Štěněčí  radost

Panička si vždycky strašně přála mít malá štěňátka. Možná proto mi pořád říkala, že jsem mimino. Loni se jí přání konečně splnilo. Vybrala mi ženicha kousek od Brna, který je opravdu moc pěkný. Černý se znaky právě jako já. Těch dedm dárečků se nám narodilo 1.6.2000. Jako první se podíval na svět Athos – chlapeček černý se znaky. Chvilku nato ho následovala moje holčička černá se znaky – Afra. Ani potom jsem si moc dlouho neodpočinula, protože se už ven tlačil můj malej Aron – černý se znaky. Aby nezůstala převaha na straně pánů, připletla se mi pod nohy fenečka černá se znaky – Aret. Teď, když byly síly vyrovnány, překvapila mě zlatá holčička – Ariella. Velké překvapení, protože jsem si vůbec nemyslala, že by se mi narodil nějaký blonďák. Předposlední se vysoukal ven pejsek černý se znaky – Art, po kterém jsem myslala, že to je už všechno, protože to bylo 3:3. A kde se vzal, tu se vzal druhý zlatý poklad – Adam. Sice nejmladší, ale největší.
Po porodu jsem byla tak unavená, že jsem potom spala jak zabitá. Když jsem si myslela, že jsem se konečně zbavila té tíhoty, to jsem ještě nevěděla, co mě v nádledujících týdnech čeká. Zezačátku jsem se bála se od malých pohnout, aby mi je nevzali nebo jim někdo neublížil, ale potom jsem byla paničce vždy vděčná, když mě od nich vzala a já jsem si mohla v klidu odpočinout. Dokud byla moje děťátka slepá, byla pohoda, ale jak začali ve dvou týdnech rozlepovat kukadýlka, chtěli poznávat celou místnost, kde jsem měla porodnu. Uhlídat je nebylo zrovna nijak jednoduché. Ve třech týdnech přišlo první krmení, které dopadlo hodně ulepeně a bíle. Krmit z dvou velkých misek nebyl moc dobrý nápad. Ti trpaslíci se do nich vrhali tlapkama a někteří experti dokonce celí. Když potom dostal každý svou malou misku, všechno už probíhalo celkem v pohodě. Tlapičky do misky sice strkali pořád, ale už do ní nepadali jak přezrálý hrušky.
Čím jsou štěňata starší, tím více si hrají nejen mezi sebou, ale i s tenisáky, přetahují se o hadýrky, různé gumové příšerky (housenku a mobil) a hlavně strašně rádi koušou návštěvu. Ať to jsou tkaničky u bot nebo kalhoty, triko, všechno musí "ochutnat".
Nedávno jim panička otevřela zahrádku. Ti tam vyhrabali už tolik děr a zničili tak nádherné květiny, že panička dodnes lituje, že je tam kdy vůbec vpustila. Takhle se ale učí poznávat více věcí. Válejí se v trávě a hlavně se v ní perou a štěkají na sebe jak nějací bernardýni. Chvilku je poslouchat, nevíte s kým máte vlastně tu čest. Malí lotříci. Občas mají ale slabou chvilku, kdy si k paničce jen tak sednou a nechají se hladit, aniž by ji kousali. To musejí být ale hodně unaveni.

Můj ženich All Tiger Black Mondeo	All se musel taky sem tam osvěžit...	To jsme já a All u něj na zahradě...	Po porodu jsem byla strašně unavená ale i zvědavá...	Sotva se narodili, tak už se začali rvát...

I přes svou zdánlivou nevinnost mě teda pěkně drancujou, ti se nezdaj (jsou až moc skuteční)...	Takoví malí kulíšci nebo jak říká starší panička – buřtíci hladoví...	Pánská čtveřice (počítáme i toho vzadu)...	Moje zlatá, ale zlobivá holčička Ariella...	Na bráchovi se tak dobře spinká (tvrdí blonďáci)...

Svoje bříšenka ukazují, i když je kojím...	Tak to první krmení se nějak nevydařilo...	Naše prasátka trochu zblízka...	Druhej den obstarala panička štěňatům misky, takže to šlo mnohem líp...	Nechte mě taky ochutnat, co baštíte...

Baštijou už sami a jak jim to jde, pěkně v řadě...	Tos teda přehnal, Athosi. Ustlat si v mé misce, že se nestydíš...	Už ani do té bedýnky se pomalu tlusťoši nevlezou...	V těch miskách se, Adame, nespí, to bys mohl už vědět...	Adame, ty rváči, prát se, to je tvoje moto...

Copak to tam leze, Adame???	Adame, co zas koušeš tu bedýnku???	Sladká spící Afruška...	Pořádně, Aretko, jen si kousni do toho hadru!!!	Necháš tu papuču, Arone!!! Je snad tvoje???

Černý krasavec Art má v sobě jako všichni kluci kus rváče...	Že by byl z Athosa dokonce i fotbalista???	Ti ale pěkně baštijou...	Kam voláš??? Prozraď mi to...	Zas se rvete, vy ostudy...

Vy jste tak hodní, když spíte. O tom nemáte ani tušení jak...	Následují příkladu své mamky...	To se spí dobře na jedné hromadě, co pokladi???	Svůj ke svému...	Blešky z kožichu ven...

