Že na nejvýchodnější výspě Ruska, Sachalinu a Kurilských ostrovech, žijí kočky se zkráceným ocasem, to se vědělo už dávno. Muselo ale uplynout hodně vody, než dozrál čas k jejich "objevení".
  V 80.letech dvacátého století začínal v Rusku organizovaný chov koček a lidé vracející se ze služebních cest na Dálný východ dovezli první Kurily. Někteří byli posuzováni jako japonští bobtailové, ale s jinými jedinci si posuzovatelé nevěděli rady, protože sice měli krátký ocas, ale stavbou těla i strukturou srsti se od japonských bobtailů lišili.
  Dnešní kurilský bobtail se liší i od původních volně žijících jedinců, a to většími rozměry. V přírodě váží kocouři většinou 3,5 až 4 kg a kočky 2 až 2,5 kg. Kocouři chovatelsky podchycení se dvěma až třemi známými generacemi předků váží 5 až 6 kg, kočky pak 3 až 4 kg. U tohoto plemene existuje jak krátkosrstá (KBS), tak i dlouhosrstá varieta (KBL).
  V Rusku se podle údajů z roku 2002 zabývá chovem Kurilů vhodných pro vývoz (3 známé generace předků) asi 40 chovatelských stanic, především z řad členů WCF. Kromě Ruska se chovají na Ukrajině, v Estonsku a Litvě, ovšem všude zatím představují velkou vzácnost.