 |
 |
 |
||
:: Svatby :: Kontakty :: Vlastivědné muzeum v Olomouci ::
:: Střípky z historie zámeckého parku v Bílé Lhotě ::
|
Historie zámku v Bílé Lhotě
Ves Bílá Lhota je poprvé zmiňována v r. 1356, kdy byla v držení vladyků z Řimic.
První tvrz ze 14. století nejspíše zanikla a snad se po ní dochovalo tvrziště v areálu Arboreta
(dnešní Jízdárna). Lhotské panství několikrát změnilo majitele a v 15. století byla zřejmě vystavěna
nová tvrz v místech dnešního zámku (poprvé je zmiňována v roce 1437). Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic
a jeho manželky Kunky z Kobylího byla tvrz v letech 1660 až 1669 přestavěna a nesla již znaky renesančního
čtyřkřídlého zámku. K dalším stavebním úpravám došlo v průběhu 17. stol. Na přelomu 17. a 18. století byl majitelem
Petr Karel z Forgače. V r. 1720 koupil panství Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Původně renesanční zámek
byl opakovaně přestavován a jeho renesanční podoba byla prakticky setřena obzvláště po přestavbě ve
40. letech 18. století Hochbergy v barokním stylu. V r. 1746 koupil zámek se statkem Jan Maxmilián Žižka a
stal se jeho panským sídlem. Brzy ho však kvůli dluhům musel prodat. V letech 1792 až 1840 byli majiteli
lhotského panství Jan Albert a Jan Vojtěch Speil z Ostheimu. Dcera Jana Alberta se provdala za německého
hudebního skladatele Conradina Kreutzera. Ten byl kapelníkem vídeňské opery a při jednom ze svých pobytů
v Bílé Lhotě pracoval na hudbě k opeře "Noc v Granadě". V roce 1870 koupil panství Bílá Lhota Jan Riedel.
Po Janu Riedelovi na něm hospodařil jeho syn Gustav a později jeho vnuk Quido Riedel. Zámek a velkostatek
byl majetkem rodu Riedlů až do r. 1945. Po roce 1945 propadl státu, tedy správě místního národního výboru.
Dnešní zámek je jednoduchá, jednopatrová, čtyřkřídlá budova s malým dvorem v majetku obce Bílá Lhota.
Přístupné jsou pouze prostory sloužící pro veřejnost. V zámku sídlí Obecní úřad Bílá Lhota, zdravotnická
zařízení, pošta, knihovna a další subjekty.
|  Conradin Kreutzer (1780-1849) Parter před zámkem (přelom 19. a 20. století)
Historie zámeckého parku |
Historie parku začíná již v polovině 15. století, ze které pochází první záznamy o ovocné
a zeleninové zahradě patřící k tvrzi v Bílé Lhotě. Na přelomu 16. a 17. století vzniknul dubový hájek
(dnešní Jízdárna) – 400leté duby zde rostou dodnes. Zámecký park byl vytvořen okolo renovovaného zámku
kolem roku 1700. Tehdy byly vysazeny dřeviny, které tvoří kostru dnešního parku. V první polovině 19. století
Jan Vojtěch Speil z Ostheimu založil u zámku park v anglickém stylu.
Největší zásluhu na dnešní podobě parku má Quido Riedel, vnuk Jana Riedla.
V průběhu let 1926 až 1945 zámecký park rozšířil a provedl v něm úpravy ve smíšeném francouzsko-anglickém stylu.
V parku postupně vybudoval druhově bohatou cennou sbírku okrasných i exotických dřevin a park tak proměnil
ve významný dendrologický areál. V letech 1938–1940 vysadil poblíž parku ovocný sad. Podle záznamů pěstoval jabloně,
hrušně, švestky, třešně a další ovocné stromy. Bohužel ve čtyřicátých letech nastaly kruté zimy a většina stromů pomrzla.
Park značně utrpěl za 2. světové války. Po válce majetek Riedlovy rodiny propadl státu. Během následujících 20 let nebyl
park udržován a začal pustnout. Teprve v roce 1963 začal Květoslav Horák pod záštitou instituce Rozvoj Olomouce
s odstraňováním suchých dřevin a náletů a postupným zmlazováním přerostlých keřů. K obnově zámeckého parku došlo
až po roce 1965, kdy jej převzalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci. V roce 1966 získalo muzeum i sousední
pozemek – bývalou část Riedlova sadu, na kterém byla založena pěstební zahrada. Po provedení řady úprav byl park v roce
1968 zpřístupněn pro veřejnost pod názvem Arboretum v Bílé Lhotě. V letech 1980 až 1983 byla postavena vstupní budova arboreta,
která nahradila původní dřevěnou budku. Pořádaly se zde různé kulturní akce a několik let zde byla stálá expozice sochařských
děl našich umělců.
Již v roce 1969 byl park vyhlášen zvláště chráněným územím, v současnosti je zařazen do kategorie Národní přírodní památka.
|  Fotografie parku z doby působení rodu Riedlů (pohled na zámek od Alpina, Nová louka, pohled na zámek přes rybník)
Quido Riedel - zakladatel arboreta |
Quido Riedel se narodil 8. 2. 1878 jako druhý syn Gustava Riedla, majitele rodinného statku v Bílé Lhotě u Litovle.
V roce 1903 zakončil maturitou čtyřletou Vyšší hospodářskou školu v Novém Jičíně. Po maturitě dva roky dojížděl
na studia do vídeňské školy Hochschule für Bodenkultur, která však nedokončil. Studium a pobyt ve Vídni v něm probudily jednak
zájem o dendrologii a parkové úpravy a také o chov koní – oběma zálibám se věnoval až do konce svého života. V roce 1906 se
oženil s Annou Czechovou, dcerou manželky bývalého majitele Novodvorského panství. Kolem svého nového sídla v Novém Dvoře
začal budovat park v anglickém stylu. Při nákupu a dovozu rostlin využíval svého členství v Československé
dendrologické společnosti se sídlem v Průhonicích, která svým členům poskytovala různé výhody a služby. Pro některé úpravy parku,
zvláště skalky, nechal do Nového Dvora přepravit řadu velkých vápencových kamenů z lesní lokality Rachavy ležící na pozemcích
rodinného statku v Bílé Lhotě. Tyto kameny, největší o objemu téměř 0,5–1 m3, dováželi formani z Bílé Lhoty – cesta jim trvala téměř
dva dny. Kameny byly do Nového Dvora transportovány v letech 1908 až 1913. Quido Riedel v Novém Dvoře působil až do roku 1928,
kdy se provdala jeho dcera Alžběta za Dr. Waltra Schuberta. Quido Riedel předal Novodvorské panství dceři jako věno
a sám se vrátil do Bílé Lhoty, kde začal upravovat původní malý park kolem rodinného sídla Riedlů novými úpravami
a výsadbami dřevin. Zemřel v Lošticích po zabavení rodinného majetku 17. 4. 1946 ve věku 68 let.
|  Quido Riedel - zakladatel Arboreta Bílá Lhota (?1930), v arboretu s Aloisem Wesselsem - majitelem tvarůžkárny v Lošticích (?1940), v arboretu (?1940)
|
:: Svatby :: Kontakty :: Vlastivědné muzeum v Olomouci ::