septima: CÍRKEVNÍ DĚJINY

(Studenti se budou seznamovat s nejdůležitějšími událostmi církevních dějin od založení církve a života apoštolů až do současnosti. Pozornost bude věnována i kritizovaným obdobím církve. Na dílech mnoha světců bude vyzdviženo pozitivní hledisko jednotlivých údobí církevních dějin mezinárodních i národních.)

Oktáva: VÝVOJ TEOLOGIE A CÍRKEV TŘETÍHO TISÍCILETÍ

(Základní příspěvky velkých církevních postav od sv. Pavla až k některým současným teologům, úskalí a positiva jejich výkladu. Aktivní podíl jednotlivců na životě ve společenství současné církve a na nové evangelizaci světa pomocí děl pastoračních, vzdělávacích i charitativních. Sociální nauka církve.)


Prima: NAŠE SPOLEČNÉ SLAVNOSTI (CÍRKEVNÍ ROK)

I. MEZILIDSKÉ VZTAHY

1. Člověk, jeho možnosti a omezení, jeho život ve vztazích, potřeba k někomu patřit.

2. Příbuzenské vztahy: Rodiče, sourozenci, charakteristika a nutnost rodiny, ostatní příbuzní, určování příbuzenství, adoptivní vztahy, pěstounská péče

3. Ostatní mezilidské vztahy a jejich kvalita: Kamarádství, přátelství, známost, manželství

4. Slavíme významné dny v našem životě s příbuznými a známými i spolu navzájem - druhy a rysy jednotlivých slavností.

II. SLAVNOSTI BOŽÍ RODINY

5. Společenství pokřtěných má jednoho společného Otce. Všichni lidé jsou si před ním rovni. Bůh k lidem mluví ve Starém zákoně, v osobě Ježíše Krista, dnes.

6. Bůh jako společenství 3 Osob a jako vzor pro vzájemné soužití lidí.

7. Člověk realizuje vztah k Bohu v modlitbě: Modlitba individuální, společná, denní modlitba církve

8. Na cestě k cíli nám pomáhají svátosti

9. Slavení eucharistie jako vrchol modlitby ve společenství a jako Kristova oběť

10. Slavíme jednotlivé liturgické slavnosti - Boží slavnosti, slavnosti svatých. Slavnost Všech svatých - těch, kteří již úspěšně došli.

11. Církevní rok jako sled hlavních událostí dějin spásy

III. ADVENT

12. Advent - očekávání příchodu Mesiáše - "Celé věky čekaly..." (Mesiánské předpovědi ve Starém zákoně).

13. Význam slavnosti Zvěstování Páně. Zdrávas, Maria...

14. Služba P. Marie u Alžběty.

IV. DOBA VÁNOČNÍ

15. Co víme o Ježíšově narození, význam svátku Zvěstování Páně.

16. Doba vánoční jako zobrazení Ježíšova života od narození do křtu v řece Jordánu (obětování Páně v chrámě, útěk do Egypta, skrytý život rodiny v Nazaretě)

V. JEŽÍŠOVO VEŘEJNÉ PŮSOBENÍ V IZRAELI - 1. ČÁST MEZIDOBÍ

17. Ježíš historický, důkazy jeho existence z literatury prvních staletí.

18. Jádro radostné zvěsti: Přiblížilo se Boží království

19. Ježíš jako ten, který má moc.

20. Ježíš učitel: Podobenství o Božím království

21. Ježíš povolává apoštoly. Povolání křesťanů.

22. Na cestě do Cesareje Filipovy: "A za koho mě pokládáte vy?"

23. Ježíš nás učí modlit se: Otče náš (Mt 6,9-18, 6,6-8, 18,19).

24. Zázraky na přírodě: utišení bouře, kráčení po hladině, uschlý fíkovník,...

25. Zázraky na lidech: uzdravování, vzkříšení mrtvých,.. (připomínka zmrtvýchvstání jako největšího zázraku)

26. Zázraky s potravou: Kána galilejská, rozmnožení chleba,... (připomínka ustanovení eucharistie)

VI. POSTNÍ DOBA

27. Postní doba jako památka Ježíšova čtyřicetidenního pobytu na poušti a jako naše příprava na velikonoce, největší svátky roku.

Pokušení na poušti a jejich význam pro člověka žijícího v současnosti

28. "Viny mnohých vzal na sebe" (Iz 52-53) - Činíme pokání za naše i cizí hříchy

29. Události při starozákonní slavnosti Pesach

30. Události Zeleného čtvrtku (mytí nohou, hod beránka, ustanovení Eucharistie

31. Velký pátek - Ježíšovo zajetí a ukřižování (připomínka naplnění Iz 52-53)

VII. DOBA VELIKONOČNÍ

32. "Třetího dne vstal z mrtvých" - počítání a události u prázdného hrobu

33. Cesta do Emauz - "což nám srdce nehořelo,...?" - abychom stále byli se zmrtvýchvstalým Kristem

34. Ježíš se zjevuje a předává apoštolům moc - připomínka ustanovení některých svátostí

35. Co víme o Ježíšově "vstoupení na nebesa" (Lk, Skutky)

36. Seslání Ducha svatého a první lidé, kteří přijali křest tak, jak jej Ježíš ustanovil (vybrané části ze Sk 2.kap., konec velikonoční doby).

VIII. ČAS CÍRKVE - 2. ČÁST MEZIDOBÍ

37. Abychom dokázali žít jako první křesťané (Sk 2,42-43).

38. Další významné slavnosti církevního roku. Víra křesťanů. APOŠTOLSKÉ A NICEJSKO-CAŘIHRADSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY

(Předpokládaná hodinová dotace: 1 hod. za týden, z 42 hod. školního roku bude odučeno 38, předpokládáme, že 4 hod. odpadnou v důsledku volna)


Sekunda: DĚJINY SPÁSY

I. DO HLUBIN STAROVĚKU

1. Úvod: Vydáváme se na dobrodružnou pouť do hlubin starověku (kde se vzalo lidstvo a jaké má člověk vlastnosti - realizace Gn 1,27-30 v dnešním světě)

2. Protoevangelium - Bůh slibuje záchranu prostřednictvím potomka ženy. Proč na světě existuje zlo a proč člověk potřebuje spásu? Boží Syn Ježíš Kristus - zachránce člověka na prahu 3. tisíciletí.

3. Odkud to všechno víme - historie vzniku bible, nálezy 20. století ukazují věrnost textů, učíme se pracovat s biblí

4. Některé prehistorické události, jejich význam, archelogické nálezy z Ebly atp. Události jako model jednání dnešních lidí.

II. PRVNÍ NÁLEZ: VÍRA

5. Abraham reaguje na Boží výzvu (historie stěhování kočovných Nomádů, geografická důležitost území Kanaán jako křižovatky cest).

6. Abrahámova víra nese užitek (Boží přislíbení, které se naplňuje v čase církve, Abrahám - praotec víry a praotec tří velkých náboženství)

7. Lidsky nesplnitelné přísliby se uskutečňují (Izmael a Izák, srovnání s Řím 4,16; 19-22. Každý z nás hodnotí svou víru).

8. Bůh jako Otec taky někdy trestá - Sodoma a Gomora. Pro člověka víry existuje vždy naděje (osobní životní zkušenosti).

9. Životní zkoušky člověka - Bůh žádá od Abraháma oběť syna (Co Bůh nechtěl na člověku, to uskutečnil na svém Synu. Naše životní zkoušky).

