Program festivalu 2004

Benátská varhanní škola v prvé polovině 18. století

Město Benátky a jeho území na pevnině patřily po mnohá staletí k nejpřednějším hudebním centrům v Evropě. Jak orchestrální a vokální, tak varhanní hudba zde našly pro svůj rozkvět a vývoj ideální podmínky. Ekonomické aktivity benátského státu, dóžecí dvůr a bazilika sv. Marka – to byly hlavní prvky, které uvedené podmínky vytvářely. Během 17. a 18. století se ještě úplně nerozlišovalo mezi cembalovou a varhanní hudbou; přestože se postupně jisté rozdíly objevovaly, stále bylo možné oba typy nástrojů zaměňovat. Co v 18. století převládlo, byl virtuózní aspekt, spojený s brilantním a elegantním charakterem jednotlivých skladeb. Psaly se skladby v operním stylu s názvy jako Cantabile či Aria, které zdůrazňovaly charakter některých sólových varhanních rejstříků, typických pro benátské varhanářství. Sonáty mohly mít jednu dvoudílnou větu nebo více vět.

V tomto programu byly některé Černohorského skladby vloženy jako most mezi italským pozdním barokem a tzv. „galantním“ slohem. Černohorský byl učitel Tartiniho v Padově, důležitém městě asi 35 km na západ od Benátek. Jeho skladby jsou vystavěny podle vzorů běžných v severním Německu. Například v jeho tokátě vidíme typický severoněmecký úvod, avšak prvky fugy (tj. imitační tematický kontrapunkt) už nenásledují. Oproti tomu v jeho fugách kontrapunkt přežívá, zatímco italští skladatelé se ho vzdali. Jen Marcellovy fugy ještě mají určitou originalitu.

K hlavním italským skladatelům patří Vivaldi, jehož koncerty pro smyčce byly často transkribovány pro varhany. To se týká i J. S. Bacha, který si tímto způsobem osvojil italský hudební styl.

Na hudebním poli se geografické hranice projevovaly jen teoreticky, neboť, jak tento program ukazuje, kulturní výměna byla velmi častá. (ra)

Roberto Antonello

se jako první Ital stal laureátem prestižní Mezinárodní varhanní soutěže Grand Prix de Chartres 2000. V roce 1990 absolvoval varhany a varhanní kompozici na Národní konzervatoři v Castelfranco Veneto. V roce 1992 absolvoval Univerzitu v Bologni. Studoval také ve Francii na Conservatoire National Issy-les-Moulineaux pod vedením Daniela Rotha, kde získal v roce 1993 „Premier Prix d’Excellence en Supérieur d’Interpretation“. Zúčastnil se mnoha interpretačních varhanních kurzů v Itálii i zahraničí pod vedením proslulých umělců (K. Schnorr, M. Radulescu, H. Vogel, H. Davidsson, M. Chapuis, M. Torrent, P. Westerbrink, G. Bovet, J. Boyer, P. Kee)

Získal ceny na mnoha mezinárodních i národních varhanních soutěžích (Alpe Adria v Gorizia, Noale, Concours Suisse v Brig apod.). Po vítězství v národní soutěži na Národní italské konzervatoři se stal titulárním pedagogem varhanní hry a varhanní kompozice na Avelino konzervatoři ve Vincenze.

Roberto Antonello Vystupoval jako sólista i komorní hráč v Itálii i zahraničí – Francii, Švýcarsku, Španělsku, Německu, Anglii, Chorvatsku, Belgii, Slovinsku, České republice, Kanadě, Brazílii, Paraguayi. Nahrával pro rozhlas RAI1 a CD (Divox). Na italských konzervatořích dával přednášky o „alternatim“ praxi, ve francouzské barokní a romantické varhanní hudbě.

Roberto Antonello se věnuje také skladbě a muzikologickému výzkumu. V roce 1996 přednášel na téma Registrace varhanního díla Césara Francka na mezinárodní varhanní akademii na univerzitě v Göteborgu ve Švédsku. Od roku 1998 ve spolupráci s Luisem Szaránem připravuje podklady pro vydání díla italského skladatele 18. století Domenica Zipoliho, který jako jezuitský misionář působil v Jižní Americe.
Od roku 2001 řídí mezinárodní varhanní festival „Citta di Treviso e della Marca Trevigiana“. Je titulárním varhaníkem v basilice Madonna dei Miracoli v Motta di Livenza (Treviso).