V současnosti, po radostech i smutcích způsobených věčným koloběhem života, mám kromě dvou pejsků a tří králíčků morčat čtyřicet. Někdo by řekl, že je zbytečné chovat tolik zvířat, ale nebýt jich, nedospěla bych. Jejich přítomnost mne ovlivnila ve všech směrech. Nemoci a úmrtí mne naučily ovládat emoce, díky mým morčátkům se každý den mám na co těšit, dávají mi smysl života a předurčují, co mám dělat. Do budoucna se pro ně stanu kutilkou a snad i veterinářkou.

Zkrátka kdo nemá zvíře, jako by nežil.

V současnosti už začínám zaměřovat chov jen na barvy s rubínovým a červeným okem, přesto mám ještě spousty morčátek tmavookých. Časem bych ale chtěla chovat víceméně jen barvy slateblue, coffee, lila a béžovou, dále morčátka s kresbami tan, lux a fox. Nyní je ale náš repertoár bohatší..

Aguti – zlatá, šedá, stříbrná, oranž, krémová a skořicová

Argente – lila-zlatá, lila-šafrán, lila-bílá

Solid aguti – zlatá, oranž, šedá, krémová, stříbrná a skořicová

Non-aguti – černá, čoko, slateblue, lila, béžová, himalaya (přev.čoko)

Tan – černá, čoko, slateblue, lila a béžová

Lux – černá, slateblue, lila, béžová

Fox – stříbrná, skořicová, slateblue, lila, béžová

Vícebarevná morčátka mám téměř ve všech těchto barvách (krom kreseb tan, lux, fox a solid aguti), a to v kombinacích s červenou, zlatou, krémovou, šafránovou i bílou. Nově je chov obohacen o několik překrásných šimlů a dalmatinů.

Časem se chci specializovat pouze na barvy slateblue, coffee a tyto v kresbě tan, lux a fox u morčat s krátkou i s dlouhou srstí, ale těžko říct, zda se mi to někdy povede – když ona jsou ta černá, čokoládová, flekatá a blonďatá morčátka také tak krásná... :-)

Pro morčátka jsem s mamčinou asistencí vybudovala velkou morčatárnu – dřevěnou skříň o pěti patrech tvořenými plastovými “vaničkami” o rozměrech 100x50 cm. Zde bydlí morčátka po pěti, maximálně po šesti na patře. Zatím to stačí, protože téměř polovinu chovu tvoří mladá, ještě malá zvířátka, ale časem budeme mít ještě druhou morčatárnu, nejspíš také pětipatrovou. Kromě morčatárky mám ještě několik klecí, které chci ale časem nahradit již zmíněnou druhou morčatárnou.

Asi dvakrát týdně investuji dvě hodiny do čištění klecí a morčatárny. Podestýlám hoblinami, které se mi zdají celkem dobré, a které navíc beru – když nám zrovna nestávkuje auto – zadarmo od truhláře. Jako jinou podestýlku mohu jen doporučit kukuřičkou drť, která výborně saje, hezky vypadá a nepráší. Jediným jejím mínusem je cena, ale pro majitele jednoho morčátka je to i tak skvělá investice.

Krmena jsou moje morčátka dvakrát denně, přičemž jeden chod jsou buď granule, nebo ovoce a zelenina, nebo seno a tráva, podle toho, co se nabízí.

- Granule jsou speciálně vytvořené pro chlupaté morčecí jazýčky, obohacené o vitamíny a minerály a velmi chutné – většinou z misek zmizí během půl hodiny. Hlavní přednost granulí je v tom, že si morčata nemohou vybírat, takže snědí všechno. Občas jim granulky obohacuji ovsem, pšenicí, ovesnými vločkami, trochou slunečnic nebo oříšků či sušeným ovocem, ale granule jsou tak oblíbené, že někteří mlsouni tyto “zbytečnůstky” nechávají v misce.

- z ovoce mají nejraději jablka, švestky a špendlíky, které rostou v okolí našeho domu, což je velmi příhodné :-) Někteří lidé dávájí morčatům na přilepšenou citrusy, kiwi, banány a jiné exotické plody, ale našim to nějak nejede – inu, co sedlák nezná, nežere. Ale zkuste to, třeba se jim zavděčíte.

TIP: Letní vedra skvěle zažene meloun, ale nepřehánět – z většího množství mívají průjem.

- oblíbenou zeleninou jsou mrkve, čínské zelí, čekanka, červená řepa, růžičková kapusta a další “obvyklé” druhy. Pro vysoký obsah C vitaminu je dobré dát morčatům občas papriku, ale (jako spoustu jiných věcí) ani tuto dobrotu naši chlupáči nemusí. Morčata mohou dostat i kousek brambory, ale kvůli obsahu solaninu to není dvakrát bezpečné. Já osobně jimi nekrmím. Co morčata rozhodně dostat nesmí je zelí. Dostávají po něm ošklivé průjmy, jejichž vinou mohou i zemřít na dehydrataci!