III. DŮVĚŘOVAT BOHU

10. Izákova dvojčata. Ezau prodává prvorozenectví za talíř čočky. Jákobův podvod a útěk k Lábanovi (Analogie: Řidič uniká po způsobené nehodě..., jednat vždy zodpovědně).

11. Bůh volá k návratu a jak to všechno bylo (poslouchat v sobě Boží hlas)

12. Z Jákoba se stává Izrael (Pokora přináší užitek, analogie:dávejte a dostanete).

13. Dvanáct synů Izraelových a jak to bylo s Josefem (Boží záměry s člověkem).

14. Příchod Jákobova rodu do Egypta. výměna vládnoucích dynastií faraonů přináší Izraelcům otroctví. Záchrana chlapečka Mojžíše - vytaženého z vody Nilu (Mojžíš má královskou výchovu aneb Boží fantazie nezná mezí).

IV. IZRAELSKÝ NÁROD - PŘEDOBRAZ BOŽÍ ZÁCHRANY

15. Mojžíš vyhnán z Faraonova dvora do pouště (Bůh si člověka připravuje).

16. Jsem ten, který je - hořící keř (Jak ke mně promluvil Bůh?).

17. Deset ran egyptských (Bůh pomáhá utlačeným).

18. Bůh uvolňuje pouta (Slavnost hodu beránka a vyjití z Egypta jako předobraz oběti Beránka - Krista, spojitost s Večeří Páně).

19. Bůh dává zákony - Desatero (představit jako první ústava pro daný národ). Desatero jako zákony dneška.

20. Lidská nevěra - co to byly modly a "Zlaté tele", význam smírné oběti (smíření s Bohem po každém hříchu), archa úmluvy.

21. Bůh kráčí uprostřed svého lidu - voda ze skály, křepelky a mana, měděný had (Srovnání Mt 18,20).

V. DOBA SOUDCŮ - PRVNÍ SPOLEČNOST, ŘÍZENÁ BOŽÍMI ZÁKONY

22. Obsazení území dvanácti Izraelovými kmeny (vysvětlení: kmeny Efraim a Manasse jako potomci Josefovi, rod Lévi ustanoven k chrámové službě). Josue a počátek doby soudců. Vzor společnosti, kde vládnou zákony.

23. Základní příběhy doby soudců: Debořina píseň - nejstarší část psaného textu bible, Gedeon, Samsonův příběh (Ptáme se Boha, když se rozhodujeme?).

VI. DOBA KRÁLŮ

24. Samuel a Mašíach. Pomazání za krále - příběh Saulův a povolání Davida, syna Jišajova (srovnání: Iz.11,1-5 - předpověď mesiáše z kmene Jišajova)

25. Král David - muž modlitby (žalmy Davidovy i druhých autorů, uplatnění při mši svaté)

26. Zločin a trest (Beršeba - manželka chetity Uriáše a smrt Davidova syna).

27. Šalomoun, "obdarovaný moudrostí", rozkvět království (stavba chrámu a královského paláce; zdroje a způsoby dopravy stavebního materiálu; pokušení moci a slávy).

28. Šalomounův syn Rochabeám a povstání Jerobeámovo, rozdělené království.

29. Králové v Izraeli a Judsku nežijí podle Božích zákonů, Boží vyvolení - "Mašíach" se přenáší na proroky (př.:Iz 61,1-2, srov. Lk 4,18-19)

VII. PROROCI

30. Proroci připomínají, aby lid zachoval věrnost Hospodinovi (Eliáš, Jeremiáš, Izaiáš) a předpovídají tresty.

31. Izaiáš - mesiánská proroctví se konkretizují (Iz 7,14n; 42,1-4; 50,6; 52,14; 53,11-12)

32. Jeremiáš, Izaiáš, Ezechiel a Daniel - velcí proroci spoléhají na Hospodina (Ukázka: Danielův příběh ve lví jámě; co znamená pro nás spoléhat na Pána)

33. Dvanáct malých proroků (vyjmenovat, typy proroctví: zničení Jeruzaléma, odvrácení zničení Ninive, proroctví Mesiáše - př. Mi 5,1-3, příp. další)

34. Doba Makabejská jako kronika a jako příklad věrnosti a důvěry v Boha (př.: 6,18-31 - příběh starce Eleazara; 7,23 - matka povzbuzuje své syny před popravou poukazem na věčný život).

VIII. MESIÁŠ PŘICHÁZÍ

Shrnutí mesiánských proroctví ve SZ a představa Mesiáše u Izraelitů v době Ježíšova příchodu

35. Příchod Ježíše Krista, Syna Božího, Slovo od Boha (prolog k evangeliu sv. Jana - vysvětlení, přijmout ho znamená dostat moc stát se Božími dětmi)

36. Dějiny spásy pokračují v Církvi (povolání sv. Pavla, sv. Augustina,...)


Tercie: ZNAMENÍ BOŽÍ MILOSTI (SVÁTOSTI)

I. VELIKONOČNÍ TAJEMSTVÍ V ČASE CÍRKVE

1. Od počátku až do konce času je celé Boží dílo pro člověka požehnáním (Adam a Eva:Gn 1,28; Noe:9,1-17;...)

2. Skrze Abraháma proniká Boží požehnání do lidských dějin: Gn 12, 1-3; v hlavních událostech dějin spásy - narození Izáka, vyjití z Egypta, pomazání Davida - 1Sam 16,11-13; přísliby vyvolenému národu - např.Jr 31,33-34,...

3. Velikonoční tajemství Ježíše Krista: Sk 2,22-39

4. Ježíš přislibuje církev (Mt 16,18-20) a Duch svatý ji o Letnicích zakládá (Sk 2,38-47)

II. BOŽÍ EKONOMIE SPÁSY

5. Ježíšovo zmrtvýchvstání - jádro naší víry ("A jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je naše kázání, marná je vaše víra... Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli" - 1 Kor 15, 1č; 20).

6. Kristus - jediný velekněz podle řádu Melchisedechova (Žid 5,5-10), který zůstává navěky (Žid 9,24-27), sám se stal obětí a vstoupil před Boží trůn jako prostředník mezi Bohem a lidmi

7. Kristus - zdroj a dárce veškeré milosti (všech darů - Žid 4,15-16 - přirovnání např. k bance s trezory plnými pokladů, Ježíš je jejich majitel, rozdává každému, kdo o to stojí a kdo to potřebuje).

8. Církev - prvotní svátost (LG čl. 9)

9. Model církve: Kristus jako vinný kmen (Jan 15,1-11) a hlava mystického těla - církve (Kol 2,1-22)

III. POSLÁNÍ APOŠTOLŮ

10. "Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás..." Kristus posílá apoštoly hlásat evangelium všemu tvorstvu (Jan 20,21; Mr 16.15; Mat 28,18; Sk 1,8).

11. Apoštolové přijímají Ducha svatého a stávají se Kristovými svátostnými znameními (Jan 20,22-23; Sk 2,1-4)

12. Apoštolové mocí Ducha svatého předávají moc svým následovníkům (Sk 1,21-26)

13. Způsoby začlenění do Kristova kněžství:

a) Boží lid - všeobecné (královské) kněžstvo a živé kameny pro Boží dům
b) kněžstvo ke službě v církvi (svátostné) - biskupové, kněží, jáhnové

14. Předání papežského primátu (Mt 16,13-19; Jan 21,15-17). Papež jako římský biskup.

IV. LITURGIE CÍRKVE

15. Boží požehnání se projevuje v liturgii církve: Otec - zdroj a cíl požehnání; Kristus, sedící "na pravici Otce", Duch svatý, působící v církvi mocí viditelných znamení - svátostí (KKC čl. 1083-1084).

