Čtvrtek 3. června v 19.30
hod. chrám sv. Ducha Prof. Roberto Antonello, Itálie
Benedetto MARCELLO (1686 – 1739)
Baldassare GALUPPI (1706 – 1785)
Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ (1684 – 1742)
Giuseppe TARTINI (1692 – 1770)
Giovanni Battista PESCETTI (1704 – 1766)
Antonio VIVALDI (1678 – 1741)
Benátská varhanní škola v prvé polovině 18. století Město Benátky a jeho území na pevnině patřily po mnohá staletí k nejpřednějším hudebním centrům v Evropě. Jak orchestrální a vokální, tak varhanní hudba zde našly pro svůj rozkvět a vývoj ideální podmínky. Ekonomické aktivity benátského státu, dóžecí dvůr a bazilika sv. Marka – to byly hlavní prvky, které uvedené podmínky vytvářely. Během 17. a 18. století se ještě úplně nerozlišovalo mezi cembalovou a varhanní hudbou; přestože se postupně jisté rozdíly objevovaly, stále bylo možné oba typy nástrojů zaměňovat. Co v 18. století převládlo, byl virtuózní aspekt, spojený s brilantním a elegantním charakterem jednotlivých skladeb. Psaly se skladby v operním stylu s názvy jako Cantabile či Aria, které zdůrazňovaly charakter některých sólových varhanních rejstříků, typických pro benátské varhanářství. Sonáty mohly mít jednu dvoudílnou větu nebo více vět. V tomto programu byly některé Černohorského skladby vloženy jako most mezi italským pozdním barokem a tzv. „galantním“ slohem. Černohorský byl učitel Tartiniho v Padově, důležitém městě asi 35 km na západ od Benátek. Jeho skladby jsou vystavěny podle vzorů běžných v severním Německu. Například v jeho tokátě vidíme typický severoněmecký úvod, avšak prvky fugy (tj. imitační tematický kontrapunkt) už nenásledují. Oproti tomu v jeho fugách kontrapunkt přežívá, zatímco italští skladatelé se ho vzdali. Jen Marcellovy fugy ještě mají určitou originalitu. K hlavním italským skladatelům patří Vivaldi, jehož koncerty pro smyčce byly často transkribovány pro varhany. To se týká i J. S. Bacha, který si tímto způsobem osvojil italský hudební styl. Na hudebním poli se geografické
hranice projevovaly jen teoreticky, neboť, jak tento program ukazuje,
kulturní výměna byla velmi častá. (ra) Roberto Antonello
Získal ceny na mnoha mezinárodních i národních varhanních soutěžích (Alpe Adria v Gorizia, Noale, Concours Suisse v Brig apod.). Po vítězství v národní soutěži na Národní italské konzervatoři se stal titulárním pedagogem varhanní hry a varhanní kompozice na Avelino konzervatoři ve Vincenze.
Roberto Antonello se věnuje také
skladbě a muzikologickému výzkumu. V roce 1996 přednášel na téma Registrace
varhanního díla Césara Francka na mezinárodní varhanní akademii na univerzitě
v Göteborgu ve Švédsku. Od roku 1998 ve spolupráci s Luisem Szaránem
připravuje podklady pro vydání díla italského skladatele 18. století
Domenica Zipoliho, který jako jezuitský misionář působil v Jižní Americe. |