Spiklenci, takhle se domluvit na jednoho...	Až nás panička v těch kvítkách uvidí...	Pěkně opatrně dolů...	...hlavně neshodit ten květináč...	Paničko, my chcem za tebou, my ti nic v zahradě nevyhrabem...

Ani byste neřekli, jak ti malí diblíci rychle rostou. V půl roce váží a měří skoro tolik, co já. Někteří mě dokonce už přerostli. To je ale nehorázná nehoráznost. Koncem prosince navštívila paničku paní od Aretky a dala jí několik moc pěkných fotek doprovázených textem, jehož autorkou je Aretčina jedenáctiletá panička.

Jú, to se mi to krásně spinká, to je slast.	Co je to? Vypadá to jako kočičí masíčko. Fuj, prsk, hepčííí!!	Co to vidím? A hrome. Kočka. Rychle za ní! No počkej, ty to schytáš!!!	Jéééé, támhle někomu spadla salám!!!	Aha, tady mi pěstují svačinu??!!

Chrrrrpšíííí, ňuf, ňuf, chrrrrrpšíííííí.	Hej, to je moje! Sama a poctivě jsem si to ukradla!!!	Mňam, mňam! Moje panička má měkoučké masíčko!!!	Cože, už zase mě chcete fotit???!!!	Kuk! To jsem ale hezká, co???

Počkej, až ti přistanu na hlavě, to bude cirkus!!!	Hej, uhni!! Stojíš mi na kosti!!!	Paničko, máš něco na tváři! Počkej, já ti to olíznu!	Porazí český software USA? Zeman zůstává ve funkci. Chybí ti něco? Paegas click box!!!	Haháááá, nemáš šanci, to autíčko je moje!

Je tomu už někou dobu, co nás navštívila Ariellka se svými novými páníčky. Má se u nich moc dobře, což je na ní vidět. Stejně jako ostatní papaslíci dělá svým novým majitelům radosti i starosti. Když si její panička někam položí nějaké oblečení, zaručeně ho tam nenajde a může vyhlásit po něm pátrání. V zahrádce jí je také velkou pomocnincí. Když zasadila na záhonek azalky, druhý den je tam už nenašla. Ariellka si hledá zábavu, kde jen může. Našla si i nového kamaráda, stejně starého bernského salašnického psa. Perou se spolu a pokaždé zvítězí někdo jiný. Jednou je nahoře ten, podrý onen. Ariellčini páníčci nám dali několik fotek, a tak vám můžu ukázat, jak to moje děvče za tu dobu, co jsem ji neviděla, vyrostla.

Tak dobrý ouško!!! Proč musí být ale tak tvrdý???	Z ní bude určitě ještě fotomodelka...	Pěkně v teple pelíšku...	To byla ještě opravdu malý capart...

Moje dítě se nezapře. Do toho, přepereš ho!!!	Asi každý má chvilky, kdy nechce ani s tím, koho má nejraději (samozřejmě až po páničcích) mluvit...	Tak co, kdo si s tím bude hrát tentokrát???	Po práci zasloužilý odpočinek...

Co to tam hledáš, snad jsi nechytla něčí stopu???	Teda taková lenost, to se málokdy vidí...sedět u jídla...	Že by kocour ještě nebyl k večeři!!???	Ta za tu dobu ale pěkně vyrostla, co???

Ostatní dělají svým páníčkům podobné vylomeniny jako Ariellka. Afruška na podzim pomáhala své paničce v zahradě s jahodami. Panička jahody zasadila a Afra vedle nich vyhrabala díru. Jinak je ale prý hodná a protože ví, že panička nemůže chodit do schodů rychle, tak ji ani netahá a čeká vždycky na ni.
Aretka zase prohlíží svým páníčkům odpadkový koš, aby jim případně oznámila, že vyhodili něco, co neměli a mohlo by se jim ještě popřípadě hodit. Venku si s nimi hraje na schovávanou a hledá svoji paničku, protože si už nedokáže představit, že by byla bez ní.
Adam vyrostl v pěknýho chlapáka plnýho energie. Základy poslušnosti prý tak už nějak zvládá, ale vodítko moc rád nemá. To se mu ani nedivím, já taky ne, ale naučit se musí na něm chodit.
Athos s Artem oplývají energií taky až přespříliš. Od svých sourozenců se vůbec neliší. Část zahrádky, kde se ti dva producírují, se už ani zahrádkou nazývat nedá, protože ti vyhrabali a podupali všechno, co se jen dalo. Že slintají pomalu jak bernadýni to paničce ani tak nevadí, na to si už pomalu zvykla, ale to jejich bufetění v koši jim nikdy nepromine. Jako ostatní sourozenci by taky pořád na každého jen skákali a vítali ho. O tom, že se strašně rádi perou a štěkají na sebe se už ani nezmiňuji. Nevím čím to, ale když se poprvé Art na sebe podíval do okna ve tmě, strašně se rozštěkal a divil se, co to tam na něho vejrá za přízrak. Paničce stejně ale přijde vždycky nejkurioznější, když se Athos dívá a páníčkem na televizi. Kroutí u toho tak pěkně hlavou, že to panička nikdy nevydrží a začne se šíleně smát.