16. Slavení liturgie jako vrchol křesťanského života. Liturgii slaví sám Kristus a přítomné společenství pokřtěných se k němu připojuje (KKC, čl. 1140). Každý dělá to, co mu náleží podle způsobu začlenění do Kristova kněžství.

17. Slovní a mimoslovní znamení a symboly v liturgii:

a) Boží slovo, lidské slovo
b) úkony a postoje v liturgii jako snaha vyjádřit smysly to, co prožíváme v nitru

18. Druhy slavení liturgie: mše svatá, liturgie svátostí, liturgie denní modlitby církve, liturgie udělování svátostin,...

V. SVÁTOSTI JAKO KRISTEM USTANOVENÁ ZNAMENÍ

19. Církev - rozdělovatelka milosti ve svátostech. Definice svátosti

20. Látka a forma svátosti.

21. 7 svátostí pro život s Kristem

VI. INICIAČNÍ SVÁTOSTI

22. Křest - nové narození z vody a z Ducha (Jan 3,5), ustanovení (Mt 28,18-19), látka a forma, udělovatel.

23. Křest dětí (do 7 let), příprava rodičů

24. Katechumenát jako příprava ke svátostem uvedení do křesťanského života: - přijetí do katechumenátu, za čekatele křtu, skrutinia, předávání Symbola a modlitby Otče náš.

25. Obřad "Effatha - otevři se!" (podle Mk 7,31-37)

26. Svátosti uvedení dospělých do křesťanského života: křest, biřmování, 1. svátost eucharistie. Způsoby udělování:

27. Účinky křtu:

* vtiskuje nezrušitelné znamení do nitra člověka (neopakovatelnost!)
* odpouští dědičnou vinu
* odpouští osobní hříchy (..padají do hlubin moří)
* včleňuje do společenství církve
* získává pro křtěnce milost Boží posvěcující

28. Křest jako uvedení do života ve svobodě Božích dětí (Gal 5,1; 13) - t.j. svobody cenzurované pravdou.

29. Biřmování jako prodloužení Letnic - ustanovení svátosti.

30. Příprava biřmovanců, látka a forma udělování, udělovatel.

31. Dary a účinky Ducha svatého (Iz Gal 5,18-26). Poslání biřmování: rozmnožuje v biřmovanci milost Boží pověřuje povinností apoštolátu - životem - hlásáním

VII. POKÁNÍ

32. Svátost pokání (Božího smíření) jako zvláštní případ pokání - ustanovení (Jan 20,22-23), látka a forma, příprava - "vstanu a půjdu k Otci" (Lk 15,11-32).

33. Co je to hřích - způsoby zpytování svědomí: podle desatera, blahoslavenství,... rozhovor o nesnázích při zpytování a vyznání hříchů. Dokonalá a nedokonalá lítost

34. Individuální zpověď a rozhřešení. Generální rozhřešení (pouze v nebezpečí smrti nebo jestliže nebude dlouho možnost). Možnost příběhu z knihy Hunnermanna: Otec vyhoštěných "Zpověď P. Damiana při plavání kolem lodi"

35. "a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům.." Těžkosti a nutnost odpuštět bližním. O kritizování (Mt 7,1-5; 12)

VIII. SLAVENÍ EUCHARISTIE

36. Slavení eucharistie: podstata svátosti a její ustanovení (Lk 22,15-20), ustanovení eucharistie jako naplnění SZ hodu beránka.

37. Materia a forma, jak se dívat na svátostného Krista - přepodstatnění chleba a vína na Tělo a Krev při zachování způsobu existence hmoty, některé výklady u jiných křesť.církví.

38. Mše svatá - vrchol liturgie, její části. Výklad nejasných míst, symbolů a úkonů: Nic se neděje náhodně.

39. Jak se kněz k slavení eucharistie obléká a jaké má bohoslužebné nádobí a knihy

40. Eucharistická hostina a dřívější agapé, které se i dnes na mnoha místech slaví.

41. Uctívání eucharistie mimo mši svatou a její uchovávání ve svatostánku

42. Historie přijímání pod jednou způsobou nebo pod obojí.

43. Kdy přijímat eucharistii (sv.Pius X: O časném a častém sv. přijímání, 1. přijetí eucharistie, viatikum (na cestu do věčnosti)

IX. SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH A PÉČE O NEMOCNÉ

44. Svátost pomazání nemocných: látka a forma. Prosba za uzdravení nemocného. Důležitost přítomnosti rodinných příslušníků. Péče a modlitby u lůžka těžce nemocných. Kdy voláme kněze. Navštěvovat nemocné - skutek blíženské lásky

X.DVĚ CESTY: MANŽELSKÁ SMLOUVA NEBO SVOBODA PRO BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ

45. Svátost manželství jako smlouva. Manželský slib. Svátostné a přirozené manželství.

46. Svobodní pro Boží království: sliby čistoty, chudoby a poslušnosti

XI. "...V OSOBĚ KRISTOVĚ..." - SVĚCENÍ A SLUŽBA KNĚŽÍ

47. Svátost svěcení kněžstva: kněz jako udělovatel svátostí, splnění podmínek kandidátů, vzkládání rukou a svátostná modlitba pro svěcení jáhnů, kněží, biskupa. Celibát ve východní a v západní církvi.

XII. ŽÍT V CÍRKVI A S CÍRKVÍ

48. Církev jako společenství putujícího Božího lidu (laici, kněžstvo, řeholníci - všichni na jedné cestě za Kristem. shromažďujeme se kolem společného stolu, každý s tou úlohou, která mu náleží)

48. Putující Církev jako společenství všech pokřtěných - územní uspořádání: farnosti, vikariáty (děkanáty), diecéze, biskupská konference, sdružení biskupských konferencí, celosvětová církev

50. Některé známé řehole a jejich uspořádání

51. Nová hnutí a spirituality v církvi: Charismatická obnova, Světlo - život, Dílo Mariino, Mariánské kněžské hnutí, Opus Dei, Id entes, Taizé.... Jeden strom církve s mnoha větvemi

52. Způsoby práce ve farnosti: charita, farní rady, katecheze, hnutí rodin,...Pomáháme rodinám s malými dětmi a starým lidem, při údržbě kostela, fary, farní zahrady,...spolupracujeme s knězem.

53. Rozesláni do celého světa - misijní území a poslání misionářů ( Damian de Veuster)

54. Scházíme se ve společenstvích: organizace a činnost společenství mládeže a ostatních společenství

55. Přemýšlíme o svém budoucím povolání.

(Předpokládaná hodinová dotace: 2 hod. týdně, t.j. celkem 7O hodin za šk. rok. Ve zbylých hodinách se zaměříme na připomínky důležitých událostí církevního roku a některé další aktuální události, nebo rozšíříme okruh probírané látky podle zájmu žáků)


Kvarta: PRAVIDLA PRO ŽIVOT (KŘESŤANSKÁ MORÁLKA)

I. JAK LIDÉ ŽIJÍ

1. Život a pravidla různých národů a kmenů (africké kmeny, kanibalové, indiáni různých kmenů, evropané)

2. Co to jsou pravidla správného chování a čím jsou dána (závislost na společnosti, výchově, genetických prvcích,...), hledáme nějaký pevný bod

3. Vybíráme si, jakou osobou chceme a můžeme být (hledat své ideální JÁ)

II. ...ABYCHOM VOLILI DOBRO

4. Podobenství o pšenici a pleveli (Mt 13,24-30) - ukázat, že hranice mezi plevelem a pšenicí je uvnitř každého z nás

5. Tři základní pokušení v životě člověka: mít se dobře (konzumismus), mít moc (vláda nad druhými), zbytečně se vystavovat nebezpečí bez ohledu na následky (heslo: Risk je zisk) - připomínka pokušení Páně na poušti

6. Ježíš,ideál opravdového lidství (příklady jeho vztahu k lidem)

7. Naše tři úkoly: Poznat vrozené vlastnosti, omezit zlo na minimum, stávat se dobrým a konat dobro jako Ježíš

III. ...ABYCHOM NALEZLI CESTU

8. Nedobrovolné úkony člověka. Lidský čin a jeho vlastnosti: svobodné rozhodnutí, schopnost ho ovládat, dobrovolné vykonání.