- seno si nejraději suším sama, ale ještě nikdy se mi nestalo, že by moje zásoby stačily byť na polovinu zimy. Naštěstí mám hodné sousedy, kteří se potřebují zbavit sena z chaty. Seno je velice důležitou součástí potravy morčete a také pomáhá obrousit zuby (i stoličky), proto je dobré krmit jím co nejvíce.

- trávy je naštěstí zde na Barrandově dost. Kromě trávníku u našeho domu je tu několik luk v blízkosti lesa. Morčata mají nejradši pampeličky, jetel, jitrocel a obvyklé druhy trav, ale i řebříček, mařinku a další. Pozor ale na jedovaté rostliny, jako je vachta nebo pryskyřník.

- jiné dobroty slouží zejména ke zpestření jídelníčku, ale některé mají i jiné výhody:

Vodu dávám obvykle jen jednou za dva dny, o to častěji dostávají morčata zeleninu nebo trávu. Přes zimu dělám morčátkům místo vody slabý šípkový čaj, aby měla dost C vitaminu. Kojící samičky mají k vodě přístup stále.

- česání je jednou z morčetem nejméně oblíbených procedur, naštěstí mám téměř samá necuchavá morčátka, která to nepotřebují častěji než jednou za měsíc. Pro případ potřeby mám doma železné hřebenya kartáče pro psy, které snado vyčešou odumřelé chlupy. Je vhodné mít i nůžtičky se zaoblenou špičkou na odstraněn případných “cucků” ze srsti.

- koupání se snažím vyhnout, není-li to nutné, protože morčátka jsou citlivá a snadno nastydnou. Navíc je koupele dost stresují (až na pár “exotů”, kterým se to naopak líbí :-) jinak používám jemný šampon pro štěňata, který je šetrný k srsti a hezky voní. Po vykoupání a důkladném vymytí šamponu morčátko vysuším ručníkem a poté ještě fénem.

TIP: Přidáte-li do šamponu pár kapek Tea Tree Oil, výsledkem bude nádherně hebká, po čajovníku vonící srst. Navíc má Tea Tree hojivé účinky, takže má-li morčátko nějaké drobné oděrky nebo třeba plísně, prokážete mu koupelí v Tea Tree velkou službu.

- stříhání drápků si zajišťuji sama, koupila jsem si pro tento účel speciální kleštičky na drápky. Zastřihávání drápů je nutné, protože přerůstající drápy (problém především starších morčat) mají tendenci stáčet se pod tlapku a způsobují tím morčeti bolest při chůzi.

TIP: Morčata si mohou obrousit drápky na hrubém kameni umístěném v kotci, nebo mají-li často možnost proběhnout se po tvrdém podkladu. Bohužel to v bytě není možné.

- zoubky musí být také náležitě kontrolovány. Jsou-li morčata správně krmena, nemívají s nimi problémy. Přerostlé zuby jinak způsobují bolesti a jsou-li přerostlé stoličky, může odmítání potravy morčetem vést až k jeho smrti! Předejít se tomu dá dostatečným přísunem sena a tvrdého pečiva či větviček na hlodání.

- vitamin C je pro morčata velmi důležitý a je třeba dbát na jeho dostatečný přísun. Doporučuji kupovat zeleninu a ovoce bohaté na Céčko a občas do vody přidat šumivou tabletu nebo dát místo vody šípkový čaj.

- parazité jsou obvyklými společníky morčat a bohužel jsou “k mání” všude – i v seně nebo v podestýlce můžeme semtam nějaké objevit. Asi nejčastější jsou všenky, ektoparazité viditelní v srsti jako podlouhlé bílé pohyblivé nebo tmavé “stojaté” tečky. Obvykle je morče chytí buď od nově doneseného kamaráda, nebo z venku skladovaného sena a hoblin. Proti všenkám působí prostředky Frontline, BioKill a Arpalit. Já používám BioKill, který má tu výhodu, že nepáchne. Navíc není (narozdíl od Frontline) jedovatý, takže jej mohou dostat i březí a kojící samice a mláďata. Působí i preventivně. Jako prevenci ještě používám lék Sulfadimidin, který působí proti častým střevním bakteriím – kokcidiím. Kokcidioze, průjmovému onemocnění dost často končícímu smrtí z vyčerpání, je lepší předcházet, proto dostávají jednou za půl roku všechna morčata preventivně Sulfadimidin. Proti kokcidiím mají působit i kopřivy.

- na plísně a zapaření z vlastní zkušenosti doporučuji Tea Tree Oil. Je to asi nejúčinější lék na tyto neduhy, jaký jsem kdy zkoušela. Navíc se v něm morčata nemusejí koupat jako v šamponech proti plísním – stačí dát do lahve s tryskou vlažnou vodu s trochou Tea Tree a pokropit do zvlhnutí všechna postižená místa.

- na drobná zranění, která si jsou schopni utržit samci mezi sebou, se mi tea Tree taky výborně osvědčil. Vydesinfikuje, rychle stáhne a vyhojí poraněné místo – za pár dní po něm nejsou ani památky.

- jiná, vážnější zranění a nemoci většinou není člověk schopen sám ošetřit, proto je nejlepší okamžitě navštívit veterináře. Pro zájemce doporučuji navštívit také stránky MVDr. Vítkové: ... – jsou přehledně a odborně zpracované a zmiňují snad všechny morčecí “pohromy”.

