Óda na posranost světa
Hle, hnusná, žlutá houba
Plazící se kolem našich nohou
Hnusná, slizká, páchnoucí
Sytící se naší lhostejností
Táhne svoje odporné tělo pachem hnijících myšlenek
A za sebou nechává lepkavou stopu všeobecné rezignace
Je moc milá a přítulná
Každý ji má rád
Pomazli se s ní
Něžně na ni vyvrhni smrdutý hlen
Z teplých vnitřností tvého sobectví
A raduj se s ní z přicházejícího konce světa
Ať si můžeš říct:
Tfuj tajbl a dobré pryč
Ať se vše ve zlé obrátí
Veliký já jsem přispěl k posranosti světa
Život je omyl a trus na černě čisté struktuře nebytí
Kal v průzračném roztoku blažené smrti
A proto: Smrt životu!
Toť náš úkol
Toť náš, ó veliký cíl!