9. Vnější a vnitřní zdroje našeho jednání: psychologické motivy jednání: stánka hybná a emotivní, etická motivace jednání

10. Odezva na zamýšlený lidský čin: posouzení předmětu,okolností a cíle (kdo, co, kde, pomocí čeho, proč, jakým způsobem, kdy, za jakým cílem)

IV. SVOBODA ČLOVĚKA - VELIKÝ BOŽÍ DAR

11. Svoboda vnější a vnitřní (z homilie Jana Pavla II na setkání mládeže v Czestochowé 1991)

12. Svoboda lidského činu: dělat to, co člověk opravdu chce

13. Různé formy pravidel správného jednání: přikázání, zákon, norma - jak vznikají tato pravidla.

14. Věčný Boží zákon, přirozený zákon, pozitivní zákon (zákon vložený a zákon lidský)

15. Cíl lidského jednání:mravní a fyzické dobro

16. Svědomí jako hodnotitel lidských činů, jako Boží hlas v nás

17. Svědomí předcházející a svědomí následné (po činu)

18. Jak vychovávat svědomí (svědomí úzkostlivé, lehkomyslné, zmatené, nejisté a léky k uzdravení)

19. Správně se rozhodovat

V. HŘÍCH JAKO LIDSKÉ SELHÁNÍ

20. Co je to hřích - některé definice. Hřích jako nedostatek lásky

21.Podmínky a okolnosti hříchu určují jeho závažnost

22.Lidská selhání, která nejsou hříchem

23.Vliv hříchu na ostatní, spolupráce na hříchu

VI. PRAVIDLA PRO ŽIVOT S BOHEM

24. 1. přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh: já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře v nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám viny otců na synech do do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch kteří mě milují a má přikázání zachovávají" (Dt 5,6-10) - význam.

25. Otázka kultu: jak uctíváme Boha, P. Marii, svaté

26. Rozdíl mezi kultem, magií, modlářstvím, okultismem, pověrou,.

27. Modlitba: S Bohem je člověk vždycky silnější než protivník

28. Hygiena modlitby (pravidelnost, soustředění, čas na modlitbu,...)

29. Aktuální problémy k 1. přikázání: Ateizmus, sekty

30. 2. přikázání: "Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval" (Dt 5,11) - vysvětlení: Přísaha, slib (př.: řeholní sliby čistoty, chudoby, poslušnosti), rouhání, braní Božího jména nadarmo

31. 3. přikázání: "Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvé dobytče, ani host, který žije v tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý" (Ex 20,8-11) - výklad.

32. Od starozákonní soboty ke křesťanské neděli. Je moje neděle křesťanská?

VII. PRAVIDLA pro DOBRÉ VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ

33. 4. přikázání: "Cti otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh" (Ex 20,21). "Cti otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh" (Dt 5,16) - výklad

34. Sociální význam rodiny, její vývoj a současný stav (některé závěry z encykliky "Familiaris consortio"), list Jana Pavla 2. rodinám (1994)

35. Vztahy v rodině, co to pro nás znamená, hříchy proti rodičům

36. Současná ženská a mužská hnutí

37. Rodinné role v širší společnosti: zaměstnání, řízení státu, církev

38. Lidská práva (Deklarace lidských práv - 1948 - bohužel nemá právní závaznost).

39. 5. přikázání: "Nezabiješ!" (Ex 20,13; Dt 5,17) - pečovat o lidský život od narození do smrti.

40. Interrupce, pokusy s lidskými zárodky, nepřirozené způsoby rozmnožování (zkumavkové děti, klonování...), smysl církevního dokumentu "Humanae vitae", euthanasie.

41. Poškozování zdraví: kouření, drogy, nepříznivé působení násilí v televizi na děti, mládež i dospělé

42. Otázky válek; přípustnost trestu smrti a doživotí.

43. 6. přikázání: "Nesesmilníš!" (Ex 20,14; Dt 5,18). Člověk jako muž a žena je Božím záměrem. Sexualita je Boží dar, se kterým se musíme naučit hospodařit. Člověk před pádem poznává svou svobodu..volba mezi dobrem a zlem. Pozitivní potřeby vzájemného poznání chlapce a děvčete na mnoha úrovních - budování vzájemné úcty, přátelství, objevování vlastností partnera. Tělesné vzájemné darování jako vyvrcholení manželské smlouvy. Lidé neschopní žít v manželství (tělesné a psychické problémy, homosexualita) a smysl jejich oběti.

44. Dva základní rysy katolické morálky pro intimní spojení dvou lidí: svobodné rozhodnutí obou a alespoň vzdálená otevřenost novému životu. Lidský zárodek je člověkem od početí. Problematika antikoncepce.

45. Dítě potřebuje péči obou rodičů. Postižení dětí z manželských hádek a rozvodů.

46. Svoboda pro Boží království: kněžský celibát a Bohu zasvěcený život jako Boží povolání a služba světu

47. 7. přikázání: "Nepokradeš!" (Ex 20,15; Dt 5,19) - zásady ctnosti spravedlnosti: dávat každému, co mu patří. Druhy spravedlnosti. Výklad pojmů krádež, podvod, loupež, vyděračství, lichva, Nutnost náhrady: odškodnění a restituce

48. Charitní dary, ale také sociální nauka církve jako součást hlásání evangelia.

49. Závazky občanů ke státu, daně a sociální pojištění. Etika jako redukce rozvoje ekonomiky.

50. Etika péče o životní prostředí

51. 8. přikázání: "Nepromluvíš křivého (falešného) svědectví" (Ex 20,16; Dt 5, - se slovem falešného) - vysvětlení pojmů lež a tajemství (přirození, svěřené, slíbené).

52. Opovážlivé posuzování, nactiutrhání, pomluva. Nutnost nápravy škod. Etika hromadných sdělovacích prostředků.

53. 9. přikázání: "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu" (EX 20,17)

"Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci" (Mt 5,29). Silné projevy lidské touhy: žádostivost těla, žádostivost očí, pýcha života, napětí mezi náklonnostmi duše a těla. Zachování rodiny je Božím záměrem. Krásné a vydařené manželství je výsledkem neustálého boje o vlastního čistotu srdce

54. 10. přikázání: "Nebudeš dychtit...po ničem, co patří tvému bližnímu" (Ex 20,17) - výklad: pohybujeme se uprostřed mezi chamtivostí (obchodníci vyčkávají s prodejem, až nastane nouze,...) a lakomstvím (hromadění peněz místo půjčení potřebnému,..)