Nejzákladnějším rysem chovu drobných hlodavců je toto: má-li ten chov za něco stát, počítejte s tím, že na tom nikdy nevyděláte :-)

K prvnímu krytí samičky přistupuji tehdy, je-li jí alespoň pět měsíců a váží-li minimálně 500g, ale většinou dávám prvně samičky k samcům teprv ve věku 6-7 měsíců a s váhou 600-700g. Starší samice mohou mít s porodem prvních mláďat potíže, ale není to pravidlem – doporučuji se tomu vyhnout, ale stane-li se, tak nemít strach :-)

Snažím se udržovat mezi vrhem a dalším krytím minimálně tři měsíce klidu pro samičku, většinou však čtyři a u slabších, drobnějších samic i déle. Mezi jednotlivými vrhy je tedy odstup 5-7 měsíců.

Za život může mít samička tak osm vrhů, ale dávám přednost individuálnímu chovu – když některá samička vypadá, že by víc vrhů nezvládla, nechám ji být. V případě nutnosti, je tomu u naší Baileys, samičku z chovu vyřadím.

Je dobré, když jsou na sebe samice zvyklé a mohou spolu během březosti a po porodu bydlet – nejsou-li společností stresovány, mohou si navzájem pomáhat s porodem a kojením. Některé samice jsou ale před porodem velmi agresivní, ty je lépe nechat v izolaci. Zbytečně by stresovaly sebe i spolubydlící.

Samička může zůstat u samce až do porodu, ale je bezpečnější ji oddělit dřív, nemá-li hned znovu zabřeznout. Některé samice “mají rozum” a nenechají se hned znovu nakrýt, ale jindy to pak může mít za následek velké vyčerpání samičky.

Ve vrhu bývají obvykle tři mláďata, vyjímkou nejsou ani dvojčata a čtyřčata. Paterčata a početnější vrhy jsou vzácnější, ale také slabší a někdy je nutné je buď rozdělit k více matkám, nebo dokrmovat uměle.

Pro dokrmování lze použít směs tučného tvarohu nebo taveného sýra s mlékem a glukosou nebo Actimelu s glukosou. Zhruba d třetího dne už miminka oždibují “dospěláckou” stravu, proto je dobré v té době dávat maminám větší příděly měkké zeleniny a trávy.

Miminka odstavuji, když jsou jim jeden až dva měsíce a váží alespoň 200g (toto minimum platí samzřejmě pro jednoměsíční prcky). V té době už jsou zcela samostatná.

Jak vyplývá z názvu, sídlí moje chovatelská stanice na Barrandově – téměř satelitním sídlišti na západním okraji Prahy. Sice bydlíme, v panelovém domě, sami tak trochu jako v králíkárně, ale s překrásným výhledem ze všech oken našeho podstřešního bytu v blízkosti chráněné krajinné oblasti, Prokopského údolí. Zajímáte-li se aktivně o přírodu, můžete návštěvu mého chovu rovnou spojit s výletem do údolí a na protější svahy, kde se lze setkat s mnoha krásnými chráněnými rostlinami, jako je třeba bělozářka liliovitá, či endemitními živočichy, například plošticí páskovanou.

Kromě morčátek žijí v našem bytě i další zvířátka – dva pejskové, tři králíčci a dvě želvičky.

Paradoxně to byli právě naši psi, kdo odstartoval můj chov čistokrevných morčat. Máme totiž dvě tricolorní fenky plemene sheltie. Když jsem na internetu hledala další chovatele těchto nádherných psů, zjistila jsem, že existují i sheltie-morčata. Tím to všechno začalo. Naše holky, zvlášť tedy ta moje – Tikinka – mají morčata rády, starají se o ně a trochu se pokouší pást. Obě jsou velmi šikovné a aktivní, trénujeme s nimi agility.

Králíčky máme spíš náhodou, původně to byl jen kastrátek Flíček, ale pak mi byly darovány ještě dvě slečny. Víceméně neúspěšně se pokoušíme semtam o nějaká miminka, ale člověk by ani neřekl, jak je těžké v Praze sehnat samce králíka. Ale jednou už jsme malé králíčky měli, čtyřčata od samičky Popelky, a je nám jasné, že to chceme ještě jednou – jak si s nimi Tikinka vyhrála, na to se dalo koukat hodiny v kuse :-)

Želvičky jsou taky víceméně zachráněné. O jednu už se kamarádka nemohla starat a věděla, že jsem “měkká”, druhá musela opustit svou majitelku, protože byla ošklivě pokousána větší želvou. Samička Rozárka (asi kříženec Trachemys scripta Troostii) je velmi hravá, žebravá a nenažraná, nebojí se lidí a už je tak naučená, že ze mě nějaký ten žvanec vždycky vypadne. Nagi (Trachemys scripta elegans), druhá želvička s dosud neurčeným pohlavím, byla dřív bojácná a trochu agresivní, uměla nádherně syčet a potápěla se jako ponorka :-) nyní, když mě vidí, leze po stěně akvárka a snaží se ze mě vymámit něco k snědku :-)