Čtvrtek 2. června v 19:30 hod.
chrám sv. Ducha

Bernhard MARX
Německo
Německý Bach – Varhanní hudba rodiny Bachů

Johann Sebastian BACH (1685 – 1750) napsal Preludium a fugu C dur, BWV 547 v Lipsku. Po tvůrčí přestávce se zde opět zabýval tvorbu velkých varhanních děl. Velkolepé Preludium využívá pro svůj vítězný charakter především tří prostředků: silného výrazného hlavního motivu, živého 9/8 metra a konečně celkové harmonicky napjaté koncepce. Úvod v C dur trvající více než 8 taktů a široká, varhanní prodlevou vytvořená barevná plocha závěru, tvoří charakter tzv. „maiestas sonora“ této sazby. Na spojení výše zmíněných tří elementů je založen optimistický nezaměnitelný charakter celého díla. Zářivá síla Preludia naplňuje svou energií i následující fugu. Téma formulované v pregnantní stručnosti přechází do hudebního toku, jehož hudební vitalita zaujme a strhne posluchače stejnou měrou. Později se připojuje pedál s rytmicky rozšířeným tématem, aby posléze zahájil závěrečnou zvukovou architekturu, jež si zářivěji a majestátněji lze těžko představit.

V roce 1720 byl pravděpodobně z podnětu konkurzního hraní u Svaté Kateřiny v Hamburku napsán varhanní chorál An Wasserflüssen Babylon“, BWV 653 (Při řekách babylonských, tam jsme seděli a plakali...), tematicky obsažený v 137. žalmu – smuteční písni izraelského lidu přímo depresivního charakteru. Umělecké vedení dvou diskantových hlasů se spojí se středním hlasem a basem do tiché, niterně zaměřené nálady a působivé vroucnosti.

Triová sonáta III d moll, BWV 528. Andante: forma A B A, jako árie, dvě témata; Adagio e dolce: Bach později použil tuto hudbu jako střední část svého Trojkoncertu a moll pro flétnu, housle, cembalo a orchestr. Kanonické zpracování tématu je mezi dvěma vrchními hlasy; Vivace: spojení „da capo formy“ s italskou koncertní sazbou, nepřetržitý pedálový bas.

Wilhelm Friedemann BACH (1710 – 1784) napsal Sedm chorálních předeher po roce 1733 jako uchazeč o varhanické místo v drážďanském chrámu Svaté Sofie. Skladby ukazují solidní zvládnutí sazební techniky, získané školením u svého otce Johanna Sebastiana Bacha. Melodie chorálu jsou imitačně zpracovány. Po vlivu zvukového ztvárnění slov a rétoricko-deklamačním charakteru zde nelze najít mnoho stop. Tato hudba patří do 18. století a nechce působit více než prostá zvuková výpověď.

Varhanní sonáty Carla Philippa Emanuela BACHA (1714 – 1788) považujeme za vysoce uměleckou komorní hudbu, tradičně chápanou jako církevní umění. Nesporný šarm galantního stylu, který je ve své citlivosti otevřený i utajeným hnutím srdce, vyznívá v této hudbě s podobnou výřečností, jako mnoho dalších kompozic tohoto geniálního syna J. S. Bacha a tvůrce cesty pro nastupující klasicismus.

Johann Christoph Friedrich BACH (1732 – 1795) náležel již k jiné generaci, než jeho dva starší bratři (narodil se ve stejném roce jako Joseph Haydn), přesto jsou jeho zde uvedené varhanní skladby spojené s pozdně barokní hudební řečí, jak se s ní seznámil v rodičovském domě v Lipsku. Malou Fugettu na téma H-C-F-BACH psal skladatel jako malé věnování do přítelova alba. Písmenem H (Hans místo Johann) začíná téma v kryptogramu jeho tří křestních jmen a slavného příjmení.

Nejisté je autorství velké Fugy c moll. Bývá připisována rovněž W. F. Bachovi. I když není stylově jednoznačná, přece obsahuje znaky, podle nichž se můžeme domnívat, že ji napsal Wilhelm Friedemann. C. Ph. E. Bach zařadil Fugu do jím sestavené a publikované sbírky „Musicalisches Vielerley“ (Hamburg 1770) a bezprostředně ji připojil ke Klavírní sonátě J. Ch. F. Bacha volně, bez uvedení jména skladatele. I když autorství této fugy není jednoznačné, skladba má důstojné místo v bohaté tvorbě hudební rodiny Bachů.
Dr. Hannsdieter Wohlfarth

Bernhard MARX studoval hru na varhany u Marie-Claire Alain (Paříž), Ludwiga Doerra (Saarbrücken / Freiburg i. Br.) a Gastona Litaize (Paříž), dále muzikologii na uneverzitách v Saarbrückenu, Freiburgu a Paříži (na Sorboně). Dále se vzdělával na mistrovských varhanních kurzech v Haarlemu, u Antona Heillera ve Vídni a Luigi Ferdinanda Tagliaviniho v Bologni.

V letech 1972-1975 byl Bernhard Marx stipendistou „Deutscher Akademischer Austauschdienst Bonn“ (německý program výměnných studií), kdy absolvoval studia v Paříži. V roce 1973 získal 3. cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Johanna Sebastiana Bacha v Brugách v Belgii. Uskutečnil množství nahrávek pro rozhlas, televizi, na gramodesky a CD. Koncertně vystupoval v Německu, Anglii, Holandsku, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Polsku, USA, Kanadě a latinské Americe.