55. Církevní přikázání: 1. Dodržovat zasvěcené svátky

2. Zúčastnit se v neděli a zasvěcený svátek celé mše svaté

3. Zachovávat stanovené posty

4. Nejméně jednou za rok vykonat svátost smíření

5. Nejméně jednou za rok přijmout svátost eucharistie

56. 7 hlavních hříchů: pýcha, závist, nestřídmost, lakomství, smilstvo, hněv ,lenost - vysvětlit jako podstatu všech hříchů

VII. ŽÍT VE SVOBODĚ BOŽÍCH DĚTÍ - CTNOSTI

57. " ...aby viděli vaše dobré skutky a velebili Otce v nebesích..." ( ) - nestčí plnit přikázání, je třeba konat dobré skutky - návyk služby bližním

58. Z dobrého návyku vyrůstají kardinální ctnosti: - prozíravost, spravedlnost, statečnost, uměřenost (mírnost) - vysvětlení. Kolem těchto ctností se točí celý život člověka (cardo - veřej)

59. (1 Kor 13,1-13). Dar Božských ctností: víra, naděje, láska - vysvětlení, rozebrání textu Písma - prostředky, vedoucí k věčnému cíli

VIII. SPOLEČNĚ NA CESTĚ

60. Žít ve společenství znamená milovat bližní 24 hodin denně. Dvojjediné přikázání lásky, nové přikázání (Jan 13,34)

(předpokládaná hodinová dotace 2 hod. týdně, t.j. 70 hod za rok. Zbytek na události církevního roku a aktuality)


Kvinta:

I. NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - SPOLEČNÝ ZNAK VŠECH KŘESŤANŮ

1. Bůh Starého zákona - Jahve - Ten, který je - židovské náboženství

2. Víra a historické vědy: místo izraelského národa mezi kulturami národů prvních dvou tisíciletí před Kristem (viz graf na str.4) - porovnání rozdílností vývoje

3. Indie a hinduistická náboženství: znaky hinduizmu a jeho vývoj, transcendentno jako nirvána, božstva Brahma, Šiva, Višnu

4. Náboženství vysokých hor Nepálu: Buddhizmus, Sidharta a jeho cesty k překonání bolesti, buddha - osvícený, cvičení vůle

5. Čínský univerzizmus, konfucionizmus, taoizmus

3. Území Izraele jako křižovatka cest a vlivů. Geografie, sousední národy a kmeny. Snaha a těžkosti udržet si víru v jednoho Boha. Bůh stále přichází, protože miluje vyvolený národ

4. Politicko - hospodářská situace před narozením Ježíšovým.

5. Křesťanství v zemích s řeckou kulturou: pokroky v poznání kosmu, matematice, fyzice a filosofii. Člověk je "hříčkou kosmu". Kristus jako Pán nebe a země (Kyrios), který má moc změnit přírodní zákony

6, Šíření křesťanství v prvních třech staletích.

7. Ostatní křesťanské církve: vznik, charakteristické rysy nejznámějších církví

8. Spojuje nás víra v Nejsvětější Trojici

II. BIBLICKÁ ZPRÁVA O STVOŘENÍ A ASTROFYZIKA

7. Dogmaticky přípustné výklady stvoření

8. Pohledy do nebes formují víru (Kepler, Newton, Laplace a jejich výroky o Bohu)

9. Hypotéza "velkého třesku" a její ověřování, "první tři minuty" - lze říci, jak to bude dál?

10. Prostor a čas jako atributy hmoty (Bernard Filberis)

11. Ve vesmíru neplatí Eukleidovská geometrie. Přímky jsou kružnice - proč v Riemannově geometrii nemá smysl otázka co je za vesmírem

12. Biblické "Buď světlo" a elektromagnetické vlny - rudý posuv spekter ukazuje, že se vesmír rozpíná

13. Co bude dál - "jen v Bohu všechno bylo stvořeno a trvá" (sv. Pavel)

14. Kosmonautika a Bůh (Werner von Brown, astronauti Gagarin, Glen, G.Cooper,N. Armstrong, Irwin,...) VZNIK ŽIVOTA A VÍRA

15. Z jednoho zárodku nebo z více zárodků? (Mono nebo poly filetizmus) - víra připouští obojí

16. Co říká o své víře Ch.R. Darwin: "Stvořitel vdechl život jen několika formám nebo jen jedné, a když naše planeta, podřízená přesným zákonům gravitace, učinila své obraty, z tak jednoduchého počátku se vyvinula nespočetná řada nejhezčích a nejobdivuhodnějších forem" (O původu druhů)

III. STVOŘENÍ ČLOVĚKA A SOUČASNÉ VÝSLEDKY BIOLOGIE

17. Člověk jako vrchol vývoje ssavců, jako homo sapiens sapiens je bytostí dvousložkovou: Nesmrtelná duše - podstata člověka a Boží dar. "Bůh stvořil člověka a vdechl do jeho chřípí dech života"

18. Biblická zpráva o stvoření říká, že lidstvo pochází z jednoho lidského páru - z genetického kódu plyne, že lidstvo pochází z jedné ženy (viz některé články v časopise Vesmír - od r.1988)

19. Člověk je prach a popel - tělo je složeno z chemických prvků, vyskytujících se na zemi. Co víme o oslaveném těle "na konci časů" (poznatky o vlastnostech Kristova těla po zmrtvýchvstání)

IV ČLOVĚK MÁ TĚLO A DUŠI

20. K psychice člověka - psychologie a víra

21. Základem lásky je "vytvářet druhým nebe" - poznatky o mozkových centrech (Lewis) - dráždění mozkových "center nebe" a "center pekla" - prostředí vzájemné lásky a důvěry proti alkoholizmu a drogám ("Nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorníkem dokonalosti"- sv. Pavel)

V. POZNÁVÁME NAŠI VÍRU (viz KKC a Katechismus pro mládež)

Oblasti:

23. Věřím v Boha Otce - Bůh je láska (1 Jan)

24. Stvořitel nebe a země

25. Člověk jako Boží obraz

26. Zneužití svobody - pád prvních lidí

27. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího

28. Ježíš historický - (opak. z primy, navázání dalších poznatků)

29. Hlavní události Ježíšova života

30. Tajemství Ježíšova vtělení a života

31. Radostná zvěst - Přiblížilo se Boží království

32. Události Kristova utrpení a smrti

33. Co znamená "sestoupil do pekel"

34. Zmrtvýchvstání - dílo Nejsvětější Trojice

35. Soud nad živými a mrtvými na konci časů

36. Věřím v Ducha svatého - slíbený přímluvce

37. Církev v Božím plánu

38. Církev, Boží lid, Kristovo tělo a chrám Ducha svatého

39. Věřící, laici, hierarchie, zasvěcený život

40. Společenství svatých, naše vzory

41. Maria, matka Kristova a matka církve

42. Vzkříšení a život ve věčnosti

43. U pramenů modlitby. Boží ANO a lidské AMEN.

(hodinová dotace 2 hod týdně, t. j 70 hod za rok - některá témata možno probírat i více hodin, doplnění o události liturgického roku, těžiště výkladu se přesouvá na vlastní zájem žáků o některá témata)


Sexta: EVANGELIA OČIMA VÍRY

Podklady: Novák: Úvod do Nového zákona (skripta KTF UK) Merell: "--", srovnání jednotlivých evangelních zpráv: Hans Lubsczyk: Evangelia v obrazech

I. JAK VZNIKALA BIBLE

1. Starozákonní autoři a nauka o literárních formách ve SZ

2. Septuaginta - Zákon, s kterým šli hlásat apoštolové

3. Židovský sněm v Jabné a určení židovského kánonu; knihy deuterokanonické

4. Srovnání židovského Zákona (Tóra, Svitky, Proroci) s uspořádáním knih SZ užívaného v křesťanství

5. Jak se dříve psalo: papyrus Cyperus, pergamen, Svitky, Kodexy

6. Ruční opisování knih a jeho následky. Hledání původních textů z toho, co dnes máme

7. Nejstarší nalezené rukopisy SZ

8. Fragmenty nejstarších nalezených rukopisů NZ

9. Majuskulní a minuskulní rukopisy, nejstarší kodexy

10. Pravděpodobná chronologie vzniku spisů NZ; apokryfní a ostatní spisy konce prvního století; vývoj a ustálení kánonu NZ.

