Osobní vzkaz
Charles Van Riper, Ph.D.  (+1994)
Bývalý profesor na Western Michigan University, balbutik a jeden z nejznámějších logopedů v USA.
Autor jedné z nejznámějších knih o koktavosti: The Treatment of Stuttering (1973)

Osobní vzkaz byl uveden v publikaci: Do you stutter: a guide for teens, (Koktáte: průvodce pro teenagery)

Když jsem byl teenagerem před téměř 70 lety, moje budoucnost mi připadala neradostná. Byl jsem velmi těžký balbutik s mnoha dlouhými blokádami doprovázenými křivením tváře a škubáním hlavou, což nejen způsobovalo odmítavou reakci mých posluchačů, ale také mi téměř znemožnilo komunikaci. Prodělal jsem terapii v ústavu pro balbutiky, získal trochu dočasné plynulosti, ale pak nastalo opětné zhoršení a byl jsem na tom hůř než předtím. Pouze jednou jsem pozval jednu dívku na schůzku a ona mi odpověděla: "Nejsem tak na dně." Recitování ve škole bylo tak znechucující pro mě, pro spolužáky i učitele, že jsem často neřekl jediné slovo. Cizí lidé, kteří se na mě dívali, když jsem se pokoušel promluvit, mysleli si, že jsem buď epileptik nebo bláznivý. Tyto roky byly pro mě černé.
Ale nejhorší na tom bylo, že jsem se cítil nejen bezmocně, ale i beznadějně. Jak si kdy najdu práci nebo jak budu schopen se o sebe postarat? Jak budu schopen se oženit a mít rodinu? Cítil jsem se nahý ve světě plném ocelových nožů. Přemýšlel jsem o sebevraždě a pokusil se o ni, ale i tady jsem zklamal.
Kdyby mi tehdy věštkyně předpověděla, že budu mít nádherný a užitečný život, hořce bych se jí vysmál do obličeje. Ale navzdory mé koktavosti nebo dokonce kvůli ní, jsem takový život měl, a vy ho můžete mít také. Teď v 82 letech se mohu podívat na ty roky s pocitem uspokojení. Měl jsem fascinující práci, která mi pomohla dělat průkopníka v nové profesi. Oženil jsem se s půvabnou ženou, měl jsem tři děti a devět vnoučat a všichni mě zahrnovali láskou, po níž jsem toužil a neočekával, že ji někdy získám. Vydělal jsem spoustu peněz z mnoha napsaných knih. Vytvořil jsem filmy, televizní a rozhlasové pořady; přednášel jsem po celé zemi a v mnoha cizích státech. Měl jsem vše, co jsem chtěl a ještě více. Ve svém vysokém věku jsem spokojený.
Musel jsem se vyléčit z koktavosti, abych to vše dokázal? Ne, koktal jsem po celou dobu. Domnívám se, že jsem jedním z nevyléčitelných balbutiků. Každý má svého osobního démona a mým je koktavost. Tak i vaším. Poznal jsem, že když jsem koktavost přijal jako problém a naučil se s ní vycházet, místo abych se jí vyhýbal, skrýval ji nebo s ní bojoval, můj démon na mě ztratil vliv. I když jsem se obával koktavosti, přesto jsem mluvil. Pokud mě ostatní kvůli ní odmítali, poslal jsem je do háje! Přestal jsem se sebou při koktání bojovat; naučil jsem se koktat lehce a když jsem toho docílil, plynulost se zvýšila natolik, že jsem dokázal vše, co jsem zamýšlel.
Znám stovky balbutiků, kteří si dokázali zařídit uspokojivý život i přes svoji koktavost. Mezi nimi jsou dělníci, knězi, učitelé, právníci, dokonce i dražitel. Jejich společným rysem bylo, že nenechali svou koktavost, aby jim zabránila v mluvení.
Tedy i pro vás je naděje, mí přátelé.