Vysvětlení několika základních pojmů

• PSYCHIATR je lékař, který vystudoval lékařskou fakultu, složil potřebnou atestaci a získal od lékařské komory Osvědčení (licenci) k výkonu praxe v tomto oboru. Může předepisovat léky, nemůže vyšetřovat testovými metodami. Má titul MUDr.

• PSYCHOLOG je absolvent filosofické fakulty, má titul PhDr. nebo mgr. Stejně jako psychiatr musí složit předepsanou atestaci a získat od profesního sdružení Osvědčení k provádění praxe. Nemůže předepisovat léky, může vyšetřovat testovými metodami.

• PSYCHOTERAPEUT je odborník (psychiatr nebo psycholog, zřídka jiný obor), který kromě výše uvedených předpokladů ještě absolvoval výcvik (sebezkušenostní, teoretickou i praktickou výuku v rozahu nadstavbové atestace) v oboru psychoterapie (zpravidla v některém ze základních směrů) a obdržel od příslušného orgánu Osvědčení o funkční specializaci a je tedy legálně oprávněn k provozování psychoterapie ve zdravotnictví.

• PSYCHOTERAPIE je v širším slova smyslu vědní obor, zabývající se působením psychologických prostředků (slova, hudby, zvuků, obrazů a jejich kombinací) na lidskou psychiku. V užším smyslu je to užití tohoto působení jako léčebného prostředku. Dnes jsou jako vědecké uznávány tři základní oblasti psychoterapie, které se dělí na jednotlivé specielní přístupy

  1. psychoterapie KOGNITIVNĚ BEHAVIORÁLNÍ, česky NÁCVIKOVÁ, která působí na vědomé racionální úrovni, a ke zlepšení stavu pacienta využívá prvků učení.

  2. psychoterapie HYPNOTICKÁ a SUGESTIVNÍ používá metod sugesce nebo hypnózy, tedy stavů terapeutem změněného stavu vědomí k vkládání potřebných informací do psychiky pacienta.

  3. psychoterapie ANALYTICKÁ (odkrývací, dynamická) používá ke zlepšení stavu pacienta rozboru a rozpracování nevědomých, skrytých myšlenkových stereotypů vzniklých a upevněných v průběhu životní historie pacienta. Odkrývání těchto nežádoucích stereotypů může být prováděno různě - např. metodou volných asociací u klasické psychoanalýzy, řízeným rozhovorem nebo změněného stavu vědomí při tzv. holotropním dýchání.

• CO NENÍ PSYCHOTERAPIE : především jakýkoliv postup prováděný neodborníkem, tedy kýmkoli, kdo nemá výše uvedenou předepsanou kvalifikaci. Dále různé postupy vycházející z tzv. přenosu hypotetických energií, odvolávající se na jevy či události ležící mimo životní historii pacienta či mimo reálnou vědecky poznatelnou zkušenost.

• KOMPLEXNÍ LÉČBA duševních poruch předpokládá využití všech vědecky ověřených a uznávaných metod (farmakoterapie, psychoterapie, socioterapie či duševní rehabilitace) ke zlepšení duševního stavu pacienta. Některé metody je možno u jednoho pacienta v jednom čase a s jedním terapeutem kombinovat, jiné je možno užívat v návaznosti. Podle druhu a závažnosti onemocnění se upřednostní některý z přístupů (např. farmakoterapie u více biologicky podmíněných duševních poruch, psychoterapie při léčbe potíží s převládajícím psychologickým podkladem.