II.VZNIK A VÝZNAM SLOVA "EUANGELION"

11. SZ význam slova "euangelion" v překladu Septuaginty: "jak krásné je vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu (euangelion)... říká Sionu: Tvůj Bůh kraluje" (Iz 52,7-10)

12. Izaiáš - "evangelium SZ", vrchol mesiánských předpovědí; nový pohled na utrpení, určení třech autorů a jejich přínos k mesiánské myšlence

13. Evangelium NZ ústy svatého Jana (1 Jan 1,1-7)

14. Pravdivé a přenesené chápání slova evangelium: evangelium je jedno, formulace ...podle sv. Matouše, podle Marka,... srovnání se současným vyjadřováním: Matoušovo evangelium, Markovo..., historie přeneseného chápání

15. Úvahy o vzniku evangelií: pramen P, možnost pramenu Q, význam Markova evangelia a ostatních synoptiků - společné rysy.

III.UDÁLOSTI MARKOVA EVANGELIA; SROVNÁNÍ S OSTATNÍMI SYNOPTIKY

16. Markovo evangelium a jeho ústřední myšlenky: Ježíš je Mesiáš, Syn Boží. Nejdůležitější místa pro toto svědectví

17. Začínáme Janem Křtitelem: srovnání textů Iz 40,3; Mal 3,1; Mk 1,2-3; Mt 3, 1-12;Lk 3,1-20 a Jan 1,19-28. Význam předchůdce Páně

18. Ježíšův křest podle Mk 1,9-11; Mt 3,11-17; Lk 3,21-22. Svědectví Nejsvětější Trojice.

19. Ježíšovo pokušení na poušti: porovnejte Mk 1,12-13; Mt 4,1-11; Lk 4,1-13. Ježíšův pobyt v poušti jako vzor postní doby v církvi, pokušení ve světle současného člověka: mít se dobře - konzumizmus, pokušení moci - velet druhým; opovážlivé spoléhání na Boha - risk a jeho následky

20. Ježíš hlásá Boží království: srovnejte Mk 1,14-17; Mt 4, 13- 17; Lk 4,14-15.

21. Povolání učedníků: Mk 1,16-20; Mt 4,18-22. Ježíš volá každého z nás - konkretizovat.

22. Ježíš je "ten, který má moc": Mk 1,21-28; Mt 7,28-29; Lk 4,31-37. Uznání této pravdy jako základ víry.

23. Uzdravení Petrovy tchyně a mnoha dalších: Mk 1,29-34; Mt 8,14-16; Lk 4,38-39. Zázraky jako potvrzení Kristovy moci.

24. Uzdravení malomocného a ochrnulého: Mk 2,1-17; Mt 9, 1-13; Lk 5,17-32. Úvaha: Co je to nemoc.

25. Ježíš je pánem nad sobotou: Mk 2,23-3,6;Mt 12,1-14; Lk 5,33-6,5; 13,10-17. Význam slova sabat (den odpočinutí, sedmý den,...)

26. "Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním" - Mk 3,13-19; Mt 10,1-14; Lk 12,1-14. Úvaha: Jsme vyvoleni, abychom byli s Kristem.

27. Matka a příbuzní Páně: Mk 3,20-21; 3+-35; Mt 12,46-50; Lk 8,19-21. Zamyšlení - ...abychom plnili vůli Ježíšova i našeho Otce

28. Význam slov Boží království - podobenství o rozsévači: Mk 4,1-20; Mt 13,1-23; Lk 8,4-15. Nechat vyrůst Boží království v našem srdci.

29. Jiná podobenství o Božím království: Mk 4,22-32; Mt 13,24-50; Lk 13,18-19.

30. Ježíš a Genezaretské jezero:

Utišení bouře - Mk 4,35-41; Mt 8,23-27; Lk 8,23-25
Ježíš kráčí po hladině - Mk 6,47-52; Mt 14,23-36
Zamyšlení: Ježíš má moc měnit přírodní zákony

31. Duchové zla svědčí o Synu Božím: Mk 3,22-30; 5,1-20; Mt 12,24-32; 8,28-33; Lk 6,12-16; 8,26-39. ...aby i v nás bylo svědectví o Kristu

32."Talitha kum" - vzkříšení dcery Jairovy a další uzdravení: Mr 5,21-43; Mt 9,18-26; Lk 8,40-52. Srovnání naší důvěry s Jairovou.

33. Ježíš rozesílá učedníky po dvou: Mk 6,6-13; Mt 10,1-14; Lk9,1-6. Srovnání s dnešní evangelizací

34. Smrt Jana Křtitele: Mk 6,14-29; Mt 16,1-12

35. 1. a 2. zázračné nasycení lidu: Mk 6,30-46; 8,1-9; Mt 9,36; 15,32-39; Lk 9,10-12; Jan 6,1-15. Porovnejte zázrak nasycení a Ješíšovo 1. pokušení na poušti.

36. Další Ježíšovy zázraky:

"Effetha"-uzdravení hluchoněmého - Mk 7,31-37; Mt 15,29-31
Uzdravení slepého - Mk 8,22-26; srov.uzdravení slepého u rybníka Siloe - Jan 9,1-41.
Uzdravení syna s epilepsií: Mk 9,14-29;Mt 17,14-21;Lk 9,28-35.
Jejich dnešní uplatnění v liturgii (obřad Effetha katechumenů)

37. Petrovo vyznání u Cesaree Filipovy a 1.předpověď utrpení: srovnání textů Mk 8,27-34; Mt 16,13-28; Lk 9,18-27. Petrův primát u sv. Matouše. Abychom vyznali i my: Ty jsi Kristus, Syn živého Boha

38. Proměnění na hoře Tábor, 2.zjevení Nejsvětější Trojice a 2. přdpověď utrpení: Mk 9,2-10;9,30-32; Mt 17,1-21; Lk 9,28-43. Naše zkušenosti s prožitím "hory Tábor"

39. Ježíš a děti: Mk 9,33-48;10,13-16; Mt 18,1-5;19,13-15; Lk 9,46-4818,15-17

40. Manželství ("Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj") a zasvěcený život pro Boží království ("Jdi, prodej,co máš a následuj mě"): Mk 10,2-12; 17-31; Mt 19,3-12;16-30; Lk 18,18-30. Mladý člověk je postaven před tuto volbu

41. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma: Mk 11,1-10;15-19; Mt 21,1-13; Lk 19,28-48; Žl 118/117-26.Připomínka vyhnání prodavačů dobytka z chrámu. Hosana a ukřižuj v našem životě - sdělování zkušeností s Bohem jako obdarování druhých.

42. Předpovědi zničení Jeruzaléma a událostí "posledních dní": Mk 13,1-27;14,1-2; Mt 24,1;228-31; Lk 21,5-28.

Jidášova zrada a její kořeny: Mk 14,3-11; Mt 26,3-16;27,3-10; Lk 22,1-6.

43. Ježíšova "poslední večeře" s apoštoly, ustanovení eucharistie: Mk 14,12-25; Mt 26,17-29; Lk 22,7-20. Eucharistie - jádro každé mše svaté.

44. Ježíšova zrada, odsouzení a mučení: Mk 14,26-15,20; Mt 26,30 - 27,31; Lk 22,39-23,25. (Pozn k provedení: Protože jde o dlouhé a důležité texty, doporučuje se srovnání vypracovat písemně za domácí úkol. Přečíst jen ty nejcennější práce). Náš vztah k utrpení.

45. Ježíšovo ukřižování a smrt: Mk 15,21-48; Mt 27,32-61; Lk 23,26-56 (zdůraznit "Bože můj, proč jsi mě opustil" a výrok setníkův: "Tento člověk byl opravdu Syn Boží" jako těžiště Markova evangelia). Každé utrpení směřuje k novému začátku - zde nebo na věčnosti.

46. Události po zmrtvýchvstání: Prázdný hrob, zjevení Marii z Magdaly, Petr a Jan u hrobu, cesta do Emauz

47. Ježíš se zjevuje apoštolům a ustanovuje některé svátosti; nanebevstoupení: Mk 16,12-20; Mt 28,1-20; Lk 24,1-53 - stejné a rozdílné zprávy u synoptiků

IV. CO MAREK NEZAZNAMENAL

48. Historie Ježíšova dětství v Matoušově a Lukášově evangeliu: Mt 1,1-2,18; Lk 1,5-2,52;3,23-38; srovnání a vysvětlení rozdílů v rodokmenech

49. Horské kázání: Mt 5,5-7,27;8,5-22; Lk 6,17-7,10;11,1-4 - porovnání

50. Poslání apoštolů, které není v Mk: Mt 10,1-11,30; Lk 7,18-35; 10,1-22.

51. Vyučování lidu V Mt: O odpuštění, smysl společné modlitby a společenství - Mt 17,24-27; 18,12-35. O posledním soudu (Mt 25,31-45). Co pro nás znamená společenství a služba bližnímu?

V. MALÁ A VELKÁ VSUVKA LUKÁŠOVA EVANGELIA

52. Malá vsuvka v Lukášově evangeliu: zázračný rybolov, řeč na rovině, Ježíš a ženy - Lk 5,1-11; 6,17-8,4.

53. Velká vsuvka v Lukášově evangeliu (9,51-18,43) - zpráva o velké cestě a hlavní události: Marie a Marta (10,38-42); "Otče náš" (10,16-20;11,1-4); uzdravení deseti malomocných (17,11-19); Zacheus (19,1-10)

54. Hlavní podobenství ve velké vsuvce: o milosrdném samaritánovi (10,25-37), o boháčovi (12,13-40), o hostině 13,22-14,24, o ztracené ovci 15,3-7, o marnotratném synu a milosrdném Otci- 15,11-32, o farizeovi a celníkovi - 18,1-14.

VI. EVANGELIUM SVATÉHO JANA

55. Janovo evangelium a jeho vztah k synoptikům (Ježíš je Logos - prolog: 1,1-18; 3 cesty do Jeruzaléma: 2,13; 6,4; 11,55).

56. Velké Ježíšovy zázraky Janova evangelia: svatba v Káni Galilejské (2,1-12), chromý 38 let (5,1-15), slepý od narození (9,1-41, viz 36. hodina), Lazar čtyři dny v hrobě 11,33-44).

57. Ježíšovy řeči v Janově evangeliu: Rozhovor s Nikodémem (3,1-21), se Samaritánkou (4,1-42), o moci, kterou mu dal Otec (5,19-47).

58. Ježíš a cizoložná žena (7,53-8,11), Dobrý pastýř a jeho ovce (10,1-39). Úvaha: Vztah pokání, odpuštění a záchrany na základě úryvků.

59. Poslední večeře podle Jana: umývání nohou 13,1-15), označení zrádce (13,23-30), Nové přikázání (13,34-35) a přikázání lásky (15,12-17).

60. Ježíšova "Velekněžská modlitba" (17,1-26). Chceme evangelizovat, aby byla splněna Ježíšova touha: "...ať všichni jsou jedno,... aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal " (17,21)


Septima:

Materiál: J. Kadlec -Církevní dějiny (skripta KTF UK); Franzen - Malé církevní dějiny

I POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ

1. Ježíš historický a vznik církve v Jeruzalémě

2. Židokřesťanství podle Skutků apoštolů

3. Jeruzalémský sněm a pohanokřesťanství

4. Působení sv. Pavla mezi pohany - Pavlovy misie

5. Evangelium sv. Jana a základy katolicizmu

6. Doba apoštolských otců

7. Písemnictví poapoštolské doby

8. Pronásledování křesťanů a jeho příčiny - mučedníci

9. Přemožení mylných názorů (gnosticizmus a montanizmus)

10. Konstantin veliký a Milánský patent dává křesťanům svobodu

II. CÍRKEV VE VÝCHODNÍ KŘESŤANSKÉ ŘÍŠI ŘÍMSKÉ

11. Rychlé šíření křesťanství - hromadné křty a jejich následky

12. Křesťanská idea Boha a formulace Trinitárního dogmatu

13. Kristologické dogma a počátky odpadu Východu

14. Církevní život v této době (katechumenát a svátosti, bohoslužba, veřejná pokání, stav kléru a lidu)

15. Poměr církve a státu

16. Řecké mnišstvo a kláštery

III. ROZKVĚT ZÁPADNÍ CÍRKVE

17. Patriarchát a primát církve římské

18. Svatý Augustin a jeho význam pro život církve

19. Vnitřní církevní život (poměry nábožensko-mravní, projevy zbožnosti, církevní instituce, počátky latinského mnišstva)

IV. NA SKLONKU KŘESŤANSKÉHO STAROVĚKU

20. Koncil Chalcedonský a kristologické dogma

21. Islám

22. Tehdejší mylné názory (pelagianizmus, semipelagianizmus) a jejich popření

23. Svatý Benedikt z Nursie, otec západního mnišstva

V. KŘESŤANSKÝ STŘEDOVĚK - RANÉ OBDOBÍ

24.Církev jako učitelka a vychovatelka národů (Germáni, Románi, Slované)

25. Ariánství a jeho šíření v Evropě

26. Pokřesťanštění Franků, Keltů a Anglosasů

27. Anglosaská misie v Německu

28. Církevní vztahy k vznikající západořímské říši

29. Život v církvi (misie, diecézní zpráva, obsazování vyšších církevních úřadů, zbožnost lidu, církevní vzdělanost a věda)

30. Období do rozkolu církve na katolickou a pravoslavnou (papežství pod vládou laiků, korunovace Oty I. za římského císaře, reformní hnutí v klášterech, proč se tomuto období říká "temné století církve")

31. Gregoriánská reforma (Řehoř VII. a jeho nástupci až do skončení boje o investituru

32. Reformy v Benediktinském řádu a vznik cisterciáckého a premonstrátského řádu

VI. VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK

33. Od prvního Lateránského sněmu do nastoupení Inocence III. Svět 12. století

34. Křížové výpravy 12.a 13. století

34. Podstata křižáckého hnutí a jeho výsledky

35. Hereze a inkvizice

36. Vznik a život žebravých řádů - sv. František a sv. Dominik

37. Církevní kult, disciplina a náboženský život 13. století

38. Církevní věda - vznik a podstata scholastiky

VII. POZDNÍ STŘEDOVĚK, RENEZANCE A HUMANIZMUS

39. Avignonské papežství a velké papežské schizma 1378-1417

40. Kostnický sněm a Jan Hus

41. Církevní správa, duchovní život, sklon k mystice pozdně středověké doby, řeholní život

42 Církevní a náboženské poměry v Čechách ve 14. století a v době husitské

43. Vznik a rozvoj humanizmu, renezance

VIII. CÍRKEVNÍ NOVOVĚK

44. Vznik a rozvoj reformace (Německo, Švýcarsko, Anglie za Jindřicha VIII.)

45. Reformace v Čechách

46. Období restaurace, Tridentský koncil

47. Velcí papežové potridentské doby a nová řeholní společenství

48. Barokní doba v Evropě - protireformace v německé oblasti

49. Náboženská obnova v zemích koruny české - české povstání a třicetiletá válka

51. Protireformace v ostatních zemích

52. Nové světové misie na americkém kontinentě, klady a chyby

IX. DOBA OSVÍCENSTVÍ A 19. STOLETÍ

53. Osvícenský světový názor a jeho důsledky

54. Josefinizmus

55. Francouzská revoluce a její důsledky

55. Církevní politika v jednotlivých zemích Evropy i Ameriky

56. Velcí papežové 19. století, duchovní správa a řeholní život. Život víry a vědy. Vzdělávací a výchovná činnost církve

57. 1. Vatikánský koncil a vznik Starokatolické církve

X. DVACÁTÉ STOLETÍ

58. Pád státního totalizmu Rakouska - Uherska a následky v církvi

59. Papežové 2O. století, změny ve způsobu vykonávání jejich úřadu, jejich vztah ke světovým válkám

60. Život církve v socialistickém Československu

61. Význam 2. Vatikánského koncilu, nové pohledy na církev jako společenství Božího lidu (Lumen Gentium), Písmo svaté (Dei Verbum), další aspekty

62. Papežské dokumenty po 2. VK

63. Okružní listy papeže Jana Pavla II. (Vyjmenovat, zaměření)

64. Současné ekumenické snahy

65. Příprava na 3. tisíciletí, list Tertio milenio adveniente

66. Církev přerůstá do věčnosti - dějiny

(Hodinová dotace 2 hod týdně, to je celkem 70 hodin. Některé hodiny odpadnou, zbytek církevní aktuality a zaměření na liturgický rok. Pozor: Jednotlivé kapitoly nutno zaměřit zejména podle dotazů žáků!!!)


Oktáva: VÝVOJ TEOLOGIE (UKÁZKY)

I. SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO A ZALOŽENÍ CÍRKVE

1. "Budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, až na konc země" (Sk 1,8) jako program hlásání evangelia (události nanebevstoupení podle Lk 24,44-52; Sk 1,1-8.

2. Život modlitby jako dispozice pro příchod Ducha svatého.. Volba nového apoštola (Sk 1,12-26) jako základ apoštolské posloupnosti hierarchie

3. V síle Ducha svatého se Petr stává hlasatelem radostné zvěsti (Sk 2,14-41): "Obraťte se a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vál byly odpuštěny hříchy a jako dar dostanete Ducha svatého"

4. Obhajoba Petra a Jana před veleradou (Sk 4,1-31).

5. Společenství jako předpoklad života prvních křesťanů (Sk 2,42-47) 4,32-5,16)

6. Ustanovení jáhnů 6,1-54 a první popis vzkládání rukou jako ustanovení kněžských svěcení. Štěpánovo kázání a ukamenování (Sk 7,1-60).

II. TEOLOGIE SVATÉHO PAVLA

7. Obrácení svatého Pavla a jeho příprava na hlásání evangelia (Sk 9,1-30; gal 1,11-2,20)

8. 13 Pavlových listů: 1 Sol, 2 Sol, Gal, 1 Kor, 2 Kor, Řím. Listy z vězení: Ef, Fil, Kol, Flm. Pastorátní epištoly: 1 Tim, 2 Tim, Tit. List Židům

9. Pavlovy cesty (opakování):

1.Spolu s Barnabášem a Janem Markem ze Syrské Antiochie na Kypr, Perge, Pamfylii (Marek se odloučil), do Antiochie Pisidské, Ikonia, Lystry a Derbe, Perge, Atalie do Syrské Antiochie a do Jeruzaléma (sněm asi v r.49 - Sk 15).

2. Se Silou (Silvánem) do křesťanských obcí v Syrii, Kilikii, Derbe, Lystry (přibral Timoteje), Antiochie Pisidské, Frigii, Galacii (Gal 4,13-15), Mysii do Troady a přes Neapolis do Filip, Amfipolis, Apolonii do Soluně a do Athén, Korintu (Sk 18). Po půldruhém roce v Korintu do Syrie, přes Cesareu do Antiochie a Jeruzaléma?)

3. Stejnou cestou do Efezu (1 Kor 15,32), pak do Makedonie, Achaje, Korintu, přes Makedonii, Filipy do Troady, Milétu, Tyru, Ptolemais, Cesaree Přímořské do Jeruzaléma, kde byl zatčen.

10. Pavlova teologie dědičného hříchu jako SZ dogma. Tajemství viny jako odůvodnění spásy: Židé i pohané zhřešili (Řím 3,9-20).

11. Bůh uvedl lidstvo na cestu spásy vírou v Ježíše Krista (Řím 3,21-26, 5,1-17) - ospravedlnění.

12. Pavlovský význam křtu (Řím 6,1-11)

13. Křesťané, osvobození od SZ zla, jsou Božími dětmi a dědici (Řím 7,1-5; 8,14-27). Úvaha: Co to je svoboda dětí Božích.

14. Dokonalá láska a chování silných ke slabším (Řím 13,8-14; 15,1-7).

15. Uspořádání života křesťanů (1 Kor 6,1-7; 17-24; 26-31) a účast na stolu Páně (1 Kor 19,16-17;31; 11,23-28). Pokyny pro život v rodině (Kol 3,18-4,1). Jak provádíme denní zpytování svědomí?

16. Velepíseň lásky a Božské ctnosti (1 Kor 13,1-13), vzkříšení z mrtvých 15,12-14; 2 Kor 5,12-17)

17. List Židům - teologie Krista, nejvyššího velekněze, který jednou provždy vešel do velesvatyně, aby sám sebe obětoval (4,14-16; 9,1-13).

18. Nejstarší kánony NZ a NZ apokryfní literatura (Patrologie-ukázky)

19. Patrologie, hlavní autoři, popis liturgie a svátostí. Vývoj teologie jako obrana proti bludným naukám

20. Teologický přínos Sv. Ireneje z Lyonu: 1. Pojem Boha a Trojice, 2. Christologie a Mariologie, 3. Tradice a Písmo svaté, 4. Nauka o církvi a prvenství římského biskupa (viz Patrologie)

21. Nicejský sněm 325 a rozšířená formulace "Vyznání víry". Teologické práce

22. Teologie sv. Augustina(354-430) ("De civitate Dei" a další práce)

23. Svatý Jeroným (345- 420) a jeho dílo

24. Lev veliký,Řehoř veliký a Jan Damascénský a jejich teologické práce

25. Rozkol v církvi (rok 1054) a sporné teologické otázky mezi Východem a Západem

26. Vybrané části ze sv. Tomáše Aquinského: Summa Theologica

27. Základy aristotelské filosofie v Tomášově přepracování

28. Dílo Karla Boromejského

29. Tridentský koncil a jeho teologické závěry

30. 1. Vatikánský koncil a nová dogmata

31. II. Vatikánský koncil a jeho encykliky

32. Teologický význam Pavla VI. a Jana Pavla II.

33. Joseph Ratzinger a jeho práce v Kongregaci pro doktrinu víry Apoštolského stolce

34. Zajímavé encykliky posledních let (Tertio milenio adveniente a další)

(Předpokládaná hodinová dotace 2 h týdně, maturitní třída, proto jen 34 hodin. Pokud budou ještě volné hodiny, lze probírat některé aktuální materiály Apoštolského